Proč se papež bojí Bostonu

Promluví o potřebě míru ve světě; o lidských právech s poukazem na Tibet; o důstojnosti lidské osoby; o duchovních hodnotách, ze kterých vyrostla Evropa i Amerika; o smíření křesťanů a židů; o významu rodiny. Věci hluboce pravdivé, se kterými žádný člověk dobré vůle nebude nesouhlasit.

Zajímavé bude sledovat, které osobnosti z dějin amerického katolicismu připomene, neboť tyto dějiny utvářely osobnosti v širokém spektru od zakladatelských biskupů, jako Jan Nepomuk Neumann, rodák z Prachatic, po mystika Thomase Mertona či sociální aktivistku Dorothy Dayovou.

Bohužel se však také ví, kam papež určitě nepojede a co zřejmě neřekne. Nepojede do Bostonu a nepromluví o strašných věcech, které se tam staly a jejichž následky církev zásadně poznamenaly. Boston byl díky masové imigraci Irů od devatenáctého století jedním z hlavních center amerického katolicismu. Bostonský katolicismus, který si zcela „odspodu“, z peněz irských dělníků a služek, vybudoval mohutnou infrastrukturu kostelů, škol a sociálních zařízení, byl právem hrdý sám na sebe – do roku 2002.
Tehdy se provalila série pedofilních skandálů kněží. Média ji probírala den za dnem, vkusně i nevkusně, jak už to média dovedou. A církevní představitelé – mlčeli. Vatikán tiše odvolal bostonského arcibiskupa Bernarda Lawa – a to bylo všechno. Padaly návrhy na veřejné pokání církve, jehož by se symbolicky účastnili všichni katolíci – ale návrhy zase padly. Mlčet, mlčet, pokračovat v chůzi.

Jenomže církev v Americe není jako církev v Evropě. Nemá žádnou podporu od státu. Platí si ji věřící sami. A mnozí z bostonských věřících prostě odmítli si tuto církev, přesněji tuto církevní hierarchii, nadále platit. Účast na bohoslužbách dramaticky poklesla a s ní i příjmy arcidiecéze. Když se k tomu přičetly náklady na soudy s oběťmi pedofilních skandálů, arcidiecéze přišla na buben.
Jak reagovala?

Zveřejnila dlouhý seznam farností, které se budou muset zrušit – a jejich majetek prodat. Podle jakého klíče bylo rozhodováno, které farnosti se zruší a které zůstanou, to se věřící nedozvěděli. A protože věřící v Americe nejsou jako věřící v Evropě, to jest: berou své členství ve farnostech vážně, mnohé farnosti se rozhodly k symbolickému protestu. Zahájily „trvalé vigilie“, to jest: v některých kostelech, oficiálně už zrušených a určených k prodeji, se střídají věřící na symbolické stráži, aby v každou denní i noční dobu v kostele někdo byl a zrušení farnosti tak nemohlo být dokonáno.
Bostonská arcidiecéze prodala i budovy arcibiskupského paláce a semináře. Budovy koupila Boston College, univerzita rovněž katolická, avšak vedená jezuity, a tudíž na diecézi nezávislá. Rektorův asistent, muž literatury, mi ukazoval: Tady se za přísného utajení konaly výslechy podezřelých kněží. Tady se skladovala všechna ta smutná akta. A celá ta budova je smutná, smutná, říkal. Snad i proto si vyprosil od předních amerických katolických spisovatelů příspěvky do svého sborníku na téma „Naděje navzdory“.

Opět promarněná šance a právě proto se v Americe čekalo, že papež přijede do Bostonu, že zde přednese veřejnou omluvu a pokání, setká se s oběťmi a vyzve ke smíření a odpuštění. Nestalo se tak. Benedikt XVI. opět promarnil jednu šanci. Samozřejmě: riskoval by, že se potká s lidmi rozhořčenými. Riskoval by demonstrace s nelichotivými hesly. Ale křesťanství JE riziko. Benedikt XVI. se rozhodl neriskovat. Místo toho bude říkat obecné a nekonfliktní pravdy.

Místo toho se raději potká s Georgem W. Bushem. S tím, který křesťanství v Americe poškodil jako nikdo jiný, protože se tak vehementně opíral o „náboženskou pravici“, to jest o koalici ultrakonzervativních evangelikálů s ultrakonzervativními katolíky. Proto dnes tolik křesťanů v Americe cítí potřebu dodávat ke svému vyznání víry „...a nejsem pro Bushe“. Kdyby papež přijel o rok později a sešel se už s novým prezidentem, kterým má šanci se stát Barack Obama – rovněž křesťan, ale zcela jiného druhu než Bush – udělal by daleko lépe.

Svým současným jednáním dává papež najevo, že jsou mu traumata obyčejných katolíků putna – kdežto přátelské kontakty s mocí, třebaže mocí tak morálně zkorumpovanou, jako je moc Bushova, mu velmi leží na srdci. Potvrzuje tak výrok anglického katolického myslitele lorda Actona o absolutní moci, jež korumpuje absolutně. A potvrzuje také skepsi provázející jeho jistě upřímnou snahu být hlasatelem morální a duchovní obnovy světa.