Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Proč Hitler nenáviděl Židy

Kultura

  7:00
PRAHA - V nepřehledné záplavě knih o Hitlerovi se čas od času objeví titul, který stojí za to nepřehlédnout. Patří k nim kniha německého historika a novináře Ralpha Georga Reutha Hitlerova nenávist k Židům opatřená podtitulem Klišé a skutečnost.

Chaos v hlavě pod piklhaubnou. Hitler (vlevo s pruskou helmou) v zákopech na francouzské frontě. Září 1916 foto: Reprofoto

Samozřejmě že Hitlerův vztah k Židům je alfou i omegou jakékoli seriózní práce o oné osudové postavě. Jím rozpoutaný holokaust je základním dějinným faktem, ale také základním prožitkem moderní doby a jakékoli debata o 20. století bez něj není možná. Hitlerův antisemitismus není proto jen jakousi charakteristikou vedle jiných charakteristik, ale přímo jádrem jeho ničivé posedlosti, s níž změnil chod dějin. Bez vysvětlení antisemitismu, toho, kde se vzal, jak se zrodil, jaké měl právě v Německu podhoubí, není možné "pochopit" Hitlera a co napáchal.

Zmítán mezi proudy

A v tom je právě ten problém, píše Reuth: jako by tyto otázky byly neslušné či tabuizované, neboť samotný předpoklad, že antisemitismus odněkud bere svůj jedovatý potenciál, jako by antisemitismus ospravedlňoval. Jenže stejně jako jiné zvrhlé ideje ani nacistická (a jiná) nenávist k Židům se nevzala ze vzduchoprázdna nebo z nějakého imanentního hlubinného "prazdroje" (viz známá kniha D. J. Goldhagena), a stejně tak není jen výsledkem nějakých nadosobních společenských sil a faktorů (tak je Hitler zobrazen v monumentální práci Iana Kershawa, s níž Reuth polemizuje nejčastěji).

Reuth na začátku knihy vyvrací rozšířené klišé, podle nějž se automaticky má za to, že Hitler se stal antisemitou už před první světovou válkou, protože ve Vídni, kde žil, to ani nešlo jinak. Čtenář slavné knihy Brigitte Hamannové Hitlerova Vídeň to možná předpokládá, protože z jejího barvitého líčení Vídně vystupuje mladý Hitler jako typický produkt vídeňského kafemlejnku ideí, neuróz a fobií, nicméně ani ona neuvádí jediný důkaz podporující obecné klišé. Podle Reutha neexistuje jediné přímé svědectví, které by umožňovalo míti za to, že Hitler byl antisemitou už před podzimem 1918; samozřejmě pokud nebudeme brát za úhelný kámen jeho Mein Kampf, kde ze sebe dělá antisemitu od dětství.

Hitlerova nenávist k Židům

Raplh Georg Reuth
Přeložil Jiří Vodvárko. Vydala Euromedia, 2011, 320 stran

Do zákopů první války rukoval jako přesvědčený nacionalista, ale to ostatně mnozí němečtí Židé také: jeden z nich, poručík Hugo Gutmann, byl jeho nadřízeným a právě jemu Hitler vděčil za válečné vyznamenání Železný kříž I. stupně, kterým se tak chlubil. Koncem války, jenž Hitler přečká v lazaretu v Pasewalku v Pomořanech, je jistě hluboce zasažen německou kapitulací, dezorientován a frustrován, ale stále ještě to není onen Hitler s uceleným "světovým názorem", jehož centrální náplní se stane nenávist k židovstvu ve všech formách a projevech.

Reuth se důkladně zabývá těmi chaotickými, ale pro Hitlera i celé Německo rozhodujícími měsíci od konce války v listopadu 1918 do května 1919, kdy v Německu končí "revoluční vlna" a souběžně s tím jsou oznámeny podmínky versailleského míru. A právě sem klade zrod Hitlerovy nenávisti k Židům, jež od té chvíle viní ze všeho špatného na světě. Hitler do té doby údajně nejeví žádné ultrapravicové a radikální sklony, naopak je zmítán mezi různými proudy, přičemž tím silnějším je v té době proud sociálnědemokratický: zúčastní se prý dokonce pohřbu levicového politika židovského původu Kurta Eisnera, na kterého v lednu 1919 spáchá atentát německý nacionalista, a nejen to.

Během krátkého trvání tzv. Bavorské republiky rad je dokonce členem jedné lokální vojenské rady. V čele této jepičí městské komuny, která po vzoru ruských bolševiků vyhlašuje v Mnichově proletářskou revoluci, přičemž rozpoutá něco na způsob bolševického teroru (později značně přifouknutého), stojí přitom Židé...

Prameny šílenství

A zde, tvrdí Reuth, dochází k Hitlerovu "obrácení". Ze sociálnědemokratického vládního vojáka se v první polovině roku 1919 stává fanatický antisemita. Děje se to na pozadí antisemitsko-antibolševického sabatu, který je slaven reakcí i širokými vrstvami obyvatelstva, jež je krmeno děsivými (nicméně pravdivými) zprávami o řádění bolševiků (což se v jejich představách rovnalo Židů) v Rusku a zároveň je radikalizováno a zděšeno, když jsou mu oznámeny výsledky versailleského míru. Země upadá do mentálního šoku, ze kterého se jí vlastně již nepodaří vzpamatovat. Na to musí přijít další katastrofa. Již se chystá.

V tomto zlomovém okamžiku z toho Hitler vyvodí jediné: za vším jsou Židé. Oni vrazili Německu "dýku do zad", oni rozdmýchali revoluční chaos a teror, oni se chystají na světovládu. A oni stojí i za ponížením Německa, které nastalo přijetím mírové smlouvy. Tu podepisuje sociálnědemokratická vláda, tedy marxisté a Židé. Kruh se uzavírá. Ze zmateného, více emocionálního než racionálního prožitku dějinného chaosu jeden nikterak vzdělaný, ale velmi nadaný a dychtivý demagog vyvozuje závěr, který pak naplňuje krok za krokem až do těch nejstrašlivějších důsledků. Svět je zachvácen židobolševickým spiknutím, kterému se musí on postavit. To je jeho poslání seslané mu prozřetelností.

Když v landsberské fešácké věznici sepisuje Mein Kampf, je jeho ideologie již hotová. Podle Reutha si ji osvojil během krizového období právě zrozené výmarské republiky. Pochopitelně že vyrůstala z nějakého podhoubí a že antisemitismem byla střední Evropa zamořena už dávno předtím; v jedné kapitole Reuth předkládá ucelený přehled ideových zdrojů: vedle "klasiků" rasismu A. de Gobineaua, H. S. Chamberlaina etc. věnuje zvláštní místo národoveckému spisovateli Dietrichu Eckartovi, kterého Hitler považoval za svého mentora, a pak Henrymu Fordovi, jehož "kapitalistický" antisemitismus se velmi hodil v časech, kdy Hitler již nebyl jen bořitel, ale též "budovatel".

Reuthova dobře napsaná kniha je polemikou s představou Hitlera zrozeného z nějaké obecně vrozené německé rasistické touhy po světovládě. Předkládá spíše obraz šílené ideologie vzniklé z neméně šílené představy světového spiknutí. Tato šílenost se z něčeho napájela. Byly to kalné a krvavé vody, které rozbouřily různé národy, mezi nimi i Židé, byť jejich podíl, tedy podíl národa bez vlasti, je především tragický. Vidiny způsobené touto opilostí nebyly o nic méně vidinami šílenými. Představy o spiknutí patří v dějinách k těm nejstrašnějším, a přitom k nejvytrvalejším. Stačí se ostatně rozhlédnout.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!