V nepřehledném terénu lišky chytají drobné hlodavce takzvaným myškováním – připlíží se k místu, kde tuší kořist, pak vyskočí a zaútočí na ni z výšky. Podobnou strategii používají i kočky, psi nebo kojoti.
Vědci rok a půl sledovali lišky na 65 místech České republiky. Celkem zaznamenali 592 skoků 84 jedinců. Zjistili, že většinou útočí směrem k severu či severovýchodu. "Nejvýrazněji se to projevuje ve vysoké trávě nebo na sněhu, kdy liška kořist nevidí," říká jeden z autorů studie, profesor Hynek Burda, působící na univerzitě v Essenu.
Výzkum vedl docent Jaroslav Červený z České zemědělské univerzity, spolupracovali na něm i další biologové z ČZU, z Ústavu biologie obratlovců AVČR v Brně a z Univerzity Duisburg-Essen.
Zjistili, že vedle sluchu lišky při myškování uplatňují také vnímání magnetického pole. Při skocích k severu uspěly v 74 procentech útoků, což je čtyřikrát víc, než by odpovídalo náhodě. Při skocích k jihu byla úspěšnost kolem 60 %, v ostatních směrech jen do 18 %. "Pochopitelně jsme brali v úvahu vliv větru a postavení slunce – ale nehrají vůbec žádnou roli," říká Hynek Burda.
Delší dobu je známo, že se podle magnetického pole orientují ptáci a někteří obojživelníci. Před dvěma lety Burda, Červený a Sabine Begallová prokázali, že krávy, srny a jeleni se při pastvě i odpočinku staví převážně severojižním směrem. Zatím ale není jisté, co je k tomu vede.
V případě lišek mají vědci několik hypotéz. Magnetické pole může při nasměrování k severu zbystřovat sluch a zrak, nebo zvířatům umožňuje lépe se soustředit. Další možností je, že lišky magnetickým smyslem určují nejen směr, ale i vzdálenost. Nyní chtějí čeští vědci tyto hypotézy testovat a zkoumat podobné chování u dalších zvířat.
