NEJ HITY: Příliš bujná Hudba Praha

„Nejsem básník, ale muzikant – mě napadá hudba, slova musím vždycky velice pracně vymýšlet a stavět z nich nějaký příběh,“ přiznává rodák z Okrouhlice u Havlíčkova Brodu. Tentokrát byla inspirace dána divností doby. „V tehdejší šedivé době působilo zvláštně úplně všechno, co mělo byť jen lehce jiný odstín. Nebo odlišnou než předepsanou délku – jako třeba naše vlasy,“ vzpomíná na nekonečné tažení proti máničkám Michal Ambrož, který tenhle pocit vyzpíval už ve skladbě Pal vocuď!: „Ty, co maj vlasy jako slečny / ty jsou pro nás moc nebezpečný / znásilňujou naše ženy / radši bych je viděl vykleštěný!“ To však pěl ještě pod názvem Jasná páka.

Ale ne dlouho: Stačil jeden článek v březnovém čísle komunistického časopisu Tribuna; rok 1983. Fiktivní autor Jan Krýzl ho nazval „Nová vlna“ se starým obsahem a takřka přes noc jím zlikvidoval skoro celou punkovou a novovlnnou scénu; kdo přežil, musel se schovat pod nový název. A dát si do budoucna velký pozor, o čem a jak bude zpívat.

Jasná páka, přejmenovaná na Hudbu Praha, si toho byla vědoma. „Píseň Je divnej vznikla ze stejného pocitu jako Pal vocuď!, ale protože jsem ji napsal až po článku v Tribuně, odpustil jsem si vulgarismy a v tomhle případě jsem to vlastně já, kdo se jakoby pohoršuje nad podivnými nesocialistickými individui,“ usmívá se s odstupem let dnešní spolupracovník Radia Beat. A dodává: „Beztak všichni naši posluchači tehdy chápali, o kom a o čem je řeč.“

Tahle strategie se nakonec vyplatila. V roce 1988 se skupina Hudba Praha dočkala své debutové nahrávky. Původně se mělo jednat o regulérní album, ale cenzor nakonec shledal písně Lunapark a Všechno je naopak společensky příliš závadnými. A tak povolil vydání pouze dvou čtyřskladbových vinylů, které obsahovaly písně Na Žofíně, Můry, Zákon o zachování energie, Je to zlý, Brejličky, Nech to tak, Není čas a... Je divnej. A navíc došlo na tu dobu k něčemu neuvěřitelnému!

Filmařský zázrak

Snad to bylo v roce 1984, každopádně byli tři – filmoví a hudební nadšenci: Lexa Guha, Vladislav Burda a Petr Ryba. Správně tušili, že se na tehdejší neoficiální hudební scéně odehrává něco stejně mimořádného jako rychle mizejícího; zdaleka ne všechny kapely dokázaly stranické zákazy přežít.

Vznikl tak unikátní amatérský dokument nazvaný Hudba 85, který zachytil alespoň část tehdejšího klubového hnutí; byť prvně vyšel na DVD až v roce 2005. „Točili jsme na prošlý materiál, něco jsme sehnali načerno přímo na Kavkách, brali jsme i zbytky, co nikdo nechtěl,“ prozradil Lexa Guha s odstupem let v seriálu Bigbít. A dodává: „Byla to zoufalá snaha uchovat něco, co každým okamžikem mohlo přestat existovat.“ Nemýlil se. Než se však jeho předpověď naplnila, stačili filmaři pořídit záznamy vystoupení skupin jako Babalet, F. P. B., Garáž, Máma Bubo, Dybbuk, OZWči Hudba Praha.

„Každý druhý koncert nám tenkrát překazila Státní bezpečnost a najednou jsme točili videoklip – to bylo tak absurdní, že na to nikdy nezapomenu,“ tvrdí Michal Ambrož, absolvent Státní konzervatoře v Praze, obor klasická kytara u profesora Jiřího Jirmala. „Koncertní záznam našeho vystoupení vznikl v odpoledních hodinách v klubu Barikádovna – bez publika! Lexa pak k tomu přitočil záběry výstředního chování mladých lidí, které odsuzují přísné zraky slušných občanů – dodnes je to docela zajímavý dokument doby,“ dodává vůdčí osobnost kapely Hudba Praha, jež existuje dodnes. I když s původní sestavou Jasné páky má pramálo společného...

Ovšem něco z těch časů přežilo, alespoň v mysli Michala Ambrože: „Zcela paradoxně dnes občas zažívám úplně stejné pocity, jako když jsem v první polovině osmdesátých let psal tuhle písničku. Zase si připadám nějakej divnej!