A za všechno můžete vy!“ jeho ukazovák se zastaví kousek od mé hrudi, zatímco Švejk v zeleném mantlu pochoduje po mém hrnku s kávou. Jsme ve vyhlášené pražské restauraci U Kalicha patřící bratrům Töpferovým. „Vy, novináři!“ Já? Jdu do sebe, ale na nic nehorázného nepřijdu. Nevyfotila jsem jeho nahou zadnici u jeho bazénu (kvůli tomu se soudí s bulvárem) ani jsem ho nenechala odvézt v kolapsu na neurochirurgii jako jiný bulvární vtipálek. Jen jsem se novopečeného člena horní komory českého parlamentu zeptala, co si myslí o senátorských benefitech. „A vůbec nejhorší zlo je internet. Tam si teď každý novinář může najít všechny rozhovory, co jsem kdy dal!“
Tomáš Töpfer (55) ještě neusedl do světlou kůží potažené senátorské lavice, a už by chtěl měnit tiskový zákon. Ty tam jsou doby, kdy se na novináře usmíval, říkal o sobě, že je takový medvídek koala a kavárenský povaleč, jehož koníčkem je licitovaný mariáš. Vrchní strážmistr Arazím z Četnických humoresek, pracovitý principál, kterému se podařilo resuscitovat Divadlo Na Fidlovačce, i prosperující podnikatel, to všechno je pravda. Teď je ale v první řadě ctihodným senátorem. Však mu taky maminka kdysi dala křestní jméno Tomáš. Aby prý byl jednou bohatý jako Baťa, chytrý jako Edison a oblíbený jako Masaryk.
Zajímalo by mě, pane senátore, jestli máte rád inspektora Columba - trochu mi ho totiž připomínáte.
Jako že mám jedno oko přivřený?
To ani ne. Ale říkával jste v rozhovorech, a teď vás cituju - že nejste nijak zvlášť chytrý, že pracujete, aby nikdo nepoznal, že jste líný, ale že byste se nejraději ze všeho válel v trávě a nechal se poslintávat svými psy, nebo lelkoval v kavárně. Zkrátka taky klamete tělem - a nakonec to všem natřete.
No právě. To pak už můžete jedině překvapit. Proto měli Columba rádi policajti, vypadal jako nekňuba, a nakonec byl chytrej. Někteří policajti ale taky vypadají jako nekňubové, a nakonec na nic nepřijdou.
Vzpomenete si ještě na okamžik, kdy vás napadlo, že byste se mohl stát senátorem?
Určitě. Ale to nebylo tak, že by si člověk řekl: Já budu senátorem. Pro mě prostě nastal životní okamžik, že jsem chtěl přiložit ruku k nějakému dílu. Protože to nejhorší, co se může stát, je, že budete sedět, mít blbou náladu a nadávat. No a když to nepůjde, budu mít aspoň čisté svědomí. Víte, co říká MacMurphy v Přeletu nad kukaččím hnízdem?
„Aspoň jsem to zkusil.“
No on teda říká: „Aspoň jsem to, kurva, zkusil.“ Což vypadá napsané hrozně... Ale že to bude zrovna senátorství, to jsem neměl ani v úmyslu. Jinak lidi od kumštu obecně málokdy chtějí projevit svoji příslušnost k nějakému politickému proudu z obavy, aby neztratili druhou část publika.
Když mluvíte o hercích, nezdá se vám, že u nás se hercům přiznává až nepřiměřená důležitost? Proč by zrovna herci měli být nějak zvlášť kvalifikováni k tomu, aby dělali dobře politiku?
To byste musela podezřívat i Američany, kteří měli prezidenta Reagana. Politika není nic tajemnýho. Politika je správa věcí veřejných. Herci pro ni mají stejnou kvalifikaci jako ekonom, právník, architekt nebo lékař. Jinak ale je pravda, že u nás herci a divadlo mají trochu jiný význam než jinde ve světě. Ne proto, že by byli lepší než jiná zvířátka v lese. Ale protože naše historie je s divadlem významně spjatá. Zkuste mi najít jinou zemi na světě, kde hymna vznikla z divadelního představení. Kde jazyk byl zachován kvůli obrozencům a divadelníkům. Kde lidé sami sebrali peníze na svoje Národní divadlo, v němž se hrálo česky, byť na něj přispěl i císař pán. Zkuste mi najít, kde jinde se začala organizovat revoluce, odpor proti režimu, v divadle. Revoluce vznikají na ulicích, v Polsku v kostelích. Kdežto v Čechách vznikla v divadle.
A nepředznamenává právě tohle jistou levnost české politiky? Že se zkrátka pořád bere trochu jako tyátr?
A vy snad považujete divadlo za něco neseriózního? Já považuju divadlo za stejně seriózní jako jiná lidská odvětví, dokonce někdy za poctivější řemeslo než mnoho jiných.
Než politika?
(je rozčilený) To vůbec nesrovnávejte. A netlačte mě do toho. Vy zřejmě vidíte divadlo jako kašpárkový divadlo, jako nějakýho Škrholu, ne? Ale divadlo je místo, kde se velmi seriózně zkoumají lidský osudy.
Nevadí vám, že povolání politika u nás nemá moc vysokou prestiž? Že si na stará kolena zkazíte renomé?
Já už jsem tak starej, že už mně o nějaké renomé ani nejde. A za druhé: Tak koho tam teda chcete? Chcete tam ty lidi bez renomé? Nebo mladého chlapce, který nikdy v životě nic nevybudoval, jenom vstoupil do nějaké strany a po zádech ostatních se dostal do parlamentu? Já tam tedy takové moc nechci, protože když přijde na lámání chleba, to oni nechtějí předčasné volby, protože si už vzali na svůj poslanecký plat ty půjčky, víte?
Co vám řekla manželka, když jste byl zvolen senátorem?
Vy mi tou otázkou připomínáte jeden vtip: Děti mají ve škole něco kreslit a každý přinese hruštičku nebo jablíčko. Jen Pepíček přinese takovej chromovanej přístroj. Co to je? ptá se učitelka. - To jsou dědečkovy umělý plíce. A co říkal dědeček, když jsi mu je vzal? - Chchchch... (zachrčí) No tak takhle asi.
Aha. Jak jste na tom s cizími jazyky?
Špatně. Domluvím se trochu německy. Teď budu chodit intenzivně na angličtinu, budu tomu celý rok věnovat. Bohužel odsud nemohu odjet na delší čas, moje dcery by mě asi anglicky naučily, protože žijí od dětství v Americe. Jedna moje dcera dokonce v Americe učí na střední škole studenty angličtinu!
Stal jste se hvězdou senátních voleb. Jako jediný kandidát jste málem vyhrál už v prvním kole...
...ano, jen 158 hlasů chybělo.
Čím myslíte, že jste voliče přesvědčil? Jako strážmistr Arazím z Četnických humoresek? Jako prosperující podnikatel?
Podívejte se, kdybych chtěl připustit, že mě volili jenom jako mediálně známou tvář, tak bych hrubě podceňoval voliče. Všimněte si, že mediálně známé tváře v minulosti většinou nebyly vůbec žádnou výhodou. Naštěstí se senátor volí v obvodu. A tam já už devátý rok působím, vzkřísili jsme tam jedno divadlo, teď jsme otevřeli druhé, naprosto svépomocí. Z vybydleného, úplně zničeného kina jsme udělali nádhernou scénu pro 160 lidí. A pak si to vysvětluju taky tím, že jsem bojoval ve správném dresu. Prostě voliči už chtěli, jak já říkám, pohnout tím kyvadlem doprava. Podívejte se na Spokojené státy americké, jak říkával pan Hrabal. Teď to tam udělali voliči s republikány. Demokrati teď rozdají to, co pravičáci naškudlili, přerozdělí to a lidem se uleví. No a až už nebude co rozdávat, zase vyhraje pravice. To je hygienický, a dokonce to té pravici velmi prospěje, když bude v opozici, jako to prospělo ODS. Bohužel u nás ale vítěz nebere všechno, takže potom nemá za všechno odpovědnost - a to je ten zásadní problém tohohle povolebního patu.
Bude vás bavit číst předlohy zákonů? To asi nebude žádný Shakespeare...
Strašně mě to bude bavit. Vy mi to nebudete věřit, ale já se na to moc těším. Opravdu. Jsem zvídavej člověk a hrozně rád se učím něco nového. Když jsem v roce ’92 začal dělat ekonomického ředitele v téhle restauraci, která má přes 50 zaměstnanců, musel jsem se věnovat účetnictví. A naučil jsem se podvojné účetnictví z knih, sám, neměl jsem žádnou ekonomickou školu.
Už víte, kdo bude vaším asistentem? A je podle vás vůbec etické, když si senátor udělá asistenku z vlastní manželky - jako to udělal například svého času Mirek Topolánek -, a čerpá tak další peníze ze státní pokladny do rodinného rozpočtu?
To je asi věc toho senátora, jeho rozhodnutí a jeho svědomí. Svou manželku zaměstnávat nebudu, má se mnou dost práce doma. Ale já na tom nevidím nic tak špatného. Já vám na to můžu jedině říct, že já fakt nevím, ani kolik je senátorský plat. Mám svůj účet a tam mi chodí úplně jiný peníze, jako majitel několika nemovitostí si vydělávám víc než senátor. Ale myslím si, že plat senátora nebo jiného ústavního činitele je velmi malý. Podle mě by měl mít o dvě nuly víc. Dát ústavního činitele na roveň nižšího, opravdu nižšího manažera celkem malé společnosti mi připadá skoro nemravný! (říká to zvýšeným hlasem) Myslím si, že poslanec by měl brát statisíce. A při sebemenším maléru o ty statisíce přijít. Aby to bo-le-lo! My se pořád hrabeme v tom, kdo kolik má peněz a že je má nezaslouženě. Ale vždyť senátorský plat může mít každý, úplně každý, komu je nad čtyřicet a projde volbami.
Lidé možná vnímají Senát jako nadbytečný také pro různé výhody, které senátoři mají. Stojí ještě v senátní restauraci řízky polovinu toho, co v běžném podniku?
Před pár lety jsem tam viděla jednu paní senátorku, jak si po obědě kupovala tyhle levné řízky ještě do kastrůlku.
Já jím většinou ve své restauraci.
Už jste byl v S-klubu?
To nevím, co je.
Senátorský bar. Panák whisky tam stával 30 korun.
Vy mě překvapujete. Já tyhle věci nevím, v žádném S-klubu jsem nebyl a obávám se, že se tam hned tak nedostanu. Poněvadž já nemám řidiče, který by mě vozil. A nedám si tam panáka, i kdyby nestál nic. Nebudete mi to věřit, ale já si můžu dát panáka kdykoli ve svý hospodě zadarmo. Všechny ty výhody jsou malý. A teď jsme u toho. Vy jste s tím začala, já v-á-s viním, vy to děláte! Vy vzbuzujete tu závist v lidech! (křičí) Vy víte, kolik stojí ten řízek v senátní jídelně, já ne a je mi to celkem jedno. Ale vy to těm lidem říkáte, vy je popuzujete. (hřímá, až se personál restaurace udiveně ohlíží) No jen si to tam natočte! (ukazuje na diktafon) Vy ponoukáte lidi k takové nízkosti, aby si počítali, kolik stojí panák pro nějakýho senátora! Politici by měli mít panáka i řízek úplně zadarmo, protože to mají být tak bohatý lidi, že je to úplně jedno.
Takže voliči to podle vás nemají právo vědět? A svým zaměstnancům, tedy politikům, ty řízky dotovat?
Co by dotovali? Ceny v závodních jídelnách jsou dost nízké, pokud vím, všude a v Senátu je zkrátka taky závodka. Z toho chcete dělaz kauzy? Tohle zkoušela svého času paní Bobošíková, že si přinesla jídelní lístek ze Senátu a zkoušela senátory, kolik tam co stojí. Ať ho teďka přinese z Evropskýho parlamentu! Kolik platí v Bruselu za chlebíček, to by mě teda fakt zajímalo.
Jaké bude vaše politické téma?
Jo, já vám to řeknu a pak se tím bude chlubit levice, že to zavedla. Nápady se kradou. Já už na tom samozřejmě intenzivně pracuju, nechávám si teď dělat expertízu od Liberálního institutu. Ale neřeknu vám to! (umíněně křičí)
Chtěl byste něco změnit v české politické kultuře?
Já bych začal od médií. Naše média dělají trošku jiný obraz o světě, ve kterém žiju, než jak ho vidím já. Všimněte si, jaký je nepoměr bulváru proti seriózním novinám. Jak ho lidi kupují a jak se vydavatelé předhánějí, kdo prodá víc výtisků bulváru. Takže bulvarizujeme tu společnost.
Když vás tak poslouchám, vypadá to, že novináři jsou už teď pro vás póvl...
Neříkejte novináři! Mluvte konkrétně. Opakuju, že tu převládá bulvarizovaný pohled na svět. Mě trápí třeba tiskový zákon, opravdu trápí.
Co byste s ním chtěl dělat?
Například bych trestal nepravdivou informaci.
To je přece trestné i teď, k tomu nepotřebujete měnit tiskový zákon.
Ano? Mě bulvár minulý týden nechal odvézt do nemocnice na Homolku, na neurochirurgii, ve vážném stavu, v kolapsu. Lékaři prý ctili lékařské tajemství, takže nesměli mluvit o mém zdravotním stavu. Přitom jsem byl zdráv doma a díval se na televizi. A sto padesát lidí mi volalo a dělalo si starost, co se děje.
Ale bulvár není nic specificky českého: Dokonce bývá v některých zemích daleko brutálnější.
Není to tak. Ve světě je bulvár i drsnější, ale když udělá nezákonnou věc, velmi rychle zaplatí velký peníze. Takže si to dobře rozmyslí.
Takže je to spíš problém českých soudů... Ale obraťme list. Znám lidi, kteří tvrdí, že za totáče byli vlastně šťastní - byli mladí, zamilovaní, měli svou partu. Do jaké míry je vlastně politika pro lidský život důležitá?
Ale taková je lidská paměť. Chlapi taky vzpomínají, jak to bylo na vojně bezvadný, i když to byl největší opruz. My například, když jsme chodili na vojenskou katedru při vysoké škole, jsme útočili na Paříž. Plukovník nám vysvětlil, že obchvátíme Paříž, hodíme tam atomovou bombu a potom ji dobudeme obrněnýma transportérama. No ale nakonec si vyprávíme veselé příhody, jak jsme utíkali přes plot, přijely za námi spolužačky a šli jsme na pivo. Takhle lidi vzpomínají i na totalitu. A znám lidi, kteří vesele vzpomínali na život v ghettu. Můj tatínek mi jednou se smíchem vyprávěl, jak on, vězeň z Osvětimi, přežil transport v nákladním vlaku, na který nalítávali anglický hloubkaři. Historka k popukání.
Když jsme u těch vzpomínek: Je pravda, že vaše maminka napsala kdysi dopis Klementu Gottwaldovi, jak je nespravedlivé, že vám znárodňují majetek?
Ano. My máme fotokopii toho dopisu dokonce ještě někde schovanou.
Odepsal vám? Herec, divadelní ředitel, režisér a spolumajitel restaurace Tomáš Töpfer (55) vystudoval DAMU, hrál v Ostravě, v Ústí nad Labem a pak v Praze v divadlech E. F. Buriana a Na Vinohradech. Zasloužil se o znovuotevření zdevastovaného Divadla Na Fidlovačce (1998), dnes je jeho ředitelem. Má na svém kontě přes sto divadelních rolí, hrál ve filmech a televizních seriálech (právě dotočil třetí sérii Četnických humoresek). Jako nestraník nominovaný za ODS byl letos zvolen senátorem. Je podruhé ženatý, má dvě dcery, které žijí v USA. (Na snímku se svou ženou.)
Néé. Proboha, my jsme si s Gottwaldem nepsali! Už vidím ten bulvární titulek: Töpferova rodina si tykala s Gottwaldem. Já si vzpomínám, že maminka prostě napsala stížnost až k prezidentu republiky, proč jim berou živnost, když mají malé dítě a jsou váleční vězni.
Vaše maminka vám dala jméno Tomáš, abyste byl bohatý jako Baťa, chytrý jako Edison a oblíbený jako Masaryk. Umíte si představit, co by vám tak asi dneska řekla, kdyby žila?
(chvíli mlčí) Tak to jste mě teda zaskočila. Co by mi maminka řekla? Ona mě nikdy od ničeho neodrazovala, ani když jsem jí v devíti letech řekl, že budu hercem. Ale uměla mě držet na zemi, ona byla děsně vtipná ženská. Vzpomínám si, když jsem dělal zkoušky na divadelní fakultu, šel jsem jí předvést, jak budu recitovat Seifertovu Kytičku fialek. Končí to: „Hodiny bijí za stěnou, děsí mě němota zdiva. Maminka, tvář již zastřenou, na lůžku leží: z kolenou nehybně sukně splývá. Zvedám jí ruku. Je v ní chlad, prsty jsou přitisklé k dlani. Kytičku chci jí do nich dát, už naposledy tentokrát. A ještě se mi brání.“ Já to s takovým tichým dojetím mamince odrecitoval, až skoro slza mi ukápla. Maminka u toho štrikovala, jako vždy. Přes brejle se na mě podívala a řekla: „No tak to vidíš. Stará Seifertka tě dojímá, a tvoje vlastní matka ne.“ Mrzí mě, že se nedožila toho roku ’89. Za všechno, co v životě prožila, by si zasloužila aspoň den svobody.
V několika rozhovorech jste se zmínil o svém židovském původu. Byli jste s bratrem doma vychováváni k židovské víře?
Ne, bohužel. Tatínek byl z deseti dětí, a po válce zbyly čtyři. Mamince zemřely během války dvě sestry i s celými rodinami. Tak naši dospěli po holocaustu k názoru, že Bůh není. A já jsem se jim celkem nedivil. Nevím, jestli si Bůh přál šest milionů lidí spálit v pecích. Jen naše babička ještě byla praktikující věřící a my jsme se jí kvůli tomu smáli.
Co pro vás dnes židovství znamená?
To vám jenom vždycky někdo připomene. Já sám bych to ani nevěděl, já nemám pocit, že jsem jiný než ostatní, že bych vyrůstal v jiných tradicích. My jsme měli doma stromeček a kapra a dávali si o Vánocích dárky. Naši byli normální asimilovaná vinohradská rodina.
Setkal jste se přesto u Čechů s antisemitismem?
Ano, určitě. Samozřejmě není tak silný jako v některých jiných zemích, které nechci jmenovat, abych nezpůsobil mezinárodní konflikt, kdybych náhodou byl v zahraničním výboru Senátu. U nás se ale antisemitismus dědí dost zvláštním způsobem. Že to ty děti ani netuší, jen to zaslechnou doma a pak to opakují. V tomhle směru je Amerika o staletí před námi, protože vznikla na občanském principu, kdežto Evropa na národnostním. My pořád s tou Evropskou unií zápolíme, protože hájíme svoje národní zájmy. Já tomu už přesně nerozumím. Tak například moje dcera: Po mně je napůl Židovka, po mamince Češka a gójka, jejíž prarodiče byli z Vídně. Její manžel je třetí generace Nor přestěhovaný do USA. A všichni jsou Američani. Tak co je můj vnuk? Bude mít jednou americký pas a nikdo nebude zkoumat jeho genetickou výbavu. Já jsem byl prostě v Americe nadšený. Tam potkáváte Asiatku s manželem tmavé pleti a jejich děti jsou nádherný míšenci. Tmavý, se šikmýma očima, můžete na nich nechat oči, jak jsou krásný. To je budoucnost světa.
