Přehlídka

Tak proč tu armádu včetně tanků a stíhaček předvádět v pražských Dejvicích a zrovna 28.října? Ta otázka ovšem míří na ministryni Parkanovou.

V zásadě nic proti vojenským přehlídkám. Oživují tradici a ukazují občanům, co si za jejich daně stát pořídil. Co ale ukáže přehlídka „malé mobilní armády“? Tvrdíkovy gripeny? Kalouskovy padáky? Kühnlovy steyery? Jistě, přehlídky mohou být i objevné. V roce 1978 v Tel Avivu zastavil před tribunou obrněnec Merkava, z jeho zádi vyskákalo deset vojáků – a svět, poprvé vidící výhody tanku s motorem vpředu, žasl. To my jsme žasli po 11. září 2001, když český obrněnec chránící Svobodnou Evropu skončil s plechovou vanou na kapající olej a ukradenými světly.

Vojenské přehlídky už pořádá jen málo zemí, vlastně jen ty, které z vojenství odvozují svou identitu. Francouzi si přehlídkou připomínají dobytí Bastilly a krvavou revoluci, Rusové porážku německého nacismu, Poláci „zázrak na Visle“ – to když 15. srpna 1920, právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie, odrazili od Varšavy ruské bolševiky. Jakou vojenskou identitu si 28. října připomínáme my? To je právě problém.

Vojenskou tradici samostatnosti odvíjíme od 30. června 1918, kdy v Darney spojenci uznali státní nárok Čechů a Slováků. Československé legie, to byl trumf v rukou Masaryka. Co měl v rukou domácí odboj, pražští „muži 28. října“? Jejich trumfem bylo klidné převzetí moci, domluva s vojenským velením a štěstí, že v Praze sloužili hlavně Maďaři a Rumuni, kteří už to „měli na háku“. Tak trochu sametová revoluce.

Proč neudělat vojenskou přehlídku k 17. listopadu? Byl by to pěkný happening. Za Haškovou jezdeckou sochou od Nepraše by mohli pochodovat všichni politici, kteří prosadili ten kšeft s gripeny.