Respekt k výroku soudu je samozřejmým předpokladem právního státu. Hrad tuto samozřejmost popírá. Rozsudek zcela jasně říká, kdo byl odsouzen a kdo se má omluvit: je to stát, za nějž jedná Kancelář prezidenta republiky (KPR).
Hrad teď problematizuje nejen rozsudek, ale i zákon o odpovědnosti státu z roku 2000. Tvrdí, že je nejasný a hrozí epidemie žalob na stát za výroky prezidenta. Rozumějme, delikvent ignoruje rozsudek, protože zákonu, na jehož základě byl odsouzen, prý nerozumí. Tolik příspěvek prezidenta republiky k vymahatelnosti práva.
Přitom kromě prezidenta a jeho kanceláře je věc jasná všem už 16 let, tedy od přijetí zmíněného zákona. Nezbytné právní minimum: Stát má dvě podoby. Je jednak veřejnou korporací, to když vykonává státní moc, jednak je právnickou osobou, sice netypickou, ale jinak jako každá akciovka. O tuto podobu nám jde. Jako právnická osoba stát vystupuje při správě svého majetku, jako zaměstnavatel – nebo jako ten, kdo jiného poškodí, třeba tak, že ho pomluví.
A tuto jeho druhou podobu zmíněný zákon srozumitelně upravil. Napříště je jen stát, který je odpovědný, a ne už jeho různé orgány jako dříve. Jedině stát tedy může být žalován, jednat před soudem a být odsouzen. A protože je osobou ryze abstraktní, zákon uložil jednat jménem státu té jeho organizační složce, které se věc týká. Jako příklad takové složky zákon uvádí, krom ministerstev, též Kancelář prezidenta republiky.
Samozřejmě, že mohl být žalován Miloš Zeman osobně. Ona prezidentská „indemnita“, po které Hrad veřejně touží, se týká jen trestního a správního stíhání. Ne civilní odpovědnosti za pomluvu. Nicméně žalobkyně zvolila jinou cestu, rovněž zákonnou. Koneckonců Miloš Zeman své výroky vyslovil jako prezident, s autoritou úřadu.
Je lhostejné, zda prezident není schopen zákon pochopit, či není ochoten ho respektovat. Podstatné je, že ho porušuje a při své ústavní neznalosti volá k asistenci Nejvyšší soud. Ten ale není povolán k právnímu vzdělávání politiků, ale k tomu, aby rozhodoval o jejich odpovědnosti.
Vláda nečinně přihlíží
Opět jsme svědky toho, že Hrad znovu a znovu demonstruje pohrdání základními pravidly výkonu politické moci. I nadále se odpoutává od ústavy i od politiky vlády. Ta bohužel na tuto poruchu ústavního systému nijak nereaguje. Vláda mlčela, když Miloš Zeman obdivoval metodu řízení společnosti v Číně, i když popíral ruskou agresi na Ukrajinu. Mlčela, když zpochybňoval naše vazby k Evropské unii a NATO. A mlčí i teď, když se okázale vzpouzí rozhodnutí moci soudní.
Máme tu vážnější problém než zostuzeného Ferdinanda Peroutku. Vláda svou pasivitou otevírá prostor pro prezidentovu mocenskou svévoli, přehlíží jeho protidemokratická gesta i činy, jež odporují hodnotovým základům české ústavy. Chraň Bůh, abychom si na to zvykli!
