Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Procházková píše z Ukrajiny: Leninopad nikoho nepřekvapí, dělníci se nebouří

Zprávy z EU

  23:15aktualizováno  26. července 21:01
Reportérka LN Petra Procházková cestuje po Ukrajině. O své postřehy z výpravy se formou krátkých zpráv dělí i se čtenáři serveru Lidovky.cz. Tady je její svědectví o situaci v zemi zasažené občanskou válkou.

‚Na symboly komunismu narážím na každém kroku.‘ foto: Petra Procházková, Lidové noviny

26.7.: 20:51

Hotel s restaurací Sedm vetrů u města Izjum na hlavní trase z Charkova na Donbas měl asi do války velké ambice. Teď po silnici na východ, směrem na území ovládaná proruskými separatisty, jezdí málokdo. Pan majitel byl smutný, když se díval na prázdné parkoviště a našňořené stoly bez hostí. Nebyla to dobrá investice. Ale copak mohl vědět, že v Evropě začne zase válka? Její oběti nejsou jen ti, které zasáhně kulka nebo střepina, ale i všichni, kteří netušili, že namísto turistů jim budou kolem hospody jezdit obrněné transportéry.

Hotel s restaurací Sedm vetrů u města Izjum na hlavní trase z Charkova na Donbas měl asi do války velké ambice.

Pan majitel byl smutný, když se díval na prázdné parkoviště a našňořené stoly bez hostí.

26.7.: 15:26

Na Ukrajině už pár týdnů platí zákony o dekomunizaci země. Jedu autem stovky a stovky kilometrů po Donbase a na symboly komunismu narážím na každém kroku. Někdy jsou to ošklivé sochy masových vrahů, jindy pomník lidem, kteří zemřeli na ukrajinské zemi, protože si mysleli, že ji skutečně osvobozují. Ať už měli pravdu či nikoliv, zaslouží si úctu. Ukrajinci se dnes dohadují o tom, zda i vzpomínku na Rudou armádu, která jedním dechem Ukrajinu osvobodila a druhým tady zavedla stranický teror, zahrnout do zákona o dekomunizaci nebo ne. Těžké rozhodování.

26.7.: 12:02

Аrťom, neboli Fedor Andtrejevič Sergejev. Velky revolicionář, bolševik, ale také otec donbasských separatistů. Samostatnou Doněckou republiku tady odtrhával od Ukrajiny už v únoru 1918. Pak mu to soudruzi zatrhli a začlenili ho i s jeho rudými zbojníky do Ukrajinské sovětské republiky. Dnes má Arťom obludnou železobetonovou sochu hned vedle nádherného církevního komplexu - Svatigorskoj lavry. S kopce stále shlíží dolů na svaté přísným zrakem. Málokde je vidět tak zřetelně, jak se v historii Ukrajiny proplétá víra, bolševismus, nadšení, pokora i průmyslová nabubřelost.

Železobetonová socha Arťoma shlíží dolů přísným pohledem.

25.7.: 18:35
Zlé jazyky tvrdí, že Asie začíná tam, kde končí úcta k pravému úhlu. Mně se to nezdá. Protože tenhle pomník je na Puškinově promenádě ve Slavjansku a to je od Uralu pěkný kousek.

Pomník na Puškinově promenádě ve Slavjansku.
Pomník na Puškinově promenádě ve Slavjansku.

Pomník na Puškinově promenádě ve Slavjansku.

25.7.: 14:07
Před nedávnem strhli ve Slavjansku Lenina. Deleninizace nebo Leninopad se tomu říká. Zákaz komunistické strany nikoho na Ukrajině nepřekvapil. Leninovy sochy tady strhávají už skoro rok a Leninovy třídy se obvykle přejmenovávají na třídy Svobody. Žádné povstání dělníků a rolníků se nekoná. Komunisti dostali v posledních volbách na Ukrajině totiž jen něco přes tři procenta.

Leninova socha ve Slavjansku už nestojí. Bagr se vypořádává s piedestalem.

Leninova socha ve Slavjansku v roce 2014 na podzim.

25. 7.: 11:25
Tak v téhle hospodě v centru města Slavjansk, jen pár kilometrů od frontové linie, vojákům nenalejou. Je to dobře. Opilec s kalašnikovem je mnohem horší, než opilec bez kalašnikova.

Na dveřích hospody visí jasné upozornění.

24. 7.: 22:56
Olena a Iryna z Charkova přinesly panu velvyslancovi ČR na Ukrajině Ivanovi Počuchovi zarámované poděkování. Obě jsou dobrovolnice, které už rok dělají to, co by měl dělat stát - starají se o lidi, kteří kvůli válce přišli o své domovy. Několik z nich, těžce zraněných a nemocných, vybraly a s pomocí velvyslanectví poslali do Čech na léčení v rámci programu Medevac. Terď jsou obě nadšené. Prý vůbec o tak skvělé skvělé lékařské péči, jakou poskytuje ČR, nesnily.

Vědí o čem mluví. Olena je doktorka. Celý večer který měl nádech slavnostního, přemýšlela, jak sehnat pleny na jedno použití pro stovky paralyzovaných a mentálně retardovaných dětí, o které se teď musí postarat. „Než začala válka, měly jsme svých podobně postižených dětí dost. A teď, všechny z Donbasu přijely k nám do Charkova. Z posledních sil se o ně staráme, my dobrovolníci. Už to začíná být ale neúnosné,“ přiznává Olena. Nechce se mi jí říkat, že o takové děti není prostě zájem a lidé raději pomáhají někomu hezkému, sympatickému, roztomilému.

Český velvyslanec na Ukrajině Ivan Pučoch dostal poděkování.

24. 7.: 11:48
Všude žluto až oči přecházejí, ale řepka to není. Slunečnice napravo i nalevo, od azovského pobřeží směrem do vnitrozemi milióny slunečnic. Jak mi sdělil vzdělaný farmář obdělávající pole nedaleko Berďjanska, slunečnice se tady pěstují přesně sto let. Dnes má Ukrajina i své slunečnicové oligarchy. Většinu produkce vyvážejí. Celkem se sklidí asi 7 miliónů tun slunečnicových semen, část spotřebují domácí hospodyně, ale většina oleje jde na export. Prostě, Ukrajina je kulinářská velmoc se vším všudy.

Slunečnicová pole na Ukrajině.
Koupání jen na vlastní nebezpečí.

23. 7.: 21:56
Koupání jen na vlastní nebezpečí.Zkusila jsem to i přes nápis „STOP pláž je zaminovaná“. Místní mne ujistili, že když se jde vyšlapanou cestičkou, na žádnou minu nenarazím. Hrát na těchto plážích za Mariupolem volejbal se ale fakt nedoporučuje.

23.7.: 01:20
Pátrání Jaromíra Štětiny po fašistických dobrovolnických praporech na východní Ukrajině je zatím marné. Pozval do Evropského parlamentu na podzimní navštěvu velitele jednoho z nejslavnějších praporů AZOV, poslance ukrajinského parlamentu Andrije Bileckého. Provází ho pověst nacisty a fašisty, z dlouhého rozhovoru s ním i z pobytu na základnách Azovu - pobývali jsme nikoliv na jediné - jsem nabyla přesvědčení, že s fašismem mají tihle vojáci společného asi jako pražská kavárna s komunismem. Bohužel reakce lidí na společnou fotografii Štětiny s Bileckým, vzdělaným a politicky kultivovaným mladým ukrajinským nacionalistou v tom pravém, a dobrém smyslu slova, vyvolala nejvíc nenávisti u těch, kdo nejen, že nikdy žádného příslušníka Azovu nevideli, ale ani jejich noha nevkročila na Ukrajinu. Azov a možná i jiné prapory mají určitě spoustu problémů, a to i se symbolikou, projevy fašismu apod. Ale řeší je. A tom jak, ještě bude řeč v LN.

Jaromír Štětina (vpravo) a Andrij Bileckyj.
Jaromír Štětina.

22. 7.: 23:27
Sochu Seržo Ordžonikidze jsem našla ukrytou mezi jehličnany před budovou ředitelství jedné z odpudivých fabrik města Mariupolu Metalinvestu. Že to je právě Ordžonikidze mi řekli unavení pánové sedící na nedaleké lavičce. Nápis na piedestalu totiž už někdo oddloubal, a tak socha působí poněkud anonymně - kdo nezná podobu Serža, neví, že to on je zde zvěčněn. Ještě nedávno byly ve městě tři sochy Lenina. Teď tu není ani jedna. Všechny je strhli. Ale Seržose drží. Sice to býval skalní bolševik, ale i přesto se nakonec se Stalinem nepohodl, což ho ale nezbavuje bolševické nálepky. Byla po něm ostatně pojmenována řada měst a ulic. Teď se zase přejmenovávají, aby nenesly jména velkých bolševických předáků. Být Ukrajincem, přejdu na číslování ulic, protože numera nepodléhají tak často politické módě. A neustálá výměna tabulek a orientačních cedulí je strašně drahá libůstka. I když teď asi pro Ukrajinu hodně důležitá. Mimochodem, při fotografování Serža mne zatknul člen ochranky Metalinvestu s tím, že mi focení soch musí povolit někdo z ředitelství. A tam dnes už nejsou.

Socha Seržo Ordžonikidze.
Socha Seržo Ordžonikidze.

22. 7.: 22:59
Ten kříž je reklama na výrobnu náhrobků, přímo naproti té nejjedovatější fabrice, to mi fakt přijde symbolické. Mimochodem škoda, že nedokážu protlačit přes počítač ten šílený puch. Dnes se to nedalo vůbec vydržet. Ale lidé říkali, že to je ještě nádhera ve srovnání s jinými dny. Navíc, tady si prý nikdo nepřeje uzavření fabrik. Je to jediná možnost obživy. I když vede myslím do hrobu rychleji, než skromný život nezaměstnaného.

22. 7.: 22:49
Mariupol je nejen strategický přístav, o které se možná budou svádět velké boje, ale také nejznečištěnější město Evropy. Většina závodů, oceláren a chemiček byla postavena ve 30. letech minulého století tak, že vítr skoro vždy žene popílek a jedovaté dýmy na centrum města. Fabriky Azovstal, Metalinvest, Závody Iljiče nebo Markochim mně fascinovaly, už když jsem tady byla vloni poprvé. Za poslední rok jsem v tomto městě, které leží prakticky na frontové linii, počtvrté. A tak nedýchatelno tady ještě nebylo. Lidé krčí rameny, když se jich ptám, zda se bojí víc znečištěného vzduchu nebo války. Obojí je životu nebezpečné.

Mariupolu: většina závodů, oceláren a chemiček byla postavena ve 30. letech minulého století

22. 7. 19:08

Zvláštní sociální reklama – tak trochu vybízení k udavačství. „Separatismus přináší nestabilitu a destrukci“, stojí na řadě billboardů po celém Mariupolu. A těm, kteří se stali svědky šíření separatistických myšlenek či jiných projevů separatismu je nabízeno bezplatné telefonní číslo: stačí zavolat a poštvat třeba na souseda tajné služby. I dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel – zvláště ve městě, kde zhruba 30 procent zastává proruské postoje, 30 procent jsou ukrajinští vlastenci a 40 procent čeká, kdo z těch dvou táborů vyhraje.

„Separatismus přináší nestabilitu a destrukci“, stojí na řadě billboardů po celém Mariupolu.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!