Lidovky.cz: V kauze klatovské nemocnice byly popsány případy, kdy lékař dětem rozpíchal ruce i hlavičku desítkami vpichů, když se pokoušel zavést kanylu. Je tento projev "vysvětlitelný" nemocí jako je bipolární porucha?
To opravdu lze těžko říci. Pokud způsoboval úmyslně bolest, mohlo to být projevem manie (fáze onemocnění - pozn. red.) se zlostnou náladou. To je ovšem jen spekulace. Taková porucha by však těžko mohla uniknout pozornosti ostatního personálu.
Lidovky.cz: Když člověk trpí bipolární poruchou, uvědomuje si závažnost svého jednání, nebo se nedokáže ovládat?
Maniodepresivní porucha je duševní onemocnění, u něhož dochází většinou nepravidelně ke střídání manických a depresivních fází. Mezi nimi bývá zpravidla různě dlouhé období "remise", kdy se duševní porucha nijak neprojevuje, ale nemoc latentně trvá. Nemocný, který má se svou nemocí zkušenosti, rozpozná, že začíná fáze. Pokud je však plně rozvinuta, může ztratit schopnost hodnotit svůj stav jako důsledek nemoci a může ztratit schopnost ovládat své jednání.
VÍCE O PŘÍPADU V KLATOVSKÉ NEMOCNICI: |
Lidovky.cz: Během prvních šesti měsíců působení lékaře v nemocnici na něj nebyly žádné stížnosti. Je možné, že byl třeba až půl rok v pořádku a nemoc se na něm nijak neprojevovala?
Ano, mezi fázemi onemocnění.
Lidovky.cz: Poté, co si kolegové všimli, že je lékař zastáncem velmi invazivních zákroků, začal jim vyhrožovat. Slovně i psaním dopisům. Je toto obrana člověka trpícího bipolární poruchou?
Ano, bylo by to možné v případě manie se zlostnou náladou.
Lidovky.cz: Podle ředitele klatovské nemocnice se nemocný lékař léčil. Měl v takovém případě vůbec ordinovat?
Pokud by se léčil úspěšně, proč ne?
Lidovky.cz: Je možné takovou nemoc před ostatními na pracovišti schovávat? Je to nemoc, která se při vhodné léčbě dá navenek "zakrýt"?
Pokud jsou příznaky málo výrazné, mohou uniknout pozornosti okolí. Lékaři by však příznaky takového onemocnění měli poznat, i když nejsou psychiatři. Lékaři různých oddělení spolu v nemocnicích často málo komunikují.
Lidovky.cz: Může vůbec lékař vykonávat svou profesi, pokud trpí maniodepresivním chováním?
Pokud v průběhu fáze onemocnění neprobíhá jen mírně je samozřejmě soustavná pracovní činnost vyloučena. U tohoto onemocnění je však psychiatrie od konce padesátých let velmi úspěšná a dokáže antidepresivy zmírnit až přerušit průběh depresivních fází.
Lidovky.cz: Jste odpůrcem toho, aby lékaři s takovou diagnózou nesměli vykonávat své povolání. Jak by ale měla lékařská zařízení a jejich ředitelé přistupovat k lékařům, kteří zrovna jsou právě ve stavu, kdy by neměli sloužit? Měli by podstupovat častější kontroly?
Jsem rozhodným odpůrcem toho, aby pouhá diagnóza vedla k zákazu povolání. Toto stanovisko jsem jako ministr zdravotnictví důsledně zastával. Není důležité, zda člověk nějakou duševní nemocí trpí, ale jak tato nemoc probíhá, jak je úspěšně léčena, jaký je konkrétní stav nemocného. Za výkon práce jsou odpovědní nadřízení. Ti by měli být informováni, že je jejich podřízený lékař, nebo v případě primáře ředitel, nemocen. Nadřízený by měl být zmocněn k vyžádání odborné lékařské zprávy v přiměřených časových odstupech.
Lidovky.cz: A v případě ambulantních lékařů?
U ambulantních lékařů je to problém. Tam ať tuto povinnost na sebe vezme Lékařská komora a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají, když o to tak stojí. V případě nemocnic bych byl rozhodně proti. Opakovaně jsem se přesvědčil, že Lékařská komora se chová podjatě, problémy zveličuje nebo bagatelizuje.
Lidovky.cz: Které duševní poruchy zabraňují lékaři vykonávat svou práci? Může to být třeba i těžká deprese?
Je to celá řada onemocnění. Samozřejmě demence a některé závislosti, zejména pokud vedou ke zhoršení pracovního výkonu pro nesoustředění. Obluzenost nebo projevy toxické psychózy, samozřejmě těžké formy depresí, bipolární poruchy, závažnější případy schizofrenie (zřejmě většina případů) a řada dalších poruch.
ČTĚTE SLOUPEK LN: |
Lidovky.cz: U kterých povolání je maniodepresivní psychóza naprosto nepřípustná?
To záleží na tom, jak je povolání náročné a odpovědné. Na pilota nebo řidiče autobusu je třeba mít jiné nároky než na dělníka. Povolání lékaře jistě patří k nejnáročnějším a nejodpovědnějším. Záleží na tom, jak je průběh onemocnění závažný a jak je úspěšné léčení, nestačí diagnóza, která byla někdy někým stanovena.
