Příprava na vraždu jako afrodisiakum. Nový Woody Allen přichází s dalším frustrovaným intelektuálem

Autor této recenze patří jednoznačně mezi první skupinu a přiznává se, že na Iracionálnímmuži nedostatky nevidí – nebo je možná odmítá vidět. Kdyby se hodně snažil, snad by tedy připustil, že film má trochu rozpačitý rozjezd a tak do třetiny člověk neví, jestli Allenovi nezvlhnul vtipný prach, neboť divák má sklon automaticky konverzaci v jeho filmech pokládat za vtipnou a očekávat humor, ale tady jde spíš o vršení intelektuálních a pseudofilozofických klišé. Než ovšem bystřejší (nebo tedy do Allena zamilovanější) divák pochopí, že přesně tak to má být, že to je součást hry. 

Podstatou té hry je totiž právě kontrast mezi prázdným tlacháním a činem. Čili mezi, marxisticky řečeno, teorií a praxí. Revoluční inteligence vždy dávala přednost praxi a činu, pokud možno radikálnímu, ať to stojí, co to stojí, hlavně nechť to společností hodně zamává. Frustrace současného kritického intelektuála v liberální, konzumní, stále ještě blahobytné západní společnosti spočívá v žalostném nedostatku příležitostí k činům, které by skutečně „něco“ znamenaly. Nic vlastně nemá smysl. Společnost je z takového pohledu samozřejmě prohnilá, zkažená, zaslouží si jen tvrdé rány. Ale jak je rozdat a proti komu je namířit? Zvláště když se k němu všichni ti lidé (představující systém čili matrix) chovají přátelsky, mají pro něho jen uznání, za jeho nesmlouvavou, sžíravou kritiku sebe samých mu nabízejí teplé místo na univerzitě. Jinak řečeno: obalují ho jak pavouk „represivní vlídností“, která je, jak oni dobře vědí, jen pastí utlačovatelského systému. Kdo by to vydržel?

Tak úžasně radikální!

Jako ten profesor filozofie a etiky Abe Lucas, jejž skvěle hraje Joaquin Phoenix, který „je tak úžasně radikální a kritický!“, jak zazní z úst jeho okouzlené studentky. Přijíždí do idylického kampusu univerzity na východním pobřeží USA, kam zatím nepřivály větry duch vzpoury, kterou by tam nejraději roznítil on. Jenomže neví jak – a možná už na ni ani nevěří. Je frustrovaný, zklamaný a unavený. Roste mu břicho, nejspíš je alkoholik, a jak se ukáže, když na něho vystartuje kolegyně, též sexuálně deprimovaný. 

Čin je vším. Profesor etiky Abe Lucas (Joaquin Phoenix) se snaží vyzrát na svou společenskou i sexuální impotenci.

Jako aktivista má za sebou nějaké politické akce, účastnil se hnutí occupy, pracoval jako dobrovolník v Africe, jeho nejlepší přítel šlápl v Iráku na minu. Má rozepsanou knihu Heidegger a fašismus (jaké klišé!), ale nemůže s ní pohnout. Svět pro něho přestal mít valný smysl. Pomalu čas na sebevraždu. Nejlépe v ruském stylu, ruskou ruletou. (Scéna, kdy ji opilý profesor předvádí zkoprnělým studentům, patří k několika důležitým rusismům, které allenologové rádi v jeho filmech poznávají: tím základním rusismem je ovšem Dostojevskij... viz dále.) 

Onen výkřik nad jeho úžasností patří naivní, ale bystré studentce filozofie a hudební vědy a čtenářce Dostojevského (to všechno bude mít později význam, jako má význam většina zpočátku nepodstatných detailů a indicií) Jill: hraje ji krásná Emma Stoneová. Allen si ji obsadil v minulém Kouzlu měsíčného svitu a je mu nyní asi něčím podobným, jako mu byla Scarlett Johanssonová před deseti lety: bystrou štikou ve fabuli. Jill je děvče z dobrých poměrů s dobrou partií, její přítel je jeden z těch slušných mladíků, před kterými je solidní budoucnost, jenže Jill je prostě přitahována rozervancem Abem. Ten má však ony sexuální problémy, které zastírá problémy etickými. Ve skutečnosti ho studentka vábí a přitahuje. Jenže se obává selhání. To ho ještě dál noří do beznaděje. 

Když vtom dochází ke zlomu, k match pointu... Abe a Jill zaslechnou v jednom spíše lidovém bufetu náhodný rozhovor neznámých lidí: zoufalá žena si stěžuje na úplatného soudce, který rozhodl v její neprospěch. Abe to slyší a rozhodne se konat. Bude-li na světě o jednoho bídáka méně, svět bude lepší. Jenže svět zakazuje zbavovat se jen tak bídáků. Je nutné se proti tomuto pokrytectví vzbouřit. Silný jedinec má právo vzít právo do svých rukou. Silný jedinec má právo zabít ve jménu dobra „staruchu“, jejíž život je bezcenný, stejně tak amorální soudce nemá právo žít. Americký Raskolnikov volí čin. 

Zde se lidé, kteří Allena „nemusí“, začnou ošívat, neboť takové motivaci neuvěří a zdá se jim za vlasy přitažená, a la thése. Ti, kteří Allena mají rádi a znají jeho filmy, však okamžitě na hru přistoupí, neboť pochopí, že jde o pokračování jednoho ze základních Allenových témat: viny a trestu.

Vražda je afrodiziakum

V případě Iracionálního muže se tedy jedná o etické drama z linie Zločinů a poklesků a Match Pointu, kde jde o (ne)potrestání zločinu, přesněji řečeno vraždy, jejíž krvavá stopa zůstává trčet uprostřed chladného vesmíru, jejž opustil Bůh. Jeho, tedy Boží, to znamená o všem rozhodující, roli převzal Dostojevského bohočlověk, jeden z těch běsů, kteří se domnívají, že účel světí prostředky a že jejich vyšší spravedlnost legalizuje jejich zločiny. 

Rozhodnutí jednat, konečně něco velkého učinit, vlijí do Abea Lucase novou životní energii. Nejenže konečně může své intelektuální schopnosti věnovat něčemu konstruktivnímu, tedy přípravě na dokonalou vraždu, ale i osobní život pro něj dostane nový smysl. Vrátí se mu sexuální energie, přestane pít, pohne s prací na knize. Příprava na vraždu (nebo na revoluci) je ohromné afrodiziakum! Soudce je sprovozen ze světa a svět je o trochu lepší. 

V tu chvíli Allen mění tempo a vydává se po polemické stopě. Z příběhu motivace se stává příběh její antiteze. Bystrá Jill přebírá roli detektivky proti své vůli a dochází jí, že její idol je vrah... Pointa je nečekaná, ale v intenci „židovského“ (na to u Allena nikdy nezapomínejme) přesvědčení, že jedna vražda plodí další vraždu, že není „správná“ vražda. 

Víc prozrazovat bylo by zločinem, sice jiného řádu než ten, co spáchal revoltující filozof, ale přece jen zločinem. To by si Allenův ctitel neodpustil, i když nutkání k tomu má. Takže sláva Mistrovi a jeho neutuchajícímu géniu.
(Na začátku citovaná teorie pochází z knihy Rozhovory o filmu, které s W. A. vedl Eric Lax, česky 2008).