3. ledna 2012 10:31 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

PROCHÁZKOVÁ: Nadčlověk bez šampaňského

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Vladimir Putin a Dmitrij Medveděv | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vladimir Putin a Dmitrij Medveděv | foto: ČTK
Vlastně mi poprvé došlo, že to jsou taky lidi. Letos na Nový rok. Že jsou z masa, krve a kostí. Obyčejní ješitní chlapi, co se prožívají víc, než je zdrávo. Ale nakonec, kterýpak z mužů nemá se zbytnělým egem problémy, že ano. A poprvé mi jich bylo fakt líto. Když jsem tak koukala, jak se snaží slavit Silvestra, hovořit k občanům, plánovat si budoucnost a být šťastní a pozitivní, říkala jsem si, hoši, já vám ten Kreml vůbec nezávidím.

Tak pan prezident Ruska Dmitrij Medveděv je k pláči už notnou dobu. Asi trochu naivně se mi před pár měsíci chvíli zdálo, že touha zůstat mocným ho donutí i k odvážně důstojnému chování. Že se vzepře té trapné roli kremelského šaška, kterou mu naordinoval jeho nadřízený Vladimír Putin, původně špión, pak prezident, přechodně premiér. Za pár týdnů už zase prezident.

Bylo to na jaře, kdy se Medveděv chvíli choval samostatně. Párkrát dokonce náčelníkovi oponoval. Pak se vše vrátilo do svých kolejí. 24. září chudáček Medveděv musel přežít veřejné přebalování ve věku, kdy se už chlapci za svou nahotu stydí. Putin ho donutil před početným obecenstvem i kamerami, které tu ostudu dostaly do celého světa, poníženě prohlásit, že kandidovat na nejvyšší funkci podruhé nebude, protože ani nechce, a pro zemi bud nejlepší, když jí bude vládnout zase Vladimír Vladimírovič. Snad mu pak nějakou tu nádeničinu, rozuměj službu vlasti, přidělí.

Štval mne touhle ubohou nechlapskou pokorou Dmitrij Anatolijevič, možná i proto, že jsme téměř vrstevníci. A někde v tom nejzazším koutku své duše jsem mu fandila: „Vzchop se, chlape,“ říkala jsem si letos na Silvestra těsně před tím, než pár vteřin před dvanáctou pronesl nejspíš svůj poslední prezidentský projev. Neřekl vůbec nic, co by mělo smysl uložit do paměti. Stál zpříma jako svíce, v pozadí věže Kremlu a ruské vlajka, v očích strach. Zklamal mne.

Nedokázal to. Nevymanil se z těch kšírů, na kterých ho po celou dobu jeho prezidentování drželi upoutaného, nezařval do kamery: „Já na vás s…, vy zločinci v hermelínu!“ Nerozbil sklenici se šampaňským o zem, protože žádnou v ruce nedržel. Stál v pozoru. Přeříkal text jako nejlepší žák 4.A. Bylo mi ho líto, Medveděva, který se nepochlapil, a i když osobně nemohl nic proti našemu panu prezidentovi Havlovi mít, tak mu strach nedovolil zachovat se jako velký státník a vyjádřit soustrast těm, kteří jsou z jeho smrti zdrceni.

Zmizí v propadlišti dějin už brzy, tenhle malý malý muž. Posloužil jako můstek malému velkému muži Putinovi, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že by mi v srdci vyloudil soucit, porozumění či lítost. A stalo se.

On není pro lítost stvořen. Je možné se ho bát, nemít ho rád, respektovat ho, zbožňovat, uctívat, ale ne ho litovat. Přesto jsem to letos na Silvestra dokázala. Napadlo mne, že si taky prožívá své. Představila jsem si pocity muže, který má doma 25 let ženu, jež mu tloustne, stárne a oškliví před očima. Vaří mu, pere, poslouchá zprávy o jeho úspěších a čeká, až se vrátí z pracovních cest a záletů. Pak jednou nečekaně přijede domů, a v ložnici jeho šeredka leží v posteli s krásným mladíkem. Přesně to se stalo Vladimíru Vladimírovičovi.

Léta si myslel, že ho Rusové zbožňují, že se k němu už už začnou modlit. A letos na podzim se ukázalo, že to není tak úplně pravda. Že je spousta občanů, kteří jsou mu krutě nevěrní. Když ho poprvé v životě vypískali diváci sportovního klání, bylo to stejné, jako když našel milence pod manželčinou peřinou. Následoval šok a několikadenní izolace. A pak drzé a sebejisté projevy o neschopné opozici, obelhaných a zmanipulovaných občanech a vlastní dokonalosti. Chudák. Završil to masírování vlastního ega novoročním projevem, ve kterém povýšeně popřál hezké svátky i svým rivalům. Znělo to krajně neupřímně.

První ruský prezident Boris Jelcin byl sice trošku buran, ale věřila jsem mu to, co říkal. Novoroční projevy pronášel jako první z ruských vůdců vůbec se sklenicí šampaňského naplněnou po okraj a seděl při tom obklopen dětmi, manželkou a vnuky. A nehovořil ani tak o politice, jako o rodinném štěstí.

ČTĚTE TAKÉ:


31. prosince 1999 se netradičně a nečekaně v poledne Jelcin rozloučil s občany, omluvil se za chyby, které udělal a měl v očích upřímné slzy. Jeho city byly průhledné, pravé, často bouřlivé, ale poctivé. Po něm nastoupil člověk, který je na emoce extrémně skoupý. I teď, když mu teče do bot a musí mu být jako zhrzenému manželovi do pláče, nenechává na sobě vztek a zoufalství znát.

V roce 1999 se Vladimír Putin zjevil před ruským národem o půlnoci. Strohý, štíhlý, dokonalý, abstinent a sportovec se studeným pohledem, skoro nadčlověk. Po chřadnoucím obrovi Jelcinovi, milovníkovi vodky a ženských pozadí, to byla šokující změna. A spousta lidí věřila, že k lepšímu. Nevšimli si, že nový ruský vládce v ruce neměl sklenici se šampaňským.
 

  • 3Diskuse
Petra Procházková

Autor

Petra Procházkováberkating@seznam.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz