Třicátník Martin žije v ospalém podhorském městečku. Má ženu a malého syna, nepříliš záživnou práci, pár známých a pocit, že mu život utíká mezi prsty. Největší potěšení mu v poslední době skýtají samotářské výpravy do hor, kdy se může během sportovního výkonu a obklopen krásami přírody obírat volně plujícími myšlenkami. Jeden takový víkendový výlet s ním diváci a divačky absolvují a dozvědí se o něm (a jistě i o některých dalších mužích) možná víc, než chtěli.
Ole Giaever ve filmu Proti přírodě.
Proti příroděScénář a režie: Ole Giaever Hrají: Ole Giaever a další Premiéra 19. 2. Zahajovací projekce přehlídky Severská zima 16. 2. v kině Lucerna, Praha |
Tvůrce filmu Ole Giaever vsadil na rozhodnutí nic neskrývat, a to doslova. Plakát k filmu (viz foto), jakkoli se může zdát odvážný, je v tomto směru jen decentním varováním. Proti přírodě není nic pro útlocitné publikum – ale ještě víc než pohled na hrdinovo přirození může provokovat necenzurovaný pohled do jeho nitra. Úvahy, které se Martinovi během stoupání k horské chatě honí hlavou, mají velmi různorodý charakter. V jeho spontánním dušezpytu se mísí obavy, úzkosti, výčitky, touhy, přání, fantazie i chladné analýzy. Hrdina vyplašeně zkoumá příznaky všech možných, určitě fatálních, nemocí, vyčítá si a zároveň omlouvá sobectví, s nímž nechal doma rodinu, přemítá o stárnutí, vzpomíná na mládí, oddává se erotickým fantaziím, teskní po manželce i po tom, co už z jejich vztahu nenávratně zmizelo, zklamaně konstatuje neschopnost nalézt cestu ke svému synkovi. Depresivní myšlenky se střídají s dětinskými nápady a radostí z vylomenin. Na pozadí majestátní, působivě zachycené přírody vyvstává plastický portrét muže zaskočeného reálnou podobou dospělosti.
Severská filmová zimaPřehlídka začíná 16. února v pražském kině Lucerna a zavítá celkem do dvanácti měst: hostit ji budou také Brno, Jablonec nad Nisou, Jeseník, Jičín, Litoměřice, Ostrava, Teplice, Ústí nad Labem, Veselí nad Moravou, Zlín a Železný Brod. Festival nabídne 30 filmů – 7 švédských, 4 finské, 7 norských, 6 dánských, 2 islandské a 4 grónské. Na programu jsou jak novinky, tak oblíbené i méně známé starší snímky. Žánrové rozpětí sahá od komedií přes dramata až po grónský horor – ten se jmenuje Stíny v horách a slibuje setkání s Qivittoqem, mytickým duchem hor. |
Martin není žádný citově okleštěný cynik, naopak bude patřit spíš k citlivější části mužského pokolení. Přesto jsou jeho úvahy někdy nelítostné, mrazivě věcné a láska a vnímavost v nich nevylučují krutou upřímnost vůči sobě i jiným. Jak Martin stoupá výše do hor a zároveň se noří hlouběji ke svým nejniternějším pocitům, jeho nespokojenost se životem graduje. Sílí i protivenství, jimž je vystaven – zažije několik situací, které mu zrovna neposílí sebevědomí (takové setkání s hajným, jaké Martin absolvuje, by si asi nikdo nepřál). Čím dál je od civilizace a rodiny, tím radikálnější je ve své touze po shození okovů, v nichž se ocitl. Jenomže reálná možnost učinit něco „v souladu s přírodou“ jej uvrhne do ještě hlubších muk. Z rekreačního výletu do hor se vrací poutník, který se podíval až na dno. Vědí manželky, jejichž muž dorazil z nevinné procházky, že mají před sebou člověka, který právě prošel hlubokou existenciální krizí?
Proti přírodě je vtipný, a přitom rozhodně ne povrchní snímek, v němž příroda promlouvá drsně, ale očistně.
