Zahrnuje na 150 pláten, kreseb a plastik. Vrcholem výstavy je pět obřích triptychů, které se poprvé sešly na jednom místě díky zápůjčkám z barcelonské galerie Fundació Joan Miró, z pařížského střediska Georgese Pompidoua a ze soukromé sbírky.
Jsou instalovány po dvou ve speciálně vytvořených osmibokých prostorách, poslední triptych výstavu uzavírá v samostatné místnosti. Pocházejí z let 1961 až 1974. První triptych - Modrá I,II,III - namaloval Miró, když mu bylo skoro sedmdesát a poslední, když překročil osmdesátku.
Zatímco první dva jsou v jasně pastelových barvách, další dva mají bílé pozadí a poslední triptych nazvaný Ohňostroj tvoří bílá plátna, po nichž Miró rozstříkl černou barvu. "Triptychy radikálně mění zažité představy o tom, jaký druh umění Miró vytvářel," uvedl jeden z kurátorů výstavy Marko Daniel.
Joan Miró (1893-1983) patří k největším výtvarným umělcům 20. století, vycházel ze surrealismu a je považován za předchůdce abstraktního expresionismu. Triptychy odrážejí jeho zájem o dílo představitelů tohoto hnutí v Americe, jako byli Jackson Pollock a Mark Rothko. "Jsou úžasnou odpovědí na díla současných amerických umělců," řekl Daniel.
Výstava ale chronologicky mapuje celé Miróovo dílo od figurativních začátků a plátna inspirovaná surrealismem předznamenávající jeho typický styl, který z něj podle kurátorů udělal hrdinu poválečné abstrakce.
Organizátoři výstavy také zdůrazňují, že jeho obrazy odrážejí i neklidné politické časy - během občanské války ve Španělsku i atmosféru protestu konce 60. let. Do stejné kategorie řadí i sérii Spálená plátna z roku 1973, která rozřezával a zapaloval.
Výstava nazvaná podle jedné jeho plastiky Joan Miró: The Ladder of Escape (Žebřík úniku) potrvá do 11. září. V říjnu se přestěhuje do Barcelony a v květnu 2012 do Národní galerie ve Washingtonu.
