Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Místo klidu a intimity nastoupí chemie a uklízečka, říká autorka Pěti zrození o českých porodnicích

Kultura

  6:00
Dokumentární film Pět zrození, popisující chod porodnice pražské Vinohradské nemocnice, vyvolal ostré reakce ještě před svým uvedením. Film režisérky Eriky Hníkové, který vznikl v rámci dokumentární série Český žurnál a Česká televize ho odvysílá ve čtvrtek 12. listopadu, původně ČT na svých webových stránkách anoncovala jako „dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice...“. Poté, co vedení nemocnice poslalo řediteli televize otevřený protestní dopis, televize anotaci stáhla a nahradila novou, neutrální.

Z filmu Eriky Hníkové Pět zrození. foto: Česká televize

Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké léky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světová zdravotnická organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé...,“ zněla původní televizní anotace k filmu Pět zrození režisérky Eriky Hníkové, která jej natočila jako první díl třetí série Český žurnál, jehož autory jsou dokumentaristé Filip Remunda a Vít Klusák.

Proti původně zveřejněné anotaci se otevřeným dopisem generálnímu řediteli ČT ohradila ředitelka Fakultní nemocnice Královské Vinohrady MUDr. Andrea Vrbovská. „Anotace k dílu Pět zrození byla očividně napsána se zlým úmyslem poškodit dobré jméno nejen naší porodnice, ale i naší nemocnice a vytváří naprosto falešný a lživý dojem, že chemicky poškozujeme maminky, separujeme a na zdraví poškozujeme novorozeňata či ignorujeme doprovod otce,“ píše se v prohlášení. Zazní v něm také, že anotace je v rozporu se zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, Kodexem České televize a funkcí České televize jako placené veřejnoprávní služby.

Podle vyjádření nemocnice anotace nehorázným a bezohledným způsobem lže a poškozuje nemocnici. „V souladu s veřejnoprávní funkcí České televize je zcela nepřijatelné, aby byl tento dehonestující závěr vůči naší nemocnici přebírán a prezentován Českou televizí jako jediný správný pohled na problematiku, které autorský tým publicistů nejen nerozumí, ale ani se jí nesnaží pochopit. Jen se pokouší do svého, předem vytyčeného prostoru, zasadit zmanipulované reálie,“ pokračuje prohlášení.

Poté, co bylo prohlášení zveřejněné, Česká televize původní anotaci stáhla a nahradila ji novou, neutrální. „Českou televizi toto pochybení mrzí a Vinohradské nemocnici se za něj omluvila,“ řekla serveru Lidovky.cz tisková mluvčí ČT Alžběta Plívová s tím, že původní anotace byla chybná.

O tom, jaké byly její záměry, a k čemu při natáčení filmu došla, hovoří dokumentaristka Erika Hníková, která má na kontě ceněné filmy jako Ženy pro měny, Nesvatbov nebo seriál Navždy svoji.

Lidovky.cz: Nemocnice se vůči vašemu filmu, respektive jeho původní televizní anotaci, vymezila, poslala ČT otevřený dopis, ve kterém stojí mimo jiné, že anotace byla napsána se zlým úmyslem poškodit dobré jméno porodnice a vytváří naprosto lživý dojem o tom, jak to tam chodí. Jaká tedy byl váš záměr? Měla jste předem hypotézu, kterou jste chtěla potvrdit?
Chtěla jsem natočit film o tom, jak funguje česká porodnice. Zaznamenávat její chod deset dní (nakonec jich bylo dvanáct) a proniknout trošku pod povrch té instituce. Prvotní nápad vyšel z toho, že cílem televizního cyklu Český žurnál je mluvit o nějakém celospolečenském tématu a vyvolat diskusi. Jak a kde rodit je samozřejmě skvělé téma. Při obhlídkách mi došlo, že nemá cenu točit o domácích porodech, ale spíše zachytit běžný chod porodnice, což ještě nikdo neudělal. Právě to by mohlo vysvětlit, proč některé ženy po svých zkušenostech v nich již nechtějí rodit. Záměrem tedy bylo zobrazit porodnici s tím dobrým i špatným, co uvidíme, a následně vyvolat diskusi.

Erika Hníková

Lidovky.cz: Proč jste si nakonec vybrala Vinohradskou nemocnici?
Chtěla jsem velkou, protože jsem tušila, že tam nebude tak lidský přístup, a blízko Prahy, abych mohla jako matka malého dítěte bez problémů dojíždět na natáčení. Udělali jsme předvýběr několika porodnic a jedna z nich byla Vinohradská. Sešla jsem se nejprve s docentem Bohuslavem Svobodou, který zde od sedmdesátých let působí, a bavili jsme se o mém záměru. Řekla jsem mu, že sama bych nikdy nerodila doma, tedy není mým cílem řešit domácí porody, ale ukázat, jak funguje porodnice. On prohlásil, že si za porodnicí stojí a zařídil nám možnost natáčet.

Lidovky.cz: Jak s vámi spolupracoval personál nemocnice při natáčení?
Původně jsem měla představu, že tam strávíme deset dní. Natočíme, co budeme chtít, a bude z toho portrét té instituce. Ale brzo jsme zjistili, že s námi nikdo nechce mluvit, všude panuje jakýsi strach a všichni hrozně řeší papírování nařízené z ministerstva. Byla tam vůči nám velká nedůvěra a nepodařilo se zachytit přemýšlení lidí z té instituce. Rozhodla jsem se proto odstoupit od původního záměru a zkusit to jinak. Zaměřit se více na rodičky, manžely a miminka a skrze konkrétní porody ukázat chod té porodnice.

Asi čtvrtý natáčecí den jsme natočili tatínka, který čekal na chodbě a nevěděl, co se děje s jeho ženou, ani kde má dítě. V té scéně se odkryl první nešvar, který jsme tam viděli: neinformovanost pacientů. Zároveň ta scéna nevypovídá jen o chování zdravotnického personálu, ale i nás, pacientech, kteří přijímáme tuto pasivní roli.

Když jsme film stříhaly, hodně jsme se střihačkou Jankou Vlčkovou řešily, jak udělat film tak, abychom zůstaly vůči porodnici fér. Rozhodly jsme se, že do filmu dáme všechny porody, které se nám v těch dvanácti dnech podařilo natočit. Není to tedy subjektivní výběr a bohužel si myslím, že to, co je ve filmu natočené, je tamní standard.

Lidovky.cz: Snažila jste se tedy být objektivní?
Snažila. Všechny porody, které se mi podařilo natočit, ve filmu jsou. Není to tak, že bych jich natočila dvacet a účelově si vybrala jen některé. Film jsme postavili tak, že všechno podstatné, co jsme natočili, zůstalo. Ještě před natáčením jsem měla k dispozici rešerše, včetně hodnocení nemocnice maminkami, které jí prošly, a tam je 70 až 80 procent negativních recenzí. Roli hraje i to, že na Vinohradech je možné rodit bez předchozí registrace, na rozdíl od jiných porodnic jako je třeba lépe hodnocené Podolí. Prostě se o téhle porodnici ví, že není tak úplně dobrá.

Český žurnál

Třetí série Českého žurnálu začíná na ČT2 ve čtvrtek 12. listopadu ve 20:00 filmem Pět zrození režisérky Eriky Hníkové, následovat bude Matrix AB, portrét politika Andreje Babiše v režii Víta Klusáka, snímek Ubytovny Tomáše Kratochvíla, příběh z ukrajinského konfliktu Blízký daleký východ Filipa Remundy a film Sametoví hrdinové, pojednávající o našich vojácích v Afganistánu v režii Filipa Remundy a Víta Klusáka.

Série, které nepublicisticky reflektují vybrané kauzy, se vrací k zásadním událostem minulého roku. Filmoví dokumentaristé se v tomto osobitém konceptu chápou témat a událostí nepokrytě autorským a osobním pohledem, polemicky, v překvapivých souvislostech a filmově vytříbeným jazykem.

Lidovky.cz: Byl to důvod, proč jste si ji vybrala?
To ani ne, spíše roli hrálo to, že dopředu neřešili hodinovou sazbu za natáčení. I vstřícnost Bohuslava Svobody, který natáčení povolil.

Lidovky.cz: Zajímavě ve filmu vyznívají tatínkové, kteří se vesměs chovají velmi pasivně, sedí a čekají a vy je ponoukáte, ať se jdou zeptat, co se děje a podobně. Je samotné by to možná ani nenapadlo a třeba jim to ani nevadilo. Nebyla to od vás trochu manipulace?
To byl záměr. Nechat ve filmu mé otázky. Manipulace by byla, kdybych ty otázky vystřihla a tatínek se šel zeptat sám od sebe. Ten film není jen o tom, jak funguje české porodnictví v téhle porodnici, ale i o pasivitě lidí. Že si to necháme líbit a přijmeme, že je to naše role – sedět a být zticha. Ať už je to otec nebo rodící žena. Nejde přitom jen o personál nemocnice, ale o to, jak je nastavený celý systém. Chtěla jsem, aby to z filmu poznal i divák, který nikdy nerodil. Nejde jen o pasivní tatínky, ale třeba i o to, když do sálu, kde leží žena právě po porodu, vejde bez pozdravu uklízečka a začne kolem ní vytírat, protože jsou dvě hodiny a ona musí uklízet. I ten, kdo sám nerodil, musí pochopit, že něco není v pořádku, že žena by přeci měla rodit v intimním prostředí.

Lidovky.cz: Na kameru vlastně mluvila jen jedna sestra, která se vyjadřuje opravdu velmi kriticky k tomu, jak někteří tamní lékaři vedou porody. Nikdo jiný mluvit nechtěl?
Ano, ona jediná byla ochotná mluvit na kameru, z doktorů téměř nikdo. Sestra nejdřív řekla: „To tam nemůže být, vždyť mě vyhodí!“. Ale poté, co viděla celý film, změnila názor a prohlásila: „Jen to tam nechte, je to naprostá pravda“. Jako jediná z nemocnice taky film viděla. Nabízeli jsme vedení pozvání na projekci, ale nikdo nepřišel.

Z filmu Eriky Hníkové Pět zrození.
Z filmu Eriky Hníkové Pět zrození.

Lidovky.cz: Sama jste maminkou, jaké jsou vaše vlastní zkušenosti z porodnice?
Jiné. Personál v Podolí, kde jsem rodila, byl empatický a navíc jsem rodila s dulou, která se mohla po celou dobu porodu věnovat jen mně. Ve filmu Pět zrození je taková zvláštní atmosféra chladu u těch porodů. Přitom pro ženu, dítě i celou rodinu je to jedinečná událost, která je může ovlivnit na celý život. Bohužel to není radostný film... Navíc já jsem měla syna hned po porodu u sebe, nikdo mi ho nikam neodnášel. Ve filmu vidíte, že běžná praxe je taková, že dítě se ihned po porodu odnáší na takzvanou výhřevnou dečku, což je v přímém rozporu s doporučeními WHO (Světová zdravotnická organizace). Každý je pak sám - dítě na dečce, matka na porodním lůžku. Ale samozřejmě, že existují lepší a horší porodnice v přístupu k rodičkám.

Lidovky.cz: Co je podle vás na Vinohradech největší problém, kromě toho, že personál není příliš empatický?
Když začne žena rodit, spustí se jí v těle hormon oxitocyn, ten ale funguje, jen když se žena cítí v bezpečí a klidu. Samozřejmě zjednodušeně řečeno, protože těch hormonů je celá škála. Pokud se matka cítí v nejistotě, začne tělo vypouštět adrenalin, který porod může zastavit. V českém porodnictví se často děje, že žena přijede do porodnice a začíná úplně normálně rodit, oni s ní ale začnou sepisovat naprosto nesmyslné dotazníky, kde musí vyplňovat třeba adresu zaměstnavatele, tak jako ve filmu, a celý ten porod se jí zastaví. Protože co je tohle za klidné prostředí? A protože se porod zastaví a doktoři jsou netrpěliví, začnou ho vyvolávat. Nastupuje chemie. Velmi mě překvapilo, že lékaři rodičky vůbec neinformují o vedlejších účincích léků. V těhotenství si žena nesmí dát ani paralen, pak přijede do porodnice a už to jede. Léky samozřejmě mohou i pomoci, ale nevím, jestli nejsou nadužívané. Základní problém je v systému. To je možná problém, který by vyřešily porodní domy.

Lidovky.cz: Takže základ všech problémů je opravdu neosobní přístup a prostředí nemocnice?
Myslím si, že některé věcí fungují. V českých porodnicích je například skvělá péče o nedonošená miminka. Ale já považuji porod za jakýsi přirozený proces, a kdyby žena přijela místo porodnice do porodního domu, kde byl byla jedna milá, klidná sestra, přítmí a možnost mít partnera, tak si myslím, že ženy by měly příjemnější porody. A kdyby nastala komplikace, tak je doktor nablízku. V západní Evropě se tak rodí běžně.

Lidovky.cz: Proč podle vás porodní domy u nás nejsou?
To se musíte zeptat někde jinde. Ale slyšela jsem teorii, že celý systém vlastně vyhovuje farmaceutickým společnostem a samotným porodnicím, které dostávají peníze od pojišťoven. Myslím si, že porodní domy by vyřešily dilema mnoha žen, které po špatných zkušenostech nechtějí rodit v porodnici a domácího porodu se obávají.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...