Vážení občané Ruské federace!
Nepochybně víte o tragédii Jižní Osetie. Noční ostřelování Cchinvali
gruzínskými jednotkami má na svědomí smrt stovek našich pokojných obyvatel. Zahynuli ruští mírotvorci, důsledně plnící svou povinnost a chránící ženy, děti a staré lidi.
Gruzínské vedení v rozporu s Chartou OSN a svými závazky plynoucími z
mezinárodních smluv, vzdor zdravému rozumu rozpoutalo ozbrojený konflikt,
jemuž padli za oběť nevinní lidé. Týž osud postihl Abcházii.
Je zjevné, že v Tbilisi počítali s bleskovou válkou, která by postavila
mezinárodní společenství před hotovou věc. Byl zvolen ten nejnelidštější
způsob dosažení vytčeného cíle - anektovat Jižní Osetii za cenu zničení
celého národa.
Nebyl to první pokus. V roce 1991 gruzínský prezident Gamsachurdia v rámci výzvy "Gruzie Gruzínům" - jen se nad těmi slovy zamyslete - nařídil útok na Suchumi a Cchinvali. Zahynuly tisíce lidí, desetitisíce opustily své
domovy, vesnice byly zničeny - takový byl tenkrát výsledek. Právě Rusko
tehdy zastavilo vyhlazování abchazského a osetského lidu. Naše země se
stala prostředníkem a mírotvorcem usilujícím o politické urovnání. Přitom
jsme pevně vycházeli z uznání územní celistvosti Gruzie.
Gruzínské vedení zvolilo jinou cestu. Rozhodlo se mařit proces jednání,
ignorovat uzavřená ujednání, uchýlilo se k politickým a vojenským
provokacím, k útokům na příslušníky mírových sborů - a tím vším hrubě
narušovalo režim v zónách konfliktu, zavedený za podpory OSN a OBSE.
Rusko projevilo nesmírnou trpělivost. Nejednou jsme vyzývali k návratu k
jednacímu stolu a neodchýlili jsme se od svého postoje ani po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova. Ale naše naléhavé výzvy adresované gruzínské straně, aby byly s Abcházií a Jižní Osetií uzavřeny dohody o nepoužití síly, zůstaly bez odpovědi. Bohužel je ignorovala i Severoatlantická aliance a dokonce i OSN.
Dnes je jasné jedno: mírové řešení konfliktu nebylo Tbilisi vhod. Gruzínské
vedení se systematicky připravovalo na válku a politická a materiální
podpora zahraničních patronů jen přispívala k pocitu vlastní beztrestnosti.
V noci na 8. srpna 2008 v Tbilisi zvolili vlastní cestu. Saakašvili se
rozhodl řešit své politické problémy genocidou. Vlastnoručně tak pohřbil
veškeré naděje na mírovou existenci Osetů, Abchazů a Gruzínů ve společném státě. Lid Jižní Osetie a Abcházie se nejednou v referendech vyslovil pro nezávislost svých republik. Chápeme, že po tom, co se stalo v Cchinvali a co se plánovalo pro Abcházii, mají právo rozhodovat o svém osudu sami.
Prezidenti Jižní Osetie a Abcházie, vycházející z výsledku referend a z
rozhodnutí republikových parlamentů, se obrátili na Rusko s prosbou o
uznání státní suverenity Jižní Osetie a Abcházie. Rada federace a Státní
duma (horní a dolní komora ruského parlamentu) se vyslovily pro.
Na základě vzniklé situace je třeba učinit rozhodnutí. S přihlédnutím ke
svobodnému projevu vůle osetského a abchazského lidu, v souladu s Chartou OSN, s deklarací o principech mezinárodního práva z roku 1970 týkajících se přátelských vztahů mezi státy, s helsinským Závěrečným aktem OBSE z roku 1975 a s dalšími základními mezinárodními dokumenty jsem podepsal výnos o uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie Ruskou federací. Rusko vyzývá ostatní státy, aby se řídily jeho příkladem. Není to lehká volba, ale je to jediná možnost jak uchránit lidské životy.
Nepochybně víte o tragédii Jižní Osetie. Noční ostřelování Cchinvali
gruzínskými jednotkami má na svědomí smrt stovek našich pokojných obyvatel. Zahynuli ruští mírotvorci, důsledně plnící svou povinnost a chránící ženy, děti a staré lidi.
Gruzínské vedení v rozporu s Chartou OSN a svými závazky plynoucími z
mezinárodních smluv, vzdor zdravému rozumu rozpoutalo ozbrojený konflikt,
jemuž padli za oběť nevinní lidé. Týž osud postihl Abcházii.
Je zjevné, že v Tbilisi počítali s bleskovou válkou, která by postavila
mezinárodní společenství před hotovou věc. Byl zvolen ten nejnelidštější
způsob dosažení vytčeného cíle - anektovat Jižní Osetii za cenu zničení
celého národa.
Nebyl to první pokus. V roce 1991 gruzínský prezident Gamsachurdia v rámci výzvy "Gruzie Gruzínům" - jen se nad těmi slovy zamyslete - nařídil útok na Suchumi a Cchinvali. Zahynuly tisíce lidí, desetitisíce opustily své
domovy, vesnice byly zničeny - takový byl tenkrát výsledek. Právě Rusko
tehdy zastavilo vyhlazování abchazského a osetského lidu. Naše země se
stala prostředníkem a mírotvorcem usilujícím o politické urovnání. Přitom
jsme pevně vycházeli z uznání územní celistvosti Gruzie.
Gruzínské vedení zvolilo jinou cestu. Rozhodlo se mařit proces jednání,
ignorovat uzavřená ujednání, uchýlilo se k politickým a vojenským
provokacím, k útokům na příslušníky mírových sborů - a tím vším hrubě
narušovalo režim v zónách konfliktu, zavedený za podpory OSN a OBSE.
Rusko projevilo nesmírnou trpělivost. Nejednou jsme vyzývali k návratu k
jednacímu stolu a neodchýlili jsme se od svého postoje ani po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosova. Ale naše naléhavé výzvy adresované gruzínské straně, aby byly s Abcházií a Jižní Osetií uzavřeny dohody o nepoužití síly, zůstaly bez odpovědi. Bohužel je ignorovala i Severoatlantická aliance a dokonce i OSN.
Dnes je jasné jedno: mírové řešení konfliktu nebylo Tbilisi vhod. Gruzínské
vedení se systematicky připravovalo na válku a politická a materiální
podpora zahraničních patronů jen přispívala k pocitu vlastní beztrestnosti.
V noci na 8. srpna 2008 v Tbilisi zvolili vlastní cestu. Saakašvili se
rozhodl řešit své politické problémy genocidou. Vlastnoručně tak pohřbil
veškeré naděje na mírovou existenci Osetů, Abchazů a Gruzínů ve společném státě. Lid Jižní Osetie a Abcházie se nejednou v referendech vyslovil pro nezávislost svých republik. Chápeme, že po tom, co se stalo v Cchinvali a co se plánovalo pro Abcházii, mají právo rozhodovat o svém osudu sami.
Prezidenti Jižní Osetie a Abcházie, vycházející z výsledku referend a z
rozhodnutí republikových parlamentů, se obrátili na Rusko s prosbou o
uznání státní suverenity Jižní Osetie a Abcházie. Rada federace a Státní
duma (horní a dolní komora ruského parlamentu) se vyslovily pro.
Na základě vzniklé situace je třeba učinit rozhodnutí. S přihlédnutím ke
svobodnému projevu vůle osetského a abchazského lidu, v souladu s Chartou OSN, s deklarací o principech mezinárodního práva z roku 1970 týkajících se přátelských vztahů mezi státy, s helsinským Závěrečným aktem OBSE z roku 1975 a s dalšími základními mezinárodními dokumenty jsem podepsal výnos o uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie Ruskou federací. Rusko vyzývá ostatní státy, aby se řídily jeho příkladem. Není to lehká volba, ale je to jediná možnost jak uchránit lidské životy.
