"Právě v těch posledních měsících jsem skutečně uvažoval o tom, zda mám dál působit na soudu," řekl dnes Rychetský v pořadu České televize Otázky Václava Moravce.
Podle Rychetského sice politika na ÚS nepatří, nicméně i mezi patnáctku soudců někdy dolehnou ozvěny stranických sporů v parlamentu. "Soud se nevyhnul tomu, že k němu dolehly ty neutěšené poměry na politické scéně. Politická scéna zcela opustila princip dialogu a věcné výměny názorů, je ovládána principem konfrontace a nepřátelství. Kdyby v ÚS převládl princip konfrontace a nepřátelství, tak bych tam rozhodně nezůstal," dodal
Rychetský.
Nejednotnost soudu se projevuje stále častějším vydáváním takzvaných odlišných stanovisek. Sepisují je soudci, které při jednání přehlasovala většina jejich kolegů a chtějí nastínit svůj menšinový postoj. Právě sám Rychetský se často ocitne v menšině. Obdobná situace nastala například při rozhodování o návrhu na zrušení zákona, na jehož základě vznikl Ústav pro studium totalitních režimů, a o reformě veřejných financí.
"Je nepříjemné, když soud dostává návrhy, které mají politické pozadí, kolem kterých probíhají prudké politické a ideologické střety na půdě parlamentu, protože v jisté míře mohou pronikat na půdu Ústavního soudu, a tam prostě nepatří," míní Rychetský.
Nepříjemné kauzy
Předseda uvedl, že v prvních třech letech jeho působení byl ÚS "skutečně výsostně neutrální a nevznikaly ani žádné mezilidské problémy". Možná by to tak i zůstalo, kdyby se neobjevovaly politicky vyhrocené a ostře sledované kauzy. "Neznám žádný druhý ústavní soud v Evropě, který by měl tak nepříjemné kauzy jako spor prezidenta s předsedou nejvyššího soudu nebo regulační poplatky ve zdravotnictví," dodal Rychetský. Míní, že i stížnosti s evidentním politickým podtextem je třeba hodnotit čistě z ústavního hlediska. Tak se prý lze tlakům zvenčí ubránit.
Podle Rychetského je nemilé, když soud ve sledované kauze rozhodne jen těsnou většinou, například v poměru osmi soudců ku sedmi. Nález je pak prý méně přesvědčivý.
Podle Rychetského sice politika na ÚS nepatří, nicméně i mezi patnáctku soudců někdy dolehnou ozvěny stranických sporů v parlamentu. "Soud se nevyhnul tomu, že k němu dolehly ty neutěšené poměry na politické scéně. Politická scéna zcela opustila princip dialogu a věcné výměny názorů, je ovládána principem konfrontace a nepřátelství. Kdyby v ÚS převládl princip konfrontace a nepřátelství, tak bych tam rozhodně nezůstal," dodal
Rychetský.
Nejednotnost soudu se projevuje stále častějším vydáváním takzvaných odlišných stanovisek. Sepisují je soudci, které při jednání přehlasovala většina jejich kolegů a chtějí nastínit svůj menšinový postoj. Právě sám Rychetský se často ocitne v menšině. Obdobná situace nastala například při rozhodování o návrhu na zrušení zákona, na jehož základě vznikl Ústav pro studium totalitních režimů, a o reformě veřejných financí.
"Je nepříjemné, když soud dostává návrhy, které mají politické pozadí, kolem kterých probíhají prudké politické a ideologické střety na půdě parlamentu, protože v jisté míře mohou pronikat na půdu Ústavního soudu, a tam prostě nepatří," míní Rychetský.
Nepříjemné kauzy
Předseda uvedl, že v prvních třech letech jeho působení byl ÚS "skutečně výsostně neutrální a nevznikaly ani žádné mezilidské problémy". Možná by to tak i zůstalo, kdyby se neobjevovaly politicky vyhrocené a ostře sledované kauzy. "Neznám žádný druhý ústavní soud v Evropě, který by měl tak nepříjemné kauzy jako spor prezidenta s předsedou nejvyššího soudu nebo regulační poplatky ve zdravotnictví," dodal Rychetský. Míní, že i stížnosti s evidentním politickým podtextem je třeba hodnotit čistě z ústavního hlediska. Tak se prý lze tlakům zvenčí ubránit.
Podle Rychetského je nemilé, když soud ve sledované kauze rozhodne jen těsnou většinou, například v poměru osmi soudců ku sedmi. Nález je pak prý méně přesvědčivý.
