Co se ale mění, je jejich rozložení během roku a také intenzita dešťů,“ říká Tomáš Vrška z Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví. I když podle něj hydrometeorologové naměří za měsíc stejně srážek jako třeba před dvaceti lety, les je stále sušší. Například červenec byl podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu srážkově v dlouhodobém horizontu zcela „normální“, přesto to sucho v lesích nijak výrazně neovlivnilo.
„Srážky jsou intenzivnější, ale kratší a rychle odtečou, aniž by vláha zůstala v půdě,“ tvrdí Vrška. Spolu s dalšími odborníky tak potvrzuje například takzvanou krizi smrku, tedy dřeviny, která k životu potřebuje chladnější a vlhčí klima. Zatímco ale nárůst teplot, který smrkům nesvědčí, je v posledních 50 letech snadno doložitelný, se srážkami je to složitější. „Prší totiž daleko častěji formou přívalových nebo hodně intenzivních dešťů, které lesní půda nedokáže rychle zachytit. Mnohem výhodnější jsou pro les mírnější, ale déle trvající srážky,“ vysvětluje Vrška.
Jeho slova potvrzuje i pražský klimatolog Luboš Moravčík. „Některé studie předpokládají, že celkové množství ročních srážek dokonce vlivem oteplování stoupá. Teplejší vzduch totiž pojme více vlhkosti,“ říká Moravčík. Protože se ale podle něj skutečně mění intenzita a rozložení srážek v určitém časovém období, voda, místo aby zavlažila krajinu, z krajiny rychle mizí.
Vydatné a prudké srážky nemají z hlediska zavlažování potřebný účinek. Podle Víta Květoně, vedoucího oddělení všeobecné klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu, má na vysychání krajiny velký podíl činnost člověka. Jako příklad uvádí narovnávání koryt řek.
„Srážky jsou intenzivnější, ale kratší a rychle odtečou, aniž by vláha zůstala v půdě,“ tvrdí Vrška. Spolu s dalšími odborníky tak potvrzuje například takzvanou krizi smrku, tedy dřeviny, která k životu potřebuje chladnější a vlhčí klima. Zatímco ale nárůst teplot, který smrkům nesvědčí, je v posledních 50 letech snadno doložitelný, se srážkami je to složitější. „Prší totiž daleko častěji formou přívalových nebo hodně intenzivních dešťů, které lesní půda nedokáže rychle zachytit. Mnohem výhodnější jsou pro les mírnější, ale déle trvající srážky,“ vysvětluje Vrška.
Jeho slova potvrzuje i pražský klimatolog Luboš Moravčík. „Některé studie předpokládají, že celkové množství ročních srážek dokonce vlivem oteplování stoupá. Teplejší vzduch totiž pojme více vlhkosti,“ říká Moravčík. Protože se ale podle něj skutečně mění intenzita a rozložení srážek v určitém časovém období, voda, místo aby zavlažila krajinu, z krajiny rychle mizí.
Vydatné a prudké srážky nemají z hlediska zavlažování potřebný účinek. Podle Víta Květoně, vedoucího oddělení všeobecné klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu, má na vysychání krajiny velký podíl činnost člověka. Jako příklad uvádí narovnávání koryt řek.
