Slavonice nejsou na mapě současné architektury žádným nováčkem. O úpravu působivého historického náměstí se v roce 1996 postaral architekt Roman Koucký, podle jehož návrhu byl o tři roky později zrekonstruován i dům historičky fotografie Anny Fárové (za což byl architekt oceněn Grand Prix Obce architektů). Do třetice je Roman Koucký rovněž autorem přestavby tzv. Besídky na jeden z nejpozoruhodnějších českých hotelů (této stavbě se budeme věnovat v našem seriálu příště). Tyto realizace doplňuje obecní dům s nájemními byty od brněnských architektů Petra Hrůši a Petra Pelčáka. Na konci listopadu pak byl slavnostně znovuotevřen zrekonstruovaný Spolkový dům. Slavonice tak získaly další skvělou současnou stavbu.
Nový začátek
Historie Spolkového domu se začala psát roku 1932, kdy si jej ze sbírky postavilo místní německé obyvatelstvo. Až do poloviny 80. let sloužil jako společenské centrum. Po výstavbě nového kulturního domu roku 1986 započala přestavba bývalého spolkového domu na kino, jež však nikdy nebyla dokončena. Roku 2001 si chátrající dům od města pronajalo místní občanské sdružení, které jej roku 2005 od města odkoupilo za dva miliony korun. Dům byl v takřka havarijním stavu. V roce 2006 byla založena Slavonická renesanční, obecně prospěšná společnost, která dům převzala a podnikla mnoho častokrát riskantních kroků, na jejichž konci stojí zrekonstruovaný Spolkový dům. Jak tedy dům po rekonstrukci vypadá?
Jde o stavbu lapidárního tvaru, dalo by se říci velkou stodolu stojící na historických hradbách, uvnitř památkové rezervace. Fasádu tvoří bíle natřené cihly, sedlová střecha je pokryta taškami ve světle šedé. Jako první krok bylo navrženo odstranění nekoncepčních přístavků a přílepků, které se na původní stavbu nabalily v socialistické éře. Tato očista umožnila lepší přístup k domu od hlavního náměstí i od Slavonického potoka. Podstatné snížení zastavěné plochy bylo částečně kompenzováno mírným navýšením původního objemu. Když prozkoumáte dům po konstrukční stránce, zjistíte, že jednoduchost je jen zdánlivá. Původní obvodové zdivo přes svou masivnost plní nosnou funkci jen částečně.
Spolkový dům v jihočeských Slavonicích
Při bližším pohledu zjistíme, že z dálky monochromní jednolitá fasáda je vlastně dosti vrstevnatá a obsahuje původní zdivo, vysprávky a zaslepení některých otvorů z éry socialismu i doplnění novými cihlami z minulého roku. Na stáří domu upomíná pouze štít s městským znakem a datací, který se architekti oproti původním předpokladům nakonec rozhodli zachovat. Dům je poněkud překvapivě podepřen svou vlastní střechou – novou betonovou konstrukcí, ze které jsou pomocí ocelových táhel vyvěšena další patra. Snaha minimalizovat tloušťku betonových stropních desek a zajistit jejich rovnost zespodu – tak aby došlo k co největší univerzalitě využití sálu – si vynutila řešení, které je opakem klasického trámového systému pod stropy. O podporu podlah a celkové ztužení se rovněž stará dovnitř vložené betonové jádro, které obsahuje sociální zázemí a výtah. Jádro v zásadě dělí dům na dvě části, které obsahují dva šest metrů vysoké prostory: vstupní informační centrum v přízemí a multifunkční sál v patře.
Vzhledem k cennosti vnějšího pláště došlo k rozhodnutí zachovat ho a dům zateplit zevnitř. Jedná se totiž o jeden z pilotních příkladů, který demonstrativně ukazuje možnost snížení energetické náročnosti historicky cenného objektu při zachování jeho kvalit. Zkrátka důkaz, že rozumné provozní náklady a památková hodnota nemusí stát nutně v protikladu. Podařilo se dosáhnout nízkoenergetického standardu a uvnitř topit obnovitelnými zdroji. Zateplení je uvnitř kryto horizontálními dřevěnými prkny s vnějším bílým nátěrem. V nepravidelném rytmu jsou mezi nimi vytvořeny mezery, skrze něž může pronikat zvuk do vzduchové mezery za obkladem, což zlepšuje akustiku.
Pohledy dovnitř vítány
Ve fasádním plášti najdeme relativně malé čtvercové otvory oken. Jsou zapuštěna do hloubky fasády, a zdálky tak ukazují takřka metrovou tloušťku obvodových stěn. V přízemí se pak nachází celkem devět (šest ze strany od potoka, tři od náměstí) rozměrných dvoukřídlých dveří, které díky svému prosklení umožňují každému kolemjdoucímu nahlédnout, co se právě odehrává uvnitř. Sestavu otvorů doplňuje ten největší – čtverec umístěný do líce fasády. Ten přivádí světlo do hlavního sálu pro více než sto návštěvníků. Uvnitř mohou diváci sedět na jeho sníženém parapetu.
FAKTAAutoři: Jiří Opočenský, Štěpán Valouch, ov architekti, www.ov-a.cz Spolupracovníci: Vojtěch Kratochvíl, Jakub Kovářík, Pavlína Sýkorová, Jiří Šámal, Jan Šorm, Vavřinec Veselý Statické řešení: Jan Pohl Investor: Slavonická renesanční Generální dodavatel: Podzimek a synové, s. r. o. Stavební náklady: 36 mil. Kč (bez DPH) Realizace: 2012–13 90% nákladů uhrazeno z Operačního programu životního prostředí (Prioritní osa 7: Budování infrastruktury pro environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu) |
Nezbývá než smeknout před všemi, kteří se na úpravách a znovuoživení Spolkového domu ve Slavonicích podíleli, a popřát jim, aby se naplnily jejich ambice a dům sloužil svému účelu. Aby se stal neutrálním místem pro výměnu názorů a zkušeností nejen v oblasti ekologie a aby pomohl zacelit historické rány a křivdy, kterých bylo česko-německé pohraničí v nedávné historii plné. Iniciátoři obnovy i architekti udělali pro vytvoření takového prostředí maximum.
