"Příběh Natálky Sivákové sledujeme jako rodina od začátku," říká Jan Fischer jr. "Všechny nás hluboce zasáhl." Podle něj Sivákovi určitě nemohou pochopit, proč jim někdo ublížil jen proto, že jsou Romové.
Sám Fischer jr. zažil něco podobného, když se veřejně přihlásil k židovské víře. Před půl rokem mu vyhrožovali pravicoví extremisté fyzickou likvidací, a tak bylo nezbytné, aby mu byla přidělena ochranka, která ho doprovází na každém kroku. "Cítil jsem smutek, rozčilení, pocit nespravedlnosti a nejistoty. Nechápal jsem to. Já nejsem žádný rváč a netušil jsem, proč by mi chtěl někdo ublížit. Podobně se musí cítit rodina Sivákových," říká.
Z návštěvy Natálie měl smíšené pocity. "Měl jsem radost, že se dokázala usmát, ale je jasné, že svůj boj ještě nevyhrála. S následky zranění se bude potýkat celý život, hlavně v dospívání, kdy její kůže nejspíše neporoste stejně rychle jako její tělo. Nebude pro ni lehké se začlenit do běžného života. Zarazilo mě, že její velké hnědé oči už vůbec nejsou dětské, zrcadlí se v nich prožitá bolest," vypráví.
Případ by se měl brzy uzavřít a dostat k soudu, ale Fischer je skeptický. "V nejlepším případě budou žháři odsouzeni k výjimečným trestům, v polovině trestu budou propuštěni za dobré chování a dál si budou chodit po svobodě, obklopí se zase svými věrnými, kteří je budou uznávat jako hrdiny a mučedníky. Něco takového si raději ani nepředstavuji," rozčiluje se a dodává, že extremismus se nevymýtí jen nulovou tolerancí ze strany vlády a policie, ale že musí přijít celospolečenské razantní odmítnutí – ať už jde o výpady vůči Židům, Romům, homosexuálům nebo imigrantům.
Po setkání s Natálií Sivákovou prý přehodnotil řadu věcí. "Vzpomněl jsem si na chvíle, kdy jsem seděl doma a litoval se. Kdy jsem si říkal, že život s ochrankou v zádech je k ničemu. Jenže teď mi tyhle problémy připadají malicherné a nepodstatné," přemýšlí nahlas a upozorňuje na to, že rodina Sivákových i nadále potřebuje náš zájem a pomoc, hlavně finanční.
Při žhářském útoku přišli prakticky o všechno. Díky lidské solidaritě se vybraly finanční prostředky na nákup domu, který ale nutně potřeboval rekonstrukci – nebyla v něm elektřina, voda ani omítka.
Finanční rozpočet na rekonstrukci byl omezený, a tak se Natálčin otec Petr Kudrik musel naučit všechny potřebné práce a svépomocí dům uvést do obyvatelného stavu.
"Bylo by skvělé, kdyby lidé i nadále poukazovali peníze na pořízení nezbytného vybavení a na Natálčinu domácí léčbu. My s mámou jsme se pro to už rozhodli," uzavírá Jan Fischer jr. Přispívat postižené rodině lze na číslo účtu: 43-4619960257/0100.
