Snad jen málokde vyvolává natolik fádní dotazník, jakým je pro většinu Evropanů sčítání lidu, tolik emocí jako v Bosně a Hercegovině. V balkánské zemi, kde před 20 lety utichly poslední výstřely provázející rozpad Jugoslávie, si jeho zveřejnění vyžádalo bezmála tři roky a nespočet politických potyček.
Již od počátku totiž bylo jasné jedno: že cenzus nastaví zrcadlo současnému, od války nezměněnému uspořádání a opět rozdmýchá napětí v zemi rozdělené podél etnicko-politických linií mezi Bosňáky, Srby a Chorvaty.
Bosna jako první země v Evropě ruší veřejnoprávní televizi. Lidé moc neplatí |
Nynější mimořádně komplikované rozdělení Bosny, čítající dvě entity, jeden zvláštní distrikt a navrstvenou hierarchii státních orgánů, se zrodilo na americké vojenské základně v Daytonu v listopadu 1995. Po dlouhých týdnech vyjednání se na něm nakonec dohodli tehdejší političtí vůdci Srbů, Chorvatů a Bosňáků s vyjednavači západních mocností a Ruska. Základem nového modelu uspořádání politické moci bylo přitom rozložení obyvatel z předválečného roku 1991, kdy se konalo poslední sčítání lidu.
Politická moc neodpovídá zastoupení etnik
Jenže přes tři a půl roku trvající občanská válka se složením a geografickou distribucí obyvatel notně zamíchala. Boje v Bosně tehdy nebyly jen nejkrvavějším konfliktem na půdě Evropy od druhé světové války, ale daly od roku 1945 do pohybu také největší masy lidí na starém kontinentě. Zemřelo na 100 tisíc lidí a další dva miliony, zhruba půlka celé tehdejší populace Bosny, opustily své domovy.
Výsledky sčítání, které včera v Sarajevu představil bosenský statistický úřad, ukazují, že země má dnes oproti roku 1991 takřka o 850 tisíc obyvatel méně. Mnozí prchli před válkou za hranice a už nevrátili. A rovněž i dnes řada lidí hledá lepší budoucnost jinde.
Co však na sčítání jitří emoce patrně ze všeho nejvíc, je zjištění, že politická moc etnik v jednotlivých entitách neodpovídá jejich reálnému zastoupení v populaci. Proti zveřejnění výsledků cenzu, který se konal už v říjnu 2013, ostatně ostře brojilo politické vedení bosenských Srbů. Jak se totiž čekalo a nyní potvrdilo, ve federativní části, jíž dominují Bosňáci a Chorvaté, dnes představují Srbové jen 3,6 procenta obyvatel.
Pokud by tedy mělo i nadále odpovídat politické rozložení sil v této entitě skutečnému stavu populace, o některá křesla ve vládě entity i dalších úřadů by Srbové přišli. V jimi ovládané entitě, Republice srbské, by pak byla situace analogická u Chorvatů, jichž tam žije dnes jen 2,4 procenta.
V celostátním měřítku oproti roku 1991 počty Srbů a Chorvatů mírně klesly (Srbů o půl procenta na necelých 31 procent, Chorvatů o dvě na 15 procent), Bosňáků ale přibylo o sedm procent, a tvoří tak nyní přes 50 procent obyvatel. Tomu odpovídá i náboženské složení. Skoro 51 procent lidí se hlásí k islámu. Necelých 31 procent k pravoslaví (Srbové) a 15 procent jsou katolíci (Chorvaté).
