LN Když člověk dočte vaši nejnovější knihu, říká si, že by prezidentem USA snad nikdy být nemohl. Tolik tlaků, protichůdných názorů, odlišných priorit, tíživé zodpovědnosti...
Vždyť je to taky nejtěžší džob na světě. Prezident by si proto měl kolem sebe vytvořit tým schopných, inteligentních lidí. Neměli by to být egoisté, ale lidé, kteří dokážou naslouchat druhým, pracovat jako tým. Sám prezident musí přitom zachovávat klid a rozvahu. Například ho určitě čeká to, čím si prošel ten předešlý. Tajné služby ho budou každé ráno zahlcovat desítkami potencionálních hrozeb, všemi možnými hrůzami, jako jsou atentáty, sabotáže či nejrůznější spiknutí. Naše tajné služby totiž v posledních letech trochu ztratily sebevědomí, ostatně jsou vždycky kritizovány, když se něco stane. Teď u nich platí heslo „raději budeme mluvit o všem, aby se poté neřeklo, že jsme něco podcenili nebo se na něco vykašlali“. Nového prezidenta tedy rozhodně nečekají hezká rána.
LN Byla hlavní motivací k napsání knihy vaše evidentní zloba na prezidenta Bushe a jeho styl vládnutí?
Částečně. Jsem na našeho současného prezidenta opravdu naštvaná, jsem jeho velký kritik. Myšlenka na knihu mě ale napadla na pohřbu bývalého prezidenta Forda. Tam jsem si uvědomila, jakou moc i nesmírnou zodpovědnost tento úřad s sebou nese. Stejně jako prestiž a úctu. Řekla jsem si, že bych budoucímu prezidentovi mohla tímto způsobem trochu poradit, zvlášť v tak těžké době, jakou nyní Amerika po osmi letech Bushovy vlády prožívá.
LN Co se podle vás z Ameriky za Bushe stalo?
Bush nás zavedl do úplné díry. Nejhorší je, že si mladí lidé dnes pod pojmem Spojené státy nevybaví pláž Omaha (jedna z pláží v Normandii, kde se za druhé světové války vylodily spojenecké síly na čele s Američany – pozn. redakce), ale spíše věznice Abú Ghraíb a Guantánamo. To je velmi špatné. Ztratili jsme ve světě morální kredit. Teď, když někoho kritizujeme za porušování lidských práv, jsme za velké pokrytce, kdokoliv na nás totiž může vytáhnout iráckou kartu.
Bush rovněž ublížil demokracii svou svéhlavou snahou ji všude prosazovat. Mnozí moji přátelé či evropští spojenci mě ale utěšují, že se obraz Ameriky změní, až z Bílého domu Bush odejde. Doufám, že si lidé na světě naše morální selhání nebudou spojovat s Amerikou jako takovou, ale jen s jednou nekompetentní administrativou.
LN Podlehli Američané strachu? V knize píšete, že se jím doslova předávkovali...
Víte, to co se stalo 11. září, většinu Američanů šokovalo. Není divu. Předtím válku či útok na vlastním území nikdy nezažili. Pro mě to bylo jiné, já zažila druhou světovou válku v Londýně, vím, co to je, když padají bomby. Pravdou ale je, že se Američané nechali zastrašit svou vlastní vládou, nechali se ovládnout. Bylo to až paranoidní. Bush s tím začal už s nástupem do úřadu, když prohlásil, že bude dělat přesně pravý opak toho, co Bill Clinton. Politika se přitom nemůže rozdělit na jedno, dvě funkční období, je přece propojena s předchozími i budoucími vládami. Každopádně posledních osm let je naší lekcí do budoucna, lidé by se měli vždy snažit chránit si svůj vlastní úsudek i zdravý rozum.
LN Nepodléhá nyní velká část Ameriky jiné iluzi? Iluzi spasení v osobě Baracka Obamy?
Myslím si, že ne. Obama se dokázal trefit do emocí většiny Američanů. Sama jsem to sledovala při demokratických primárkách, přímo v terénu. Největším úspěchem Obamy je, že se stal ztělesněním změny, po které tady v Americe tolik toužíme. Dokázal tuhle náladu instinktivně vycítit. I to dělá politika výjimečným. V terénu jsem si také uvědomila, že bude muset po Bushovi uklidit velký nepořádek.
LN Má Obama nějaké slabiny?
Obama je velmi chytrý politik. On prezidentství zvládne, o tom jsem přesvědčena. Navíc je úplně nový, se zcela čerstvými vizemi. To má Amerika ráda. A pokud někde cítí nedostatek zkušeností, má po ruce Joe Bidena. Tím, že si ho vybral za viceprezidenta, potvrdil svůj dobrý úsudek. Biden je zkušený, ostřílený politik. Obama a Biden, to je dobrá kombinace.
LN Není ale Obama například příliš naivní ohledně irácké války? Chce například americké jednotky stáhnout do 10 měsíců od svého nástupu do funkce...
Amerika si nyní nepřeje nic jiného, chce, abychom odtud už konečně vypadli. Máme skvělé vojáky, kteří tam odvedli už spoustu dobré práce. Je ale načase jim umožnit návrat domů. Obama se z Iráku určitě nestáhne nějak nezodpovědně, nemůžeme tam ale už zůstávat příliš dlouho. Myslím si, že i tak irácká válka vstoupí do historie jako naše nejtragičtější rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky. Uškodila naší pověsti více než Vietnam.
LN Proč v primárkách neuspěla Hillary? Zřejmě byla vaší kandidátkou číslo jedna...
Myslela jsem si, že je pro prezidentství jasně nejlepší. Mám ji ráda a dobře ji navíc znám. Také by se nemělo zapomínat, že získala obrovské množství hlasů. Udělala ale během své kampaně několik technických chyb. Sama mi to v soukromí přiznala. Aby ale nedošlo k omylu, já jsem sice zpočátku byla na straně Hillary, nikdy jsem ale neřekla proti jinému demokratickému kandidátovi křivé slovo. Dnes vidím, že Obama rozjel senzační kampaň, že je to skvělý politik. Jsem mu jednoznačně nakloněna a podporuji ho. Jsem pro Obamu.
LN Jaké konkrétní chyby Hillary udělala?
Jak říkám, přiznala se k několika technickým chybám, víc toho na ni prozradit nemohu. Porážku ale opravdu sama přiznala.
LN Proč by neměl být prezidentem John McCain?
Tak zaprvé, já jsem demokratka, takže nemůžu volit někoho z Republikánské strany. Johna osobně znám, jeho největší problém je jeho neznalost ekonomiky, což v době, kdy Wall Street zažívá krizi, zrovna nemluví v jeho prospěch. On sám ostatně svou nedostatečnou ekonomickou kvalifikaci přiznává. Říká bezelstně, že ekonomice nerozumí. Dále souhlasí s válkou v Iráku a chce tam zůstat co nejdéle. Necítí, že lidé téhle války mají ale opravdu již dost. A potom to jeho nezodpovědné rozhodnutí zvolit za viceprezidenta tu ženskou... (Sarah Palinovou, guvernérku státu Aljaška – pozn. redakce). Ona například tvrdí, že ví své o Rusku, protože tam z okna své kuchyně dohlédne, to je hodně divné. Nebo ji teď chtějí vzít do OSN, aby se seznámila se zahraniční politikou. Opravdu nevím, co si o téhle volbě mohu myslet.
LN Podle nejnovějších průzkumů ale McCain nad Obamou mírně vede (rozhovor vznikl ještě před zveřejněním nejnovějších průzkumů, podle kterých Obama svého rivala poráží – pozn. redakce)...
Víte, tyhle průzkumy... Jednou je to tak, podruhé jinak. Moc tomuhle nevěřím. Doufám a pevně věřím, že prezidentem bude opravdu náš Obama.
LN Když už mluvíme o Rusku... Co říkáte na vpád Rusů do Gruzie? Nezačínají se chovat velmocensky a dobyvačně jako bývalý Sovětský svaz?
Oni se především chovají strašně. Okupují svobodné země. Rusko je ale především Rusko Putinovo. Tento muž je mocichtivý a nejraději by opět všechno řídil z Moskvy. Nevidím mu do hlavy, ale mám pocit, že touží být jak car Petr Veliký a obnovit velikost své vlasti. Překrucuje přitom historii tak, aby byla pěkná. Vytváří až jakousi pohádku. Toto slovo zmiňuji záměrně. Vytváří prostě v Rusech falešný pocit, že za všechno špatné může někdo jiný, že samotné Rusko a jeho vládci jsou dobří lidé. Putin prostě Rusy balamutí.
LN Češi a Slováci si nedávno připomněli 40. výročí pražského jara. Co se vám při tomto datu vybaví?
Asi o tom nevíte, ale já o pražském jaru napsala disertační práci na Columbijské univerzitě. Psala jsem o socialismu s lidskou tváří. Domnívám se, že i když Čechoslováci museli po okupaci žít pod ještě ošklivějším komunismem, ten se touhle násilnou akcí zcela zdiskreditoval. Doslova sám sebe zabil. Ale jak říkám, je smutné, že agonie trvala ještě dlouhých dvacet let.
LN Nemohl tehdy Západ něco podnikout? Pokusit se nějak okupaci zabránit?
Osobně si myslím, že měl. Otázkou ale je, jestli mohl. Rok 1968 byl divoký. Amerika byla ve Vietnamu, nepokoje se šířily i západní Evropou. Demokratické země byly prostě příliš zaměstnány samy sebou.
LN Dá se říci, že zaměstnána sama sebou je nyní Amerika. Udrží si do budoucna pověst zaslíbené země?
Já stále věřím v Ameriku a obdivuju ji. Neumím si představit, že bych žila někde jinde. Také pevně věřím, že pro lidi je a stále bude nejcennější svoboda a s tím spojená možnost volby. Proto Amerika svou jedinečnou pozici ubrání. Musíme být ale citlivější k okolnímu světu, nedívat se na něj příliš černobíle, všechno není jen o boji mezi dobrem a zlem, jak nám vnucoval odcházející prezident. Měli bychom vidět dál.
Vždyť je to taky nejtěžší džob na světě. Prezident by si proto měl kolem sebe vytvořit tým schopných, inteligentních lidí. Neměli by to být egoisté, ale lidé, kteří dokážou naslouchat druhým, pracovat jako tým. Sám prezident musí přitom zachovávat klid a rozvahu. Například ho určitě čeká to, čím si prošel ten předešlý. Tajné služby ho budou každé ráno zahlcovat desítkami potencionálních hrozeb, všemi možnými hrůzami, jako jsou atentáty, sabotáže či nejrůznější spiknutí. Naše tajné služby totiž v posledních letech trochu ztratily sebevědomí, ostatně jsou vždycky kritizovány, když se něco stane. Teď u nich platí heslo „raději budeme mluvit o všem, aby se poté neřeklo, že jsme něco podcenili nebo se na něco vykašlali“. Nového prezidenta tedy rozhodně nečekají hezká rána.
LN Byla hlavní motivací k napsání knihy vaše evidentní zloba na prezidenta Bushe a jeho styl vládnutí?
Částečně. Jsem na našeho současného prezidenta opravdu naštvaná, jsem jeho velký kritik. Myšlenka na knihu mě ale napadla na pohřbu bývalého prezidenta Forda. Tam jsem si uvědomila, jakou moc i nesmírnou zodpovědnost tento úřad s sebou nese. Stejně jako prestiž a úctu. Řekla jsem si, že bych budoucímu prezidentovi mohla tímto způsobem trochu poradit, zvlášť v tak těžké době, jakou nyní Amerika po osmi letech Bushovy vlády prožívá.
LN Co se podle vás z Ameriky za Bushe stalo?
Bush nás zavedl do úplné díry. Nejhorší je, že si mladí lidé dnes pod pojmem Spojené státy nevybaví pláž Omaha (jedna z pláží v Normandii, kde se za druhé světové války vylodily spojenecké síly na čele s Američany – pozn. redakce), ale spíše věznice Abú Ghraíb a Guantánamo. To je velmi špatné. Ztratili jsme ve světě morální kredit. Teď, když někoho kritizujeme za porušování lidských práv, jsme za velké pokrytce, kdokoliv na nás totiž může vytáhnout iráckou kartu.
Bush rovněž ublížil demokracii svou svéhlavou snahou ji všude prosazovat. Mnozí moji přátelé či evropští spojenci mě ale utěšují, že se obraz Ameriky změní, až z Bílého domu Bush odejde. Doufám, že si lidé na světě naše morální selhání nebudou spojovat s Amerikou jako takovou, ale jen s jednou nekompetentní administrativou.
LN Podlehli Američané strachu? V knize píšete, že se jím doslova předávkovali...
Víte, to co se stalo 11. září, většinu Američanů šokovalo. Není divu. Předtím válku či útok na vlastním území nikdy nezažili. Pro mě to bylo jiné, já zažila druhou světovou válku v Londýně, vím, co to je, když padají bomby. Pravdou ale je, že se Američané nechali zastrašit svou vlastní vládou, nechali se ovládnout. Bylo to až paranoidní. Bush s tím začal už s nástupem do úřadu, když prohlásil, že bude dělat přesně pravý opak toho, co Bill Clinton. Politika se přitom nemůže rozdělit na jedno, dvě funkční období, je přece propojena s předchozími i budoucími vládami. Každopádně posledních osm let je naší lekcí do budoucna, lidé by se měli vždy snažit chránit si svůj vlastní úsudek i zdravý rozum.
LN Nepodléhá nyní velká část Ameriky jiné iluzi? Iluzi spasení v osobě Baracka Obamy?
Myslím si, že ne. Obama se dokázal trefit do emocí většiny Američanů. Sama jsem to sledovala při demokratických primárkách, přímo v terénu. Největším úspěchem Obamy je, že se stal ztělesněním změny, po které tady v Americe tolik toužíme. Dokázal tuhle náladu instinktivně vycítit. I to dělá politika výjimečným. V terénu jsem si také uvědomila, že bude muset po Bushovi uklidit velký nepořádek.
LN Má Obama nějaké slabiny?
Obama je velmi chytrý politik. On prezidentství zvládne, o tom jsem přesvědčena. Navíc je úplně nový, se zcela čerstvými vizemi. To má Amerika ráda. A pokud někde cítí nedostatek zkušeností, má po ruce Joe Bidena. Tím, že si ho vybral za viceprezidenta, potvrdil svůj dobrý úsudek. Biden je zkušený, ostřílený politik. Obama a Biden, to je dobrá kombinace.
LN Není ale Obama například příliš naivní ohledně irácké války? Chce například americké jednotky stáhnout do 10 měsíců od svého nástupu do funkce...
Amerika si nyní nepřeje nic jiného, chce, abychom odtud už konečně vypadli. Máme skvělé vojáky, kteří tam odvedli už spoustu dobré práce. Je ale načase jim umožnit návrat domů. Obama se z Iráku určitě nestáhne nějak nezodpovědně, nemůžeme tam ale už zůstávat příliš dlouho. Myslím si, že i tak irácká válka vstoupí do historie jako naše nejtragičtější rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky. Uškodila naší pověsti více než Vietnam.
LN Proč v primárkách neuspěla Hillary? Zřejmě byla vaší kandidátkou číslo jedna...
Myslela jsem si, že je pro prezidentství jasně nejlepší. Mám ji ráda a dobře ji navíc znám. Také by se nemělo zapomínat, že získala obrovské množství hlasů. Udělala ale během své kampaně několik technických chyb. Sama mi to v soukromí přiznala. Aby ale nedošlo k omylu, já jsem sice zpočátku byla na straně Hillary, nikdy jsem ale neřekla proti jinému demokratickému kandidátovi křivé slovo. Dnes vidím, že Obama rozjel senzační kampaň, že je to skvělý politik. Jsem mu jednoznačně nakloněna a podporuji ho. Jsem pro Obamu.
LN Jaké konkrétní chyby Hillary udělala?
Jak říkám, přiznala se k několika technickým chybám, víc toho na ni prozradit nemohu. Porážku ale opravdu sama přiznala.
LN Proč by neměl být prezidentem John McCain?
Tak zaprvé, já jsem demokratka, takže nemůžu volit někoho z Republikánské strany. Johna osobně znám, jeho největší problém je jeho neznalost ekonomiky, což v době, kdy Wall Street zažívá krizi, zrovna nemluví v jeho prospěch. On sám ostatně svou nedostatečnou ekonomickou kvalifikaci přiznává. Říká bezelstně, že ekonomice nerozumí. Dále souhlasí s válkou v Iráku a chce tam zůstat co nejdéle. Necítí, že lidé téhle války mají ale opravdu již dost. A potom to jeho nezodpovědné rozhodnutí zvolit za viceprezidenta tu ženskou... (Sarah Palinovou, guvernérku státu Aljaška – pozn. redakce). Ona například tvrdí, že ví své o Rusku, protože tam z okna své kuchyně dohlédne, to je hodně divné. Nebo ji teď chtějí vzít do OSN, aby se seznámila se zahraniční politikou. Opravdu nevím, co si o téhle volbě mohu myslet.
LN Podle nejnovějších průzkumů ale McCain nad Obamou mírně vede (rozhovor vznikl ještě před zveřejněním nejnovějších průzkumů, podle kterých Obama svého rivala poráží – pozn. redakce)...
Víte, tyhle průzkumy... Jednou je to tak, podruhé jinak. Moc tomuhle nevěřím. Doufám a pevně věřím, že prezidentem bude opravdu náš Obama.
LN Když už mluvíme o Rusku... Co říkáte na vpád Rusů do Gruzie? Nezačínají se chovat velmocensky a dobyvačně jako bývalý Sovětský svaz?
Oni se především chovají strašně. Okupují svobodné země. Rusko je ale především Rusko Putinovo. Tento muž je mocichtivý a nejraději by opět všechno řídil z Moskvy. Nevidím mu do hlavy, ale mám pocit, že touží být jak car Petr Veliký a obnovit velikost své vlasti. Překrucuje přitom historii tak, aby byla pěkná. Vytváří až jakousi pohádku. Toto slovo zmiňuji záměrně. Vytváří prostě v Rusech falešný pocit, že za všechno špatné může někdo jiný, že samotné Rusko a jeho vládci jsou dobří lidé. Putin prostě Rusy balamutí.
LN Češi a Slováci si nedávno připomněli 40. výročí pražského jara. Co se vám při tomto datu vybaví?
Asi o tom nevíte, ale já o pražském jaru napsala disertační práci na Columbijské univerzitě. Psala jsem o socialismu s lidskou tváří. Domnívám se, že i když Čechoslováci museli po okupaci žít pod ještě ošklivějším komunismem, ten se touhle násilnou akcí zcela zdiskreditoval. Doslova sám sebe zabil. Ale jak říkám, je smutné, že agonie trvala ještě dlouhých dvacet let.
LN Nemohl tehdy Západ něco podnikout? Pokusit se nějak okupaci zabránit?
Osobně si myslím, že měl. Otázkou ale je, jestli mohl. Rok 1968 byl divoký. Amerika byla ve Vietnamu, nepokoje se šířily i západní Evropou. Demokratické země byly prostě příliš zaměstnány samy sebou.
LN Dá se říci, že zaměstnána sama sebou je nyní Amerika. Udrží si do budoucna pověst zaslíbené země?
Já stále věřím v Ameriku a obdivuju ji. Neumím si představit, že bych žila někde jinde. Také pevně věřím, že pro lidi je a stále bude nejcennější svoboda a s tím spojená možnost volby. Proto Amerika svou jedinečnou pozici ubrání. Musíme být ale citlivější k okolnímu světu, nedívat se na něj příliš černobíle, všechno není jen o boji mezi dobrem a zlem, jak nám vnucoval odcházející prezident. Měli bychom vidět dál.
