Naše úřady rozhodly, že běloruský občan Sergej Naprejenko se má po 13 letech neúspěšných pokusů získat u nás azyl vrátit do rodného Běloruska, neboť mu v téhle přívětivé zemi nic nehrozí, a tady páchá jen neplechu. Neuvěřily jeho tvrzení, že doma roznášel letáky a za to ho chtěli zašít, až by zčernal. Nezdá se jim pádným argumentem to, že u jeho rodičů, které nechal v Bělorusku, byla několikrát provedena domovní prohlídka bez soudního příkazu, a že se po něm neustále shání policie. Zřejmě ho běloruští policisté chtějí jen pozvat na kávu.
Pravda. Naprejenko, tlačen úřady neustále do kouta, dělal jednu chybu za druhou, porušoval předpisy ba i zákony, tedy hlavně tím, že se zdržoval na našem území nelegálně. Žil chvílemi jako bezdomovec, v hrůze před další administrativní šikanou si nevyzvedával poštu, a to ani úřední, a choval se jako blb.
Když už nevěděl, kudy kam, vylezl popletený Bělorus na tovární komín na Pražském předměstí krajské metropole Hradec Králové a řekl, že skočí dolů, což by bezpochyby mělo fatální následky. Naši čeští požárníci se hodně snažili, aby mu to rozmluvili. Nevím, co mu kromě cigarety (to je prokázané) naslibovali, ale jisté je, že kdyby mu popravdě řekli, že má slézt dolů, aby byl posléze poslán zpět do Běloruska, tak by se radši rozmáznul o asfalt.
Bělorusko je považováno za jednu z posledních opravdových totalit v Evropě. Je to také poslední evropská země, kde se praktikuje trest smrti (naposledy byli popraveni dva trestanci letos v březnu, tradičně v Minsku v objektu tzv. Pišalovského zámku, jak romantické). Zastřelením, prý to je docela humánní záležitost, neboť je to hned. Kdepak, takový trest panu Naprejenkovi rozhodně nehrozí. Mohou se na něj ale vztahovat jiné prima zákony, například evropskými politiky tolik kritizovaný zákon č. 71-3 z 15. prosince 2005, podle kterého je trestným činem vlastně cokoliv, co činí člověk jménem nezaregistrované organizace. Jde o šalamounskou zákonnou normu, podle které může být odsouzen prakticky každý, kdo se režimu pološíleného prezidenta Alexandra Lukašenka znelíbí.
Že se mu bude nelíbit i Sergej Naprejenko, není pochyb. Neboť u nás na běloruský stát toho naplival hodně. Každopádně půjde poté, co ho s noblesou od nás vyhostíme, do běloruského lochu. Zda odtamtud vyleze živý, to už není jaksi naše starost. Co mu ještě hrozí se přesně zjistit nedá (tím také argumentuje soud i ministerstvo vnitra: nejsou přece žádné důkazy o tom, že se tomu chlapíkovi něco špatného stane, tak proč to nezkusit). Neboť osob, které by byly z evropských zemí vyhoštěni zpět, do Běloruska, je jako šafránu. Málokterá země si tohle totiž dovolí. Mám nejisté zprávy o dvou, a po těch se v Bělorusku slehla zem, každopádně jsou v nějaké ne moc útulné kobce. Sergej Naprejenko teď nejspíš lituje, že se na tom komíně lépe nerozmyslel. Na meditování má dost času. Sedí teď ve věznici na Pankráci a brzy ho převezou na Ruzyň. Odtud už bude deportován do vlasti. Možná mu bylo líp na tom našem komíně.
