18. srpna 2015 7:30 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Průšvih Filipa Topola.
Odkládal na později a zabalil to dřív

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Filip Topol. 12. června 1965 Praha - 19. června 2013 Praha | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Filip Topol. 12. června 1965 Praha - 19. června 2013 Praha | foto: ROCK-JAZZ.CZLidovky.cz
PRAHA Tohle je asi největší průšvih Filipa Topola, výjimečně nadaného hudebníka. Že to odkládal na později, a zabalil to dřív.

Přemýšlel, že by napsal opravdu pořádnou knížku o Psích vojácích. Z odstupu, aby to byl reálný obraz jeho kapely, a ne šmouha rozmazaná hektickým tempem, kterým člověk právě žije. Představa byla jasná. Psaní nechá na dobu, až mu bude sedmdesát, přijde za ním studentka kunsthistorička a spolu to dají dohromady. 

Tohle odkládat neměl. A zabalit to v osmačtyřiceti bylo zbytečně brzy. 

Zůstaly jen šmouhy z divokých let, obraz s konturami chybí. Ze šmouh tu a tam vystupuje něco zřetelnějšího, ale je to pouze klam. Když člověk poodstoupí, zjistí, že vidí jen kousky mozaiky, kterou nikdo neposkládal. Jen malé střepy.

Filip Topol
Filip Topol

Třeba tam kdesi v levé straně budoucího obrazu, tam, kde asi bude začátek Psích vojáků. Teď je tam poznámka „divoká léta“. Husák na Hradě, v podhradí šedivo. Jen z okna v Bartolomějské ulici vychází světlo. Světlo lampy. StB si tu poprvé podává tehdy čtrnáctiletého Filipa Topola. Kluka, který působí trochu ostýchavě, nemluví zrovna překotně, ale o to rychleji přemýšlí a čte. A taky hraje na piano. 

Když se v sále zhasne, natlakovaný papiňák v duši bouchne. Do kláves buší s vervou, s jakou si to StB chodila vyřídit s přáteli jeho rodiny. Jak režim řezal disidenty, tak mu to Topol vracel skrz klavír. Byl to rozervanec, kterého diváci milovali, zvlášť dívky. Na klavíru zůstávaly krvavé šmouhy od rozedřených rukou a lahev vína byla vždy rychle prázdná. Tahle poslední věta novinářům sloužila jako ta nejjednodušší zkratka, kterou si pomáhali, když o něm psali. 

Základy ponuré nálady řady písní si Filip Topol přinesl už z dětství: „Mě vychovával například Edgar Allan Poe.“ 

Slušná rána pěstí

Dlouho se to vydržet nedalo. Před třinácti lety vzpomínal Filip Topol v rozhovoru v LN: „Poslední rok mého pití byl šílený, plno lidí kolem mi radilo a snažilo se mě zastavit, ale to mně nepomohlo. Věděl jsem, že se někam řítím a že to skončí špatně, ale bylo mi to jedno. U mě tím pohlavkem byla má nemoc a to jsem určitě potřeboval. Když už pominu, že to nebyl pohlavek, ale celkem slušná rána pěstí, jsem za to doteď vděčný. Na druhou stranu jsem někde taky zaslechl, že je jednoduché něco zažít a pak se z toho vyzvracet, ale pro mě to vůbec jednoduché nebylo.“ 

Pohlavek, tedy nemocná slinivka, jejíž polovinu museli lékaři Filipovi odoperovat, posouvá obraz do střední části s pracovním názvem Napravený. Po operaci v roce 1997 končí éra „romantického alkoholika“ a zakrvácené piáno střídají novinářská klišé o napraveném bouřlivákovi. 

Žiadny rocker

„Je to už trochu únavné. Lidi se mě pořád ptají na operaci a nepití alkoholu, ale já si nemyslím, že by to bylo nejpodstatnější. Důležité je to, co člověk dělá, jaké má výsledky. Samozřejmě to téma přitahuje - napravený hříšník, který málem umřel a pak směle vykročil dál. Teď jsem se dostal do nějaké antologie básníků a tam v mém životopisu bylo třeba datum, kdy jsem přestal pít alkohol. To jsem hned škrtl - takové údaje jsou zajímavé pro mě a moji mámu, ne pro čtenáře poezie,“ odpověděl v jednom z rozhovorů. 

Seriál Pohnuté osudy

„Věděl jsem, že po té operaci, až začnu zase jezdit s kapelou, k nějakým změnám publika dojde. Zůstali lidi, kteří chtějí v první řadě vnímat naši hudbu. Odpadli ti, co na naše koncerty chodili jak na býčí zápasy. Jednou jsme hráli na Slovensku a po koncertě jsem si přisedl s fajfkou a s čajem k takovým mladým klukům ke stolu. Oni na to tak koukali a říkali: „Pán Topol, vy nie ste žiadny rocker...“ a já jsem s úsměvem říkal: „To jsem teda asi nikdy nebyl...“ Jasně že čas od času přijde nějaká nalitá máňa a říká: „Tenhle koncert stál za hovno, dřív to bylo lepší, když jsi hrál úplně ožralej...“ Ale co na to říct? Mně se hraje mnohem líp. A je skvělé, když jiní zase řeknou, že moje nepití sledují a že jim to dává sílu.“ 

A pak třetí část obrazu, výjevy ze života zralého muže. Skládá scénickou hudbu a hraje i na varhany v kostele. Muž, který se dříve potřeboval z pocitů vykřičet a teď místo toho vstřebává svět kolem sebe. To, co v životě poznal, shrnuje do krátkých výstižných vět. „Myslím, že vůbec neplatí takový to, co nechceš, aby ti činili jiní, tak nečiň jim. Můžete se chovat jako anděl, ale stejně dostanete do držky.“ 

„Třeba jedu vlakem, pozoruju krajinu a vidím rybník. To je vlastně jen kus vody. A přesto ve vás vzbudí krásný pocit.“ 

Chtělo to ještě chvíli pokračovat.

DUŠAN KRTÍŠ
  • 5Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz