27. dubna 2009 18:17 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Procedura rozhodování
nejsou kompetence

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ad LN 21. 4.: Nová ODS: nuda v Čechách?
Daniel Kaiser se ve svém komentáři o vývoji ODS odvolává na mne, když potřebuje doložit, že Lisabonská smlouva je zásadním posunem oproti dnešnímu stavu Evropské unie, tedy oproti dnes platné smlouvě z Nice (LN, 21.4.2009, Nová ODS: nuda v Čechách?). Vychází z mého výroku při nedávné debatě lídrů hlavních kandidátek do Evropského parlamentu, kterou sledoval. Bohužel poněkud nepozorně.
Kaiser říká: „Podle odhadu Lukáše Macka z Dijonu, který v českých médiích vystupuje jako expert na EU, se až dosud v Evropské unii přijímalo a přijímá 70 procent našich nových zákonů, po Lisabonu to bude 90 procent“. Nechme stranou otázku, proč pan redaktor Kaiser v odkazu na akci, kde jsem jednoznačně mluvil z titulu lídra SNK Evropských demokratů pro volby do Evropského parlamentu, o mně mluví jako o soukromé osobě „z Dijonu“, a proč používá podivnou formulaci „v českých médiích vystupuje jako expert na EU“.
Podstatné je, že pan redaktor si popletl obsah mého sdělení: řekl jsem, že podle hrubého odhadu dnes platné smlouvy umožňují rozhodovat ministrům zemí EU tzv. kvalifikovanou většinou zhruba v 70% případů, po Lisabonu by to bylo zhruba 90%. On z toho udělal, že se v Bruselu dnes rozhoduje o 70% naší legislativy, po Lisabonu to bude 90%, což je něco úplně jiného. Já mluvil o proceduře rozhodování, on mluví o kompetencích Evropské unie. Já jsem použil tento argument, abych ilustroval fakt, že Lisabon nezavádí žádnou revoluci, pouze dotahuje určitý dlouhodobý trend: v 60. letech byla kvalifikovaná většina využitelná pro rozhodování v méně než 20% případů, tento podíl se pak postupně zvyšoval na současných cca 70%. Pan redaktor také přeslechl pasáž, kde jsem Janu Zahradilovi namítl, že fakt, že smlouvy hlasování kvalifikovanou většinou umožňují, ještě neznamená, že je toho běžně využíváno. Opak je pravdou: v praxi se rozhoduje konsensem a kvalifikovaná většina působí hlavně jako „Damoklův meč“, který ministry vede k ochotě hledat všeobecně přijatelné kompromisy, což je v zájmu všech, tedy i České republiky.
Pokud jde o kompetence Evropské unie a o podíl legislativy evropského původu v celkové u nás platné legislativě, Lisabonská smlouva přináší jen kosmetické změny. Její odpůrci s oblibou tvrdí, že jejím schválením by došlo k masivnímu přesunu nových kompetencí „do Bruselu“. Není to však pravda, Lisabon víceméně jen potvrzuje současný stav dělby kompetencí, který jsme přijali referendem v roce 2003. Výjimkou je energetická politika, tedy oblast kde by i pan Kaiser mohl uznat, že opravdu platí jím zpochybňované dilema „Lisabon, nebo Moskva“, resp. buď se dohodneme na společném postupu EU jako celku, nebo zůstaneme vydáni všanc kapricům tandemu Kreml-Gazprom.
Pan redaktor Kaiser se tak zařadil vedle Václava Klause a další odpůrce Lisabonské smlouvy, kteří se snaží dokázat, že EU, do které jsme vstoupili v roce 2004 (a většina z nich neměla tehdy odvahu otevřeně říci, že jsou proti), a EU podle Lisabonské smlouvy jsou dva zcela odlišné světy. Bohužel jim k tomu chybí věcné argumenty. Ať si je pan Kaiser klidně hledá dál. Jen bych ocenil, kdyby si to neulehčoval tím, že překrucuje moje slova.
Lukáš Macek, lídr kandidátky SNK ED do EP