Přesvědčil záchranáře. A našli živou snoubenku

Poklidný nedělní oběd se změnil v noční můru. Během okamžiku se mladá učitelka octla v temném sevření zhroucené restaurace. Nemohla se hnout a na zoufalé prosby nikdo neodpovídal. Slyšela jen nářek ostatních uvězněných.

V tu chvíli už ale nadporučík Onur Eryasar nasedl do auta a vyrazil z vojenské základny ve sto kilometrů vzdáleném městě Van.

Pospíchal nalézt svoji snoubenku, která se mu neozývala. Její kamarádky mu řekly, kam odešla na oběd.

K restauraci se dostal až k večeru. Do temných sutin zhroucené budovy volal jméno své přítelkyně, ale odpovědí mu byl jen vzlykot ostatních lidí zaklesnutých pod tunami betonu. Nakonec se mu podařilo přesvědčit záchranný tým, aby začal místo neštěstí prohledávat.

Na noc plnou strachu a bezmoci Eryasar do smrti nezapomene, v pondělí ráno se mu ale konečně ulevilo. Po dlouhých osmnácti hodinách záchranáři mladou Gul našli a zpod sutin vyprostili. Živou a při vědomí.

„Nezáleží, jestli je zraněná, nebo ne, chci jen, aby to přežila,“ svěřil se zdrcený voják fotografovi agentury Reuters předtím, než nastoupil za svojí snoubenkou do sanitky.

Jsem tady!

Fotograf vylíčil i další z příběhů, který atmosféře hrůzy měl dobrý konec. Na vlastní oči viděl, jak záchranáři vytáhli matku z dcerou, které byly několik hodin uvězněny pod vrstvou několika železobetonových panelů.

„Jsem tady, jsem tady!“ křičela zoufale Fidan uvězněná pod troskami dříve šestipodlažního domu. Záchranáři s ní mluvili celé dvě hodiny, než se jim podařilo betonovou klec rozbít. První, co viděli, byla noha malé Fidaniny dcerky.

Podívejte se Silné otřesy na východě Turecka pohřbily stovky lidí

Matka s dcerou musely vytrpět několik posledních mučivých okamžiků, než jim bylo dopřáno konečně opět spatřit světlo.

Byly odřené a napuchlé, ale naživu. Ostatní z domu to štěstí neměli.

Ještě teď chodí rozbořenými ulicemi tureckých měst rozrušení lidé a vyvolávají jména svých příbuzných. Každou hodinou je však naděje na záchranu jejich milovaných menší a menší.