Našla jsem ho v jedné ze zapadlých ulic na východní straně afghánského hlavního města Kábulu. Měla jsem za úkol vytáhnout z představitele muslimského duchovenstva nějaké citlivější informace.
Osobně jsem cítila z jednání pravověrných muslimů jakýsi sklon k pokrytectví, kterému se vykutáleně říkalo dobrá výchova. A tak se sice v kábulské společnosti nehovořilo o sexu, protože jsou jako všichni slušní.
Přitom na ulici mladí (i starší) Afghánci nepokrytě sahali cizinkám mezi nohy, smáli se jako pomatení, a když se jim hmat povedl, hladili se demonstrativně po klíně. Padesátiletí muži, v afghánských poměrech tedy starci nad hrobem, si brali za ženy dívky po první menstruaci a z manželských povinností jim činili sadistické mučení.
Spřátelili jsme se. Mulla Raufík, jak jsem mu záhy začala říkat, prosazoval prezervativy, citoval na bohoslužbách Proroka Muhammada který přikazoval mužům ctít ženský orgasmus, chtěl dosáhnout zákazu sňatků nezletilých se zvrhlými kmety a zakrývání žen považoval za stejný hřích, jako požívání prasat.
Můj přítel mulla prakticky nevycházel z mešity. Přiznal se mi, že jen díky zvláštní auře mešity dokázal vydržet mučení, kterým ho obšťastňovali talibové, když ho v jednom svatostánku svázali, pálili cigaretami, vytrhli mu několik zubů a nehtů na levé ruce, a zlomili snad všechny kůstky v obličeji.
I poté je odmítl oddat s desetiletými holčičkami, které si přivedli. A nepochválil je ani za to, že den před tím třicetileté ženě uřízli hlavu jen proto, že ji žárlivý manžel obvinil z nevěry. Začala jsem mu říkat mulla Hus, neboť se mi zdálo, že by neodvolal za žádných okolností.
"Většina teroristů jsou muslimové, ale zdaleka ne všichni muslimové jsou teroristé," citoval s úsměvem jakéhosi současného muslimského intelektuála. A dodával něco z vlastní dílny: "Idiotů máme procentuálně stejně jako Evropané." Tisíckrát jsem si po návratu do Čech ověřila, že měl svatou pravdu.
Nedávno jsem mullu Husa moc potřebovala. Při televizní diskusi "Minarety nad městem". Trapně jsem se snažila diváky přesvědčit, že není nebezpečné stavět mešity tam, kde to dopravní, kulturní, bezpečnostní a architektonické okolnosti dovolí.
Jako bychom diskutovali o tom, zda mají žlutou hvězdu na klopě nosit jen čistokrevní Židé, či i ti ze smíšených manželství. Byli jsme jen krůček o hádky na téma "sterilizace muslimek", ovšem jen těch, co nenosí šátky.
Zbytek bude deportován do vlasti a přenosy z veřejných popravišť budou od té chvíle v EU zakázány. Kdepak, to vůbec není přitažené za vlasy. Facebooková stránka "Mešity v České republice nechceme" má přes 55 tisíc fanoušků.
V Čechách žije asi 20 tisíc muslimů. Je mezi nimi několik prasáků-osahávačů, pár mullů Husů a zbytek zcela průměrných lidí, průměrně bohatých a průměrně slušných. Podle sociologických výzkumů se 78 procent Čechů islámu bojí. Pozvěte si, přátelé, mullu Raufa.
