* Lidovky.cz: Co vás přivedlo k tématu přistěhovalectví?
Pocházím ze čtvrté generace imigrantů v Londýně a to mě myslím podvědomě nasměřovalo (Isaacsova rodina je původem z Polska, pozn. red.). Londýn, kam vždy proudili lidé ze všech koutů světa, mě zajímal jako téma. A i když hlavní linkou je imigrace, film zároveň otevírá filozofické otázky. Je o lidech, kteří se snaží najít domov, své místo ve světě.
* Lidovky.cz: Postavy ve vašem filmu se v Británii necítí úplně doma a tam odkud přišli, už se vrátit nechtějí. Šlo vám o to, zachytit vykořeněnost imigrantů? Hrdinové filmu jako by byli chyceni mezi dvěma světy. Myslím, že přistěhovalci čelí otázkám o smyslu života mnohem intenzivněji.
* Lidovky.cz: Jaké záchytné body u imigrantů v jejich životě po natočení filmu vidíte?
Obecně si myslím, že když lidé mají nějakou víru, nemusejí se již obracet do materiálního světa. Lidé bez tohoto zakotvení ale podle mě budou vždy trpět pocitem určité neúplnosti. Postavy v mém snímku se nikdy necítily usazeny. Dvě z nich během natáčení zemřely. A i když jsem to pochopitelně neplánoval, otázka, kde chcete být pohřbeni, se ukázala jako velmi důležitá. Mnoho lidí nakonec pošle svá těla do místa, odkud do Británie před desítkami let přišli. A to říká mnoho.
* Lidovky.cz: Název filmu odkazuje k silnici A5 vedoucí do Londýna, která dříve do metropole přiváděla imigranty. V době levných letenek už tak zřejmě nefunguje...
Už ne. Silnící A5 do Londýna přijížděli zejména Irové. Mnoho z nich se usadilo tam, kde většinou náhodně vystoupili z autobusu. Je to až legrační, že se nikdy nepřestěhovali. Na druhou stranu je to úplně stejné jako ve východním Londýně, který je plný přistěhovalců. Ti se tam usadili z jednoduchého důvodu: je to blízko řeky, po které je do země kdysi přivezly lodě. Stejnou paralelu lze vysledovat v New Yorku.
* Lidovky.cz: Žijete v Londýně, ve městě pyšnícím se kulturní rozmanitostí svých obyvatel, jak se to promítlo do vaší práce?
Umění se rodí z touhy dívat se okolo sebe. Najít v životě hlubší smysl. Někteří lidé to tak samozřejmě nemají, každé ráno se vzbudí a jdou do práce. Nebo možná tyto myšlenky mají, ale nevyjadřují je. Já jsem nikdy neplánoval stát se filmařem, přišel jsem k tomu úplně náhodou. Jako mladý jsem hodně cestoval a jsem přesvědčený, že mladého člověka cestování změní. To, jak se dnes dívám na Londýn, je dáno touto zkušeností. Ale nežiji v bublině, nemyslím si, že můj způsob života je jediný možný. Točení filmů, stejně jako Londýn, pro mě znamená objevování jiných životů a myšlenek. Všichni zároveň žijí ve stejné atmosféře.
Filmař s darem malířeBrit Marc Isaacs je uznávaným dokumentaristou, získal několik cen Grierson, Royal Television Society a BAFTA. Natočil přes 10 snímků pro BBC, Channel 4 atd. „Issacs má ohromující dar přimět lidi, aby se mu otevřeli. Využívá film způsobem, jakým zdatní malíři využívají barvu. Výsledek je krásný, srdceryvný a hluboce lidský,“ napsal server Times Online.  Marc Isaacs |
* Lidovky.cz: Jakou tedy má podle vás Londýn atmosféru?
Jde o globální město. Životní tempo je tu ale tak rychlé, že to někteří lidé nezvládnou. Podobně jako jedna z mých postav ve filmu. Lidé si nevšímají jeden druhého, když například někdo upadne, mnozí kolem projdou bez povšimnutí. Londýnu také dominuje vydělávání peněz a definování sebe sama na základě toho, co vlastním. Zjednodušeně řečeno: městu vládne velmi silná konzumní kultura. A to i přes tu neuvěřitelně pestrou paletu národností. Snadno narazíte na padesát různých národností v jednom autobuse.
* Lidovky.cz :Jak Londýňané vnímají přistěhovalce?
Přistěhovalci dělají Londýn Londýnem. Město nikdy nestagnuje, pořád se mění. Na druhou stranu, pro některé lidi je to hodně stresující. Jednou jsem točil ve čtvrti, která vždy patřila bělochům ze střední třídy, během pěti let se tam nastěhovali imigranti většinou z Afriky. Najednou tam vzniklo africké tržiště a starousedlíci měli pocit, jako by se ocitli na černém kontinentě. Někteří z nich to pochopitelně nesli těžce, především starší lidé. Nepatřili mezi ty, kteří by do Afriky třeba odjeli cestovat. Tito lidé mají s imigrací samozřejmě úplně jinou zkušenost. Londýn je ale velmi tolerantní místo a vždycky byl. Rasistické útoky jsou velmi výjimečné. Britové jsou obecně otevření, ale to neznamená, že nemají předsudky. Je velice lidské je mít.
