Projev Václava Klause |
Páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážená vládo, Jako fungující prezident musím začít ohlédnutím zpět. Nezačínám od nuly a nemělo by smysl, abych se takový dojem pokoušel vyvolávat. Důvod začínat od nuly nemá ani naše země. Česká republika potřebuje kontinuitu s rozumnými korekcemi. Korekcemi nikoli směru, ale některých jednotlivostí. Druhá část projevu Václava Klause
Třetí část projevu Václava Klause Ani v roce 2006 volby nikomu nenabídly dostatečnou většinu, a proto se vládu s důvěrou sněmovny podařilo vytvořit až po více než sedmi měsících od okamžiku voleb. Rozložení politických sil bylo – a i dnes je – takové, že se nedaly a nedají vytvořit vládní koalice, které by mohly fungovat s potřebným klidem a rozhodností. Ve všech těchto situacích jsem postupoval v souladu s Ústavou České republiky. To, že si v různých okamžicích leckteří z Vás – a to snad ze všech politických stran – přáli, abych více zatlačil v tom či onom směru, a že prakticky všichni měli někdy pocit, že výsledné řešení nebylo přesně podle nich, je důkazem toho, že mé jednání bylo nadstranické. To ostatně je povinností prezidenta. Po celé pětileté období jsem byl v intenzivní komunikaci s oběma komorami parlamentu. Velkým tématem se hned na počátku ukázala nezbytnost urychleného vybrání nových členů Ústavního soudu ve fázi stále ještě ne zcela stabilizovaného českého soudnictví a při trvajícím hledání místa této instituce v našem ústavním systému. Rozsudky Ústavního soudu potvrzují, že jsem si – sobě nějak mimořádně nakloněnou – skupinu ústavních soudců nevybral, což je určitě správné. K tzv. vetování, ve skutečnosti vracení zákonů sněmovně k novému projednání, jsem vždy přistoupil až po velkém uvážení a v drtivé většině případů tehdy, kdy došlo k zásadně protikladnému postoji obou komor parlamentu. Celkový počet mých vet byl jednorázově vychýlen kvůli mimořádnému počtu narychlo připravených zákonů před koncem volebního období minulé sněmovny. Určitá zdrženlivost v přijímání zákonů těsně před koncem volebního období by měla být – pro vládní koalice všech barev – pravidlem. Jen ve velmi malém počtu případů jsem uplatnil svůj silný osobní názor, ale bylo to doplněno podrobným a veřejně publikovaným zdůvodněním, proč jsem to udělal. Mé prezidentské období bylo charakterizováno dvěma dominantními událostmi: vstupem České republiky do Evropské unie a rychlým růstem naší ekonomiky. Členství v Evropské unii završilo naše úsilí překonat dědictví minulé éry a opět se stát normální evropskou zemí se všemi atributy, které k tomu patří. Členství v EU je jedním z nich a ničím jiným není zastupitelné. To říkám zcela jednoznačně a velmi důrazně těm, kteří některé mé kritické postoje k Evropské unii nechtějí pochopit nebo je úmyslně karikují. Nebylo náhodou, že jsem v roce 1996 jako předseda vlády za naši republiku do Evropské unie podal přihlášku a že jsem v roce 2004 jako prezident v Aténách podepsal naši přístupovou smlouvu. V této složité organizaci se teprve učíme pohybovat. Snažíme se, aby přínosy plynoucí z našeho členství byly vyšší než nemalé náklady, které jsou s ním spojeny. Snažíme se přispívat i k tomu, aby tato organizace fungovala co nejlépe a aby se v ní neztrácelo to, co my sami považujeme za největší přínos celého našeho polistopadového období – důsledná demokratičnost a transparentnost politického rozhodování, bezprostřední odpovědnost politiků veřejnosti, rozhodování co nejblíže k občanovi, maximum svobody jednotlivce, omezování zbytečné intervence a poručníkování shora. Je logické, že právě my tyto věci cítíme tak silně. Naše ekonomika po naprosto nevyhnutelném transformačním otřesu na počátku devadesátých let roste relativně velmi rychle. Ve svém novoročním projevu jsem uvedl jedno porovnání: v roce 1993, tedy v okamžiku vzniku České republiky, jsme byli úrovní HDP na hlavu na 53 % patnáctky nejvyspělejších evropských zemí. Dnes jsme na více než 73 %. To je velký vzestup, který nelze zpochybnit. Není třeba ho ani znevažovat. Pokud neuděláme nějakou zásadní chybu, rychlejší ekonomický růst než ve „starých“ členských zemích může pokračovat. I odstup, který si udržujeme od většiny nových členských zemí, zůstává poměrně velký. Chtějme stále více, ale v dohánění ekonomické úrovně se zázraky dělat nedají. Ke své dnešní kandidatuře chci říci, že se o své znovuzvolení ucházím s plnou vážností a s dostatečným vědomím a vlastním prožitkem toho, co prezidentská funkce znamená. V roce 2003 jsem si na vlastní kůži ověřil, jak je zvolení do nejvyšší funkce v zemi těžké. Možnosti být prezidentem republiky jsem si nesmírně vážil a velmi bych si vážil Vaší důvěry a zvolení i do druhého funkčního období. Není ode mne třeba očekávat žádná překvapení. Zbavit se kontinuity se sebou samým pro mne možné a představitelné není. V náhlé prozření sebe sama ani nikoho jiného nevěřím, i když je prezidentování – ostatně jako cokoli jiného – učením se za pochodu. Tak tomu u mne v minulých pěti letech bylo, tak by tomu bylo i v období následujícím. Mé názory jsou pevné, ale celospolečenskou diskusi u nás i ve světě pozorně vnímám, snažím se jí aktivně zúčastňovat a vše nové promýšlet, vstřebávat a využívat. O obtížnosti prezidentské funkce jsem se přesvědčil. Jde v ní o zvláštní kombinaci povinností domácích i zahraničních, o aktivní účast ve „velké“ politice, ale i o vnímání individuálních a hluboce lidských problémů jednotlivých občanů naší země. Jako příklad bych uvedl veřejností právem velmi pozorně sledovanou problematiku milostí. I když prezident důvody svého rozhodnutí vysvětlovat nemusí, každou jednotlivou milost jsem veřejně zdůvodnil. Za pět let jsem udělil celkem 195 milostí a ačkoli jde o záležitost vysoce citlivou, nejen veřejnost, ale ani politici či média tato má rozhodnutí nikdy nezpochybňovali. |
Projev Václava Klause
Prezident Václav Klaus při kandidátském projevu. foto: Lidové noviny
Překvapení ve schránce: daň z nemovitosti vzroste i násobně. Víme, kolik si připlatí v konkrétních městech
Kelímek od jogurtu: mýt, či nemýt? Řada lidí stále tápe, co a v jakém stavu patří do tříděného odpadu
Matka oběti: mluvila jsem s blízkým vraha. Lenka Šimůnková hledá odpovědi na to, co se stalo na filozofické fakultě
Armáda kupuje nová nákladní auta, už to ale nebudou kopřivnické Tatry. Nahradí je vozidla značky Volvo
V matematice je vidět zhoršení. Velký problém dělala úloha se švadlenami, říká šéf Cermatu po přijímačkách na SŠ
Klíčový aktér kauzy Dozimetr žádá výslech Rakušana a dalších členů hnutí STAN. Ministr se už vyjádřil
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...