Chodím do Národního divadla na Prodanou nevěstu už 70 let. Její nejnovější inscenaci jsem viděl v červnu v Litomyšli na generální zkoušce a teď na obou pražských premiérách. Všechna uvedená představení mne - a podle vřelého potlesku drtivou většinu diváků - naplnila radostí. Konečně po třech více méně nezdařených inscenacích se na naši první scénu naše nejpopulárnější opera vrací, aniž by někoho urážela, aniž by režijní nápady byly v příkrém rozporu s ušlechtilou Smetanovou hudbou. Rád věřím dožínkové vizi režisérky, rád oceňuji, že konečně po letech se dědečkové nemusejí bát přivést na tuto operu své vnoučky - dokonce si myslím, že právě vysoce profesionální komedianti upoutají jejich pozornost (jako třeba pexeso v loňské Hubičce). Jsem rád, že vedení a dramaturgie opery posunuje smetanovské inscenace správným směrem.
Smutkem mne naplňuje spíše už na druhé premiéře dosti volných sedadel, která jdou na vrub domácímu publiku (cizinců tam bylo požehnaně). A pak kritika, která jakoby chtěla nízkým oceněním co nejdříve divadlo vyprázdnit...
V nové inscenaci se mohou postupně vystřídat všichni současní sólisté a mnoho hostí z dalších domácích i zahraničních scén jistě přitáhne další diváky. Opera si nesporně zaslouží nejlepší výkony. Přeji Národnímu divadlu, aby novou Prodanou nevěstu udrželo k potěšení ctěného publika pěknou řádku let.
