Byla první volba prezidenta divadlo? Nebo jak byste to nazval?
Já bych se nerad připojil k tomu moralizujícímu chóru, protože politika je dnes docela drsná všude. Je to surový zápas o moc.Vždycky mě ale zlobí hloupost a nevzdělanost, což se v tomto případě týká politiků i novinářů. Celé se to rozdělilo na dva tábory - veřejná nebo tajná volba. Na argumentaci samotné bylo jasně vidět, že je to vlastně agitace. Vždyť i ti novináři vykládají, že svobodná je jenom volba tajná! Přitom v tomto speciálním případě dává ústava obě možnosti. A zdálo se, že by byla lepší veřjená volba, protože se s hlasy kšeftuje. Je docela dobré, že ústava dává dvě možnosti.
Ale při tomto složení parlamentu, respektive lidí, kteří v něm konkrétně jsou, a kteří - jak říkáte - agitují a kupčí - neměli být raději bez možnosti výběru?
Máte pravdu, že po velikých tanečkách trvajících několik hodin se nakonec stejně vrátili k tomu prvnímu řešení. Těch řešení je celkově asi pět. Zvolilo se to nejjednodušší řešení, kdy rozhoduje předsedající. To jest Vlček. A když se hlasuje o tajné volbě a rozhodne se, že zákonodárci jsou proti, tak platí veřejná volba. Kdybyste se mne ptala, jestli se mi tohle ustanovení líbí z hlediska spravedlnosti, tak moc spravedlivé teda není. Preferuje totiž sněmovnu nad senátem.
Které řešení by tedy bylo spravedlivé? Respektive nejspravedlivější?
Není spravedlnost ano či ne, ale více či méně. Zmíněné první řešení je nejjednodušší a nejvíce v souladu s dikcí zákona. Mně jde spíše o obsah. Ale se skřípěním zubů bych s tímhle řešením souhlasil. Nicméně další návrh je "hoďte si losem". To se ve starých zákonech často vyskytovalo, ale dnes to lidé vůbec nepřipustí, protože jim to připadá iracionální. Třetí řešení jsem si původně nedovedl představit. Jde o to, že v ústavě je napsáno, že jde o společné zasedání sněmovny a senátu. Z toho jsem vycházel a tvrdil jsem, že se tedy musí logicky jednat i o společné hlasování. Nedovedl jsem si představit, že by to dělala každá komora parlamentu zvlášť. Ale čím dál víc si myslím, že by tato krkolomná konstrukce byla možná.
To jste během týdne změnil na věc názor.
Ano, trošku jsem připustil, že by tato varianta byla možná. Je to proto, že senát se skutečně cítí utiskován. Parlament je společenství dvou. A jakmile jde o společenství dvou, je to děsně mizerná konfigurace. Všechny federace o dvou státech zkrachovaly. Naše taky. Manželství je taky takovýhle útvar! Řešením je rozvod. Čtvrtá možnost je podvarianta té první - podle toho, co se odhlasuje, tak se bude volit. Poslední možnost je, že by se změnila ústava. To navrhuje Svoboda. Já to řešení považuju za velmi nevhodné, protože destabilizuje ústavní řád.
Jak by se tedy podle vás po zkušenostech z první volby mělo volit tento pátek?
Veřejná. Máme tu precedens. Veřejná se už zavedla.
A osvědčila se?
Existuje možnost volit podle jmen. Všichni pak ve státě vědí, kdo pro koho volil. To náš právní řád připouští. Takhle se hlasuje…
O důvěře vládě.
Ano. Takže kdyby se to hned napoprvé udělalo pořádně, tak námitky, že se veřejná volba neosvědčila, by dnes nezaznívaly. Měla by být veřejná volba. I když mně se to vnitřně nelíbí, protože senát je utisknutý. Už osmnáct let svým slabým hláskem říkám, že senát by měl být posílen. Tisknu to, přednáším to, ale můj slabý hlásek není vyslyšen.
A prezident by podle vás měl být naopak oslaben.
Ano. Je zajímavé, že u nás je prezident fakticky mnohem silnější, než jak je napsáno v ústavě. Jde o ty zvyklosti, které mají lidi v hlavách a srdcích. Lidi nad sebou hrozně chtějí tatíčka.
Nebo mamičku. Komunisté začali prosazovat Janu Bobošíkovou.
To mi vůbec neříkejte! Paní Bobošíková podle mého názoru tomuto národu velice ublížila. Ona ho odnaučovala, jak se má debatovat. Její pořady byly učební ukázka toho, jak se férová debata nemá vést. Ona kladla návodné, sugestivní otázky. Třeba: "Myslíte si, že je správné, že pan prezident Havel udělal to a to a to?" A jistě zmínila něco nesprávného. Odpověď byla možná jen jedna jediná: "Vždyť si, paní Bobošíková, odpovídáte sama." Ve slušné debatě se tento styl otázek vůbec nepřipouští. Bylo to záludné. Debata musí být na principu, že se snažíme dobrat se pravdy. Ne že se snažíme jeden druhého porazit, že to je vlastně válka lidí, kteří mají komplexy a chtějí ukázat, jaký je ten druhý pazdrát.
I Jana Bobošíková přichází s řešením, konkrétně ohledně radaru. Řekla: "Postavme si svůj."
Její drzost je závratná. Kdybyste se mě zeptala, kdo mi nejméně vyhovuje ve veřejné debatě, tak bych ukázal na ni. A na druhém místě by byla paní Jílková se svým Kotlem.
Vraťme se k pramovocím prezidenta.
Ano, všimněte si, že staří lidé se chytnou nějaké myšlenky a nemůžou se jí pustit. Já tvrdím, že se má skákat do řeči. Takže buďte tak hodná. To byl ten návyk z OF. Kdo nejdéle mluvil a nepotřeboval se nadechnout, tak ty druhé odstrkoval.
A teď ty pravomoci.
Teď je mezinárodní móda, že lid volí prezidenta. Je to trošku podbízení se a nadbíhání, populismus. Já už tady nebudu, ale vzpomeňte si na má slova, že taky nebudeme s přímou volbou jednou spokojeni. Tam vstoupí billboardy, peníze, agitace, podplacení novináři, buvár. Bude to strašlivě drahé. Teď se mluví o igelitkách s penězi. Ale pak to budou milionové přesuny na kontech.
Říkáte vlastně totéž, co Bohumil Doležal, tedy...
To mě mrzí.
On tvrdí: "Oč by byl spořádanější a dražší sám akt volby, o to by byla delší a nechutnější předvolební kampaň."
Ano. Souvisí to s nedůvěrou ve společnosti. Navíc na společenskou scénu, respektive do politiky, vstupují někteří lidé, kteří tam podle mě nepatří. Ti tam šli jen proto, aby si vydělali, protože jinde si vydělat neumí. Teď, když už se tam dostali, strašně věrně slouží svým šéfům politických partají...
Budete konkrétní?
Nebudu. Ale je to velká část našich poslanců. Ten model je takovýto: "Táto, víš přece, že ses nemohl nikde chytit. Teď seš konečně v tom parlamentu. Tak se tam drž a co ti ty šéfové řeknou, to dodržuj.Víš, že máme půjčku! Koupil sis nový auto! Ne abys tam zlobil. Hlavně nechtěj žádný předčasný volby. Víš, že seš nemožnej, táto."
Sám jste přešel k přímé volbě. Řekněte mi tedy nejprve, jak byste omezil pravomoci tam.
Řeknu vám příkladů, kolik chcete. Bankovní radu jmenuje prezident naprosto sám. To není nikde na světě. I když to mě tak netrápí, protože jakmile bude euro, tak ta hlavní funkce manipulovat s kurzovními rozdíly padne. Takže členové bankovní rady budou mít jen takové ozdobné funkce. Dál si myslím, že prezident by měl být oslaben ve třech oblastech, ve kterých dochází ke konfliktu. Tedy ve vztahu k soudům. Dále k zahraniční politice, kde jsou třenice vždycky. Ale by šlo o funkci funkci vrchního velitele branné moci.
Tuto funkci byste mu neponechal?
Ne. Já bych mu všechno ubral.
Udělal byste z prezidenta kladeče věnců?
Ano. To je třeba případ německého prezidenta. Oni mu říkají, že je notář. Tedy že jenom podepisuje lejstra. Prezident by i potom měl stále nějaké pravomoci. Dokonce tam jsou zbytky královských pravomocí. To jsou milosti, amnestie, jmenování premiéra. U nás prostě tradice prezidenta z první republiky přetrvala. Vydrželi to i ti komunisti, kteří tuhle funkci zneužili a do vyhřátých hradních bačkor vlezli. Vždyť tohle je vlastně z nevolnictví. Ale já se hlavně zabývám tím senátem. Mám připraveno šest návrhů, jak zvýšit jeho postavení. Už patnáct let. Ale sněmovníci nepovolí a nepovolí. Ani o milimetr! Bojí, že mají ty hypotéky a co by na to řekla ta jejich máma...
Je pro nás lepší přímá nebo nepřímá volba?
Já bych to nechal být. Ale jsem realista. Vím, že celý národ i politici jsou zmobilizovaní. Je to navíc světová móda. Opisuje se z ciziny.
Kdo vás v první volbě zklamal?
Nechci vypadnout z role nestranného člověka. Samozřejmě mám své názory...
Tak ano, podporujete Jana Švejnara. Podle mnohých si svoji důstojnost v první volbě zachovali pouze samotní kandidáti.
S tou důstojností mimochodem taky projevujete své feudální rysy. Ale jinak máte pravdu. Tihle dva se jevili jako noblesní a vznešení lidé. To pro mě ale v případě politického zápasu nic neznamená. Mimochodem báječně z toho vyšli také komunisté. Když už chcete někoho obdivovat. Oni nevstoupili do těch konfliktů. Všimla jste si?
Mně by nevadily tvrdší výrazy, které tam občas zazněly. Spíš mi přišlo trapné sledovat třeba třepetající se ručku Kateřiny Jacques, která z první řady snaživě kontrolovala, kdo jak hlasuje.
Nevím, proč se vám to tak příčilo. Ona je zaujatá pro jednu stranu a chce prostě vidět, jak hlasují ostatní. Tak je to veřejné, nebo to není veřejné? Etiketa, jemnomrav, líbí, nelíbí... To je druhotné. Nám jde o to, jaké mají ti lidé charaktery a jaké mají principy. Jde o to, jestli člověku můžu důvěřovat. Jestli se ale někomu ručka třepe nebo netřepe...
Když už mluvíte o tom, že je důležité, jaké principy kdo zastává a co prosazuje, nezarazilo vás, že v listopadu byl Jan Švejnar jasně pro radar a dnes váhá?
Dneska váhá? Jeslti je to tak... Tak je to předvolební chování. Snaží se jim všechno slíbit. Počkejte, vy jste se vlastně přišla pohádat s Ceplem, že jste proti Švejnarovi!
Neříkám, že jsem proti němu.
Ale zklamal vás.
Jistě, protože za tímto prohlášením o radaru vidím Jiřího Paroubka.
To je jistě pravda. Ale copak to nevíte, že Paroubkovi je nějaký radar úplně jedno? Tam je přece dotažený ten utilitární tah po studiu průzkumů veřejného mínění!
Abyste mě nepodezříval, že vedu rozhovor proti Švejnarovi, řekněte, co vám vadí na Klausovi.
To vám řeknu rád. Víte, ten Švejnar je můj "kamoš". Já jsem s ním trávil hodiny i v hádkách. Mimochodem na mě je poměrně moc levicový. Ale to víte, krev není voda, a tak já jsem pro něj. A teď co mně vadí na Klausovi. Zcela vážně mi na něm vadí tři věci. Hluboké podceňování řádu společnosti. Tedy pravidel, práva, morálky.
To mi určitě řeknete příklad, kdy Václav Klaus podceňuje morálku.
Tak on především nemá rád právo. Ale vlastně to se týká skoro všech politiků. I těch nejlepších. Třeba Václav Havel, kterého mám hrozně rád... On nemůže mít rád právníky. Vždyť ho vyšetřovali, zavírali, zklamali... Zeman je nemá rád! Všichni ti hlavní muži!
Jan Švejnar má rád právníky?
On je respektuje. Ale ti naši ekonomové, u kterých naprosto převládá ekonomický způsob myšlení... Jak já říkám, je to vlastně vláda účetních. Klaus je v jistém směru jejím reprezentantem. Za druhé mi na Klausovi vadí jeho vlastenčení. Týká se to třeba eura. Ano, ono to má mobilizační sílu, hraje na city lidí: "Češi! Češi! Kdo neskáče, není Čech!" To jsou všechno kmenové primitivní instinkty. "My musíme držet pohromadě proti těm Němcům a cizozemcům." To je ještě z dob obrození, které bylo taky trošku "náci". Každý nacionalismus je vlastně zlem. To už bychom si měli připustit. Já jsem hrozně proevropský, jsem eurofundamentalista a považuji za zázrak, že jsme se s v té Evropě konečně dohodli. A ty Klausovy strachy o suverenitu... Já předně nevím, co to ta suverenita je. To je taky velká chiméra v našem státě. Malý stát žádnou suverenitu nemá. Je hříčkou ve hře velmocí, které se konečně dohodly. Takže my bychom měli být šťastní jako blechy, co se to stalo za zázrak.
Tak třeba Klaus odmítá teorii, že nemáme suverenitu a snaží se proti tomu bojovat.
Víte, já myslím, že tihle politici jsou z toho rozčílení, protože to právě oni ztrácejí suverenitu. Ne my, lidi. A třetí věc, která mi u něj vadí - že je intelektuálně jednostranný.
Už jsem myslela, že řeknete jednoduchý.
Až tak bych to řekl, ale národ by mě umlátil, protože si myslí, že Klaus je supervzdělanec. Ve skutečnosti je pracovitý, cílevědomý, disciplinovaný. Ale tou svou jednostranností a teoriemi, že trh vyřeší vše... Ano, trh je důležitá a báječná věc, ale určitou korekturu potřebuje. Tak tyhle tři věci mi na něm vadí. Jinak co se týče našeho osobního vztahu, vždycky, když jsme se potkali, tak mě Klaus plísnil.
Za co?
"Pane profesore, v Kanadě, ve Spojených státech, v Anglii, všude kritizujete naši zem. A to se nemá!" A tak dále. Prostě mi vyčítá, že nejsem vlastenec.
Co mu odpovídáte?
Nic. Co na tohle můžu říkat. Vy víte, jak jsem plachý chlapec.
Proti "kamošovi" Švejnarovi nemáte vůbec nic?
Ani ne. Já se snažím být vyvážený jako Radko Kubičko, ale nejde mi to. Vždyť říkám, krev není voda. Já mám taky své pocity a názory a zastřelte mě.
Před první volbou jste šel na setkání se Švejnarem na "číši vína". Přijal byste pozvání i od Klause?
Ne. Za ta léta se vztah mezi námi tak usadil... Já ho přece jen respektuju, protože jeho tah na začátku byl jasný tah na branku.
A teď?
Teď je jasný tah na Hrad. Klause respektuju jen za jeho minulost. Jinak to s ním asi bude čím dál tím hůř - jak ta babička pravila, když ze schodů padala.
