Právě tam se nachází jedna z nejnavštěvovanějších galerií světa - Tate Modern, k níž vede pozoruhodný, ale tak trochu zlobivý most Millenium Bridge. Ctihodná instituce Tate Museum, která se původně soustředila především na britskou tvorbu, sídlí ve Westminsteru na protějším břehu Temže.
Její zakladatel sir Henry Tate v něm soustředil sbírku britského umění, především impozantní kolekci maleb nejvýznamnějšího britského malíře 19. století Williama Turnera z jeho pozůstalosti. Objekt byl později několikrát dostavován, naposledy vznikla v 80. letech minulého století přístavba dle projektu sira Jamese Stirlinga. Ani pak však kapacita nestačila, a tak přibyly další filiálky v Liverpoolu a St. Ives v Cornwallu.
Muzeum a telefonní budka
V Londýně pak instituce získala opuštěnou elektrárnu v Bankside na břehu Temže, kterou ve 30. letech minulého století navrhl sir Giles Gilbert Scott (1880-1960). Tento architekt byl mimochodem autorem ještě jedné londýnské industriální stavby - elektrárny v Buttersea, známé například z obálky alba Animals skupiny Pink Floyd. Mimo hlavní město projektoval liverpoolskou katedrálu a byl také designérem ikonické červené londýnské telefonní budky.
Nové prostory galerie Tate Modern v Londýně
Strohý objekt ve stylu art deco s průčelím z hnědé keramiky a štíhlou věží skrývá impozantní, 35 metrů vysoký a 155 metrů dlouhý prostor bývalé turbínové haly se šikmou podlahou. Autory rekonstrukce se stali švýcarští architekti Jacques Herzog a Pierre de Meuron (oba nar. 1950), nositelé Pritzkerovy ceny podepsaní pod několika dalšími světově proslulými dominantami: olympijským stadionem v Pekingu, zvaným Ptačí hnízdo, obchodním domem Prada v Tokiu, fotbalovou Allianz Arenou v Mnichově nebo stále ještě nedokončenou hamburskou filharmonií.
V patrech přiléhajících k turbínové hale bývalé elektrárny vytvořili zázemí pro stálé expozice a příležitostné výstavy. Do samotné haly kurátoři umisťují obří plastiky.
Inspirace pro Žižkov
Vedle bývalého pařížského nádraží Gare d’Orsay jde o další skvělý příklad využití bývalého průmyslového komplexu pro výstavu uměleckých sbírek (mohla by to být třeba inspirace pro Nákladové nádraží na Žižkově, jež má podobný potenciál). Dnes je Tate Modern jednou z nejnavštěvovanějších institucí tohoto typu na světě.
Vstup do turbínové haly i do stálých expozic je, jak je v britské metropoli zvykem, zdarma, platí se jen vstupné na dočasné výstavy. Kromě nich jsou v objektu samozřejmě restaurace, kavárny, obchody s designovými předměty a suvenýry, knihovna, dětské ateliéry (mládež kreslí a na obřích obrazovkách na stěnách se její výtvory ihned promítají, takže je každý návštěvník vidí - skvělý nápad, který děcka samozřejmě baví). Právě služby a doprovodné akce jsou pak zdrojem slušných příjmů.
Nedosti na tom: v sousedství bývalé elektrárny se staví věž, kam bude galerie dále expandovat. Navrhují ji opět slavní Švýcaři Herzog & de Meuron. Architekturu jejich dostavby tvoří velký, dynamicky tvarovaný hranol, který je tvarově i materiálově kontrastní k industriálnímu objektu.
Rozviklaný most Tisíciletí
Opusťme nyní katedrálu umění s obligátním povzdechem, že něčeho podobného se u nás hned tak nedočkáme, a pojďme se podívat na pěší lávku ve stylu hi-tech, která vede přímo k ní. V její ose se na druhém břehu řeky nachází chrám svatého Pavla, barokní dominanta Londýna, navržená sirem Christopherem Wrenem.
Tate Modern
Lávka, dokončená v roce 2000, a proto pojmenovaná Millenium Bridge, vznikla dle projektu ateliéru nám už známého autora „okurky“ Normana Fostera, slavného sochaře sira Anthonyho Cara (výtvarníka monumentálních abstraktních kovových plastik) a respektované konstrukční firmy Arup. Lávka spočívá na dvou pilířích, je dlouhá 325 metrů, má hliníkový chodník a je zavěšena na osmi lanech, která vedou po stranách. Unese pět tisíc osob, stavěla se dva roky a rozpočet byl 18 milionů liber (proti předpokladům byla o dva miliony dražší).
Jedna věc se však nepovedla. Lávka podléhala nečekaným vibracím, jež pocítila i sama britská královna během slavnostního ceremoniálu. Proto musela být opět uzavřena a upravena, přičemž byl omezen počet přecházejících. Zážitek jako na horské dráze si ovšem nechtěli návštěvníci nechat jen tak ujít, a tak se na obou březích tvořily dlouhé fronty. Most byl nakonec uzavřen dva roky, další úpravy pomocí speciálních tlumičů rozkyvu stály londýnskou radnici pět milionů liber. Londýňané překřtili lávku na Wobbly Bridge (Rozviklaný most). Poté už byl provoz zakázán jeden v roce 2007 v průběhu vichřice Kyrill. Tu úspěšně přežil, zato v šestém dílu Harryho Pottera se po útoku Smrtijedů zřítil do Temže.
Do britské metropole se vrátíme ještě jednou. Prohlédneme si další slavnou galerii, byť podstatně komornější. Jmenuje se Serpentine a nachází se v Kensingtonském parku. V její blízkosti je i zajímavý památník lady Diany a také česká a slovenská ambasáda, odměněná kdysi za své řešení medailí Královské společnosti britských architektů.
