Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

PROCHÁZKOVÁ: Chvála afghánské televizi

Afghánistán

  9:30
Ti z Afghánců, kteří mají doma alespoň jednu zásuvku a v ní příslušné napětí, mohou oslavovat příchod dalšího televizního kanálu na afghánský trh. Ti Afghánci, kteří nemají zásuvku, ale pořídili si generátor a soustavou drátů si proud rozvedli do obydlí, mohou samozřejmě oslavovat také.

I já slavím, neboť na rozdíl od pochybovačů, kteří lamentují nad škodlivostí technického pokroku v nedotčeném ráji, si myslím, že televize k seznamu důležitých lidských blah patří. Přes spoustu kravin, které z ní naskáčou do hlav zletilých i nezletilých, přináší člověku jakési permanentní povědomí o kulatosti světa a o jeho vzájemné provázanosti i odlišnosti zároveň. To, že můžete sledovat v reálném čase děj odehrávající se na opačném konci světa, pomáhá vytvářet vědomí zemské pospolitosti. Snad i solidarity. Tolerance a vzájemného porozumění odlišnostem. Chápání rozmanitosti druhů. No vezměte si například slona. V Afghánistánu ani v Čechách sloni už dávno nežijí. Jak jinak než prostřednictvím televize by se měl člověk, potažmo dítě, seznámit s vizuální podobou tlustokožce? S jeho sexuálním životem i stravovacími návyky. Ještě mizivější jsou znalosti prostých Afghánců v oblasti hmyzu a ptactva. Jestliže většina z nich bez problémů identifikuje švába, existence zlatohlávka mramorového jim zůstává skryta a často si svůj přírodovědný handicap vezmou do hrobu. No což, kvůli nějakému tomu potápníkovi se Afghánistán nezboří. Ale jsou tady i tvorové rozměrnější.

Například my, Zápaďáci. A s tím vlastně souvisí i obrovské úskalí televize, pokud se jí chopí pracky neurvalé, fanatické, agresivní či tupé a ignorantské. Nakonec to známe z našich zeměpisných šířek. Ono stačí být krapet nevyvážený a průšvih je na světě.

V roce 2003 byl nejpopulárnějším filmem sledovaným prostřednictvím videorekordérů na televizních obrazovkách (vytažených z tajných skrýší po šestiletém zákazu TV, kterým fanatičtí talibové týrali své spoluobčany) americký Basic Instinct. S Sharone Stone v hlavní roli. Scéna s výslechem bez spodních kalhotek byla na některých kopiích přemazána záběrem květin. Na některých nikoliv. Sharon se nechtěně stala prototypem západní ženy, ztělesněním typického feministicky-sexistického charakteru. Dlouhá léta jsem svému manželovi i jiným dotěrným Afgháncům marně vymlouvala, že tak výrazný sexapeal, jakým vládla Stone, není nadělen nám všem. Že většina z nás žije ve srovnání s Basic Instinktem prosté životy ohraničené ranním vstáváním, snídaněmi a svačinami pro děti, jejich rozvozem do škol a na kroužky, nákupy a nudnými manželi konzumujícími hlasitě křupky.. ano opět při televizi. Na které je zatracený fotbal. Byla jsem zoufalá a chtěla jsem napsat do Hollywoodu, aby natočili celovečerák o dělnici z továrny na mikročipy, nebo úřednici od přepážky na řidičské průkazy s nepravidelnou pracovní dobou. To by Afgháncům podalo pravdivější obrázek o naší civilizaci.

Sláva Bohu, postupně se i na afghánskou TV dostaly zprávy a sem tam zazní i jakási novinka od nás. Stoneovou nahradily úřednické špičky z EU a jejich (i naše) krize. A také všudypřítomná korupce. Ta český a afghánský svět asi spojuje nejvíc. Máme k ní společné sklony. Či talent, jak se to vezme.

Televize je pro mnohé Afghánce jediným oknem do světa – v televizi běží cestopisy, kurzy počítačové gramotnosti, seriál o zdravotní osvětě, o tom, jak správně vychovávat děti, o afghánské historii a znalostní kurzy Koránu i angličtiny. Televize nahrazuje v mnohém školu, kroužky, hudebku, sokol, lékaře i autoškolu. A také cestování. To reálné v prostoru i čase je většině z 25 miliónů (přesné údaje o počtu obyvatel Afghánistánu známy nejsou) odepřeno už jen proto, že mnoho států včetně České republiky nemá v Kábulu konzulát. Velvyslanectví to ano, ale pro visa si musí Afghánec prostý i výše postavení do sousedního Pákistánu, do metropole Islamabádu. Tam se ale řadový obyvatel země prakticky nedostane. Zbude mu televize a Stoneová. Tedy tu asi na nejnovější kanál nepustí. Bude totiž mezinárodní a spojí divácky všechny, jejichž rodnou řečí je perština. Afghánce, Iránce i Tádžiky. Pravda, za projektem společné iránojazyčné televize stojí poněkud vyšinutý iránský prezident Mahmud Ahmadínežád, který by nejraději, kdyby jeho projevy vyplnily převážnou část vysílacího času a zbytek by třeba ve formě večerníčku učil občany náboženské pokoře. Nechce povolit vystoupení zpěvaček, neboť ženské pohlaví by se před kamerami rozhodně vlnit nemělo. Natož Sharon bez kalhotek!

Minulý týden ještě jeden kanál v Afghánistánu už vtrhnul do těch domácností, kde se těší z přívodu elektřiny – takových je v celé zemi něco přes 30 procent. Kanál se jmenuje "Rasaa TV" a specializuje se na rozhovory s významnými osobnostmi i diskuse o problémech současného Afghánistánu. Je to skoro stejně důležité jako šíření vědomostí o životě potápníka a emancipovaných žen. Nebo mandelinek. Afghánci se učí vnímat televizi jako zdroj informací, které mohou ovlivnit jejich rozhodování. Dozvídat se podstatné informace i od někoho jiného, než od hlavy svého rodu či místní vesnické drbny. Televize je pro ně komunikačním mostem se zbytkem světa, který se k nim vzhledem k přehnané koncentraci sebevražedných atentátníků zatím ještě bojí jezdit na dovolené. Chvála jí. Televizi. Dokáže rozdmýchat vášně. Ale také obrousit hrany, kterými zatím do sebe pořádně narážíme. Vím, že máme šanci zapět na stejné notě: dodnes je v Afghánistánu za jednu z nejkrásnějších pohádek všech dob považováno dílo "Tři oříšky pro Popelku" a za slušný umělecký počin pro dospělé "Nemocnice na kraji města". Snad vítězí i nad Instinktem. Tím "Basic" myslím. Teprve až ty pořady uvidí milióny lidí, které doposud k televizi nepřivoněly, může se český konzul bez obav přestat schovávat před žadateli o visa v Islamabádu a usídlit se v Kábulu. Bude rozhodně žádanější, než Stoneová.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!