Proměny debutanta Tomáše Řehořka začaly vznikat jako školní film. Je to na nich vidět. Přestože byly od začátku koncipovány jako celovečerák, víc by jim slušel „studentštější“ středometrážní formát. Místy, například ve vedení herců, film působí toporně. To, že s něčím takovým dokázal vyrukovat režisér teprve dvaadvacetiletý, je však samo o sobě malý zázrak – a fakt, že se Řehořek vedle režie postaral i o scénář, kameru a střih, jej ještě podtrhuje.
Proměny líčí čtyři dějové linie. Žena úspěšného muže zoufale touží po miminku. Svobodná matka se snaží zaopatřit své dvě děti. Žena v letech trpí nemocným vztahem s dospělou dcerou a hledá úlevu ve víře. A atlet se ohlíží za ukončenou sportovní kariérou a zjišťuje, že kromě ní v životě nic nemá. Že scénář všechny příběhy nakonec svede dohromady v duchu filmů jako Amores perros či Magnolia, je nabíledni. K závěrečné katarzi si navíc pomůže neumělou berličkou v podobě ne jedné, ale hned dvou autobouraček.
Po vizuální stránce se Proměny snaží o moderní, dynamický výraz. Barevné filtry, kvapné střihy, zrychlování záběrů a další postupy mají zřejmě vyjadřovat uspěchanost dnešní doby, v níž emoce a vztahy proklouzávají mezi prsty. Jsou však opět jen berličkami, bez nichž by se film obešel a které jej antedatují do poloviny 90. let.
Mezigenerační odcizení
Dál už se však snímku nedá vytknout téměř nic. Obdivovat se dá naopak odvaha, s níž se mladý filmař ve svém autorském díle věnuje divácky nepříliš atraktivním tématům mezigeneračního odcizení či svobodného mateřství. V sociální tematice a lidovějším prostředí se pohybuje s velkou mírou autenticity a uvěřitelností. Štěstí měl Řehořek na herce: málo známé tváře si vybral po divadlech. Vynikající je zejména Norbert Lichý v epizodní roli, ale skvělí jsou i představitelé všech čtyř hlavních postav.
Proměny zasahují nejvíc v neokázalých, leč zásadních scénách, jako je překlenutí propasti mezi matkou a dcerou nebo dceřino sbližování se s atletem. Příznačně právě v nich Řehořek opouští efektní formu a pojímá silné okamžiky těmi nejprostšími výrazovými prostředky. Díky tomu jako by se tyto momenty přelévaly mimo plátno a divák je mohl vnímat nejen očima, ale i mimosmyslově, svým srdcem. Vina, nebo naděje?
Dalším z mnoha příjemných překvapení spojených s Proměnami je závěr, jenž nedoříkává věci do konce a postavy nesoudí. Každý si tu může klást něco za vinu, ale všem se do budoucna rýsuje naděje. A nadějí do budoucna je i Řehořek. Jeho debut snese ve všech ohledech srovnání s filmy mnohem zkušenějších českých kolegů. Příště je možná předčí.
HODNOCENÍ LN: 3/5
Proměny (ČR 2009)
Scénář, režie, kamera: Tomáš Řehořek
Hudba: Dejan Pejovič
Hrají: Dita Zábranská, Jan Zadražil, Alena Ambrová, Petra Hřebíčková, Petr Jeništa a další
Distribuce v ČR: HCE
Premiéra: 30. 4. 2009
