Jambické dimetry užíval, trochejský septenár také, / sapfickou strofu a též záludné anapesty. / Jak to vše nejlépe zčeštit, aby i neznalé ucho / z antické metriky krás poznalo alespoň díl? / K tomu, vetešník starý, dílo sám jsem si ztížil: / Třebaže v antice nebyl, v překladu dodal jsem rým. / Protože kniha hymnů ke zpěvu určena byla, / středověk, novověk v písni rýmové houpání chce. / Chtěl-li jsem počeštit dílo, které by zpívat se mohlo, / musel jsem potřebě té vyjít poněkud vstříc. /
V obtížích práce té jsem se s přáteli učenci radil, / jak by nejlépe jen k ladnému výsledku spět. / Oni, ač milovníci veršů, vesměs si klepali v čelo: / „Antickou metriku dnes nikdo už neumí číst. / Zbytečně, Putno, se pachtíš, dávno už minula doba, / česká veřejnost kdy rytmicky vzývala Řím. / Přelož to raději prózou, sobě ušetříš práci, / a bude naděje víc, že někdo bude to číst. / Francie, Anglie přece překládá Římany prózou, / zato však publikum tam stále ty básníky čte.“
Že jsem však paličák známý, na rady přátel jsem nedal, / čtenáři českému svůj k Vánocům předložímplod. / Kdo se chce dovědět více o říši evropských meter, / může si k pomoci též zakoupit učebnici: / Michail Gasparov napsal, ruský versolog slavný, / příručku Nástin dějin verše evropského. / Dauphin ji v překladu vydal, na pultech zchystána leží, / od verše folkloru sahá, přes řecké i římské míry, / až tam, kde v Evropě dnes volný jen kraluje verš. / A nyní, čtenáři milý, malá tu pro tebe soutěž: / V jakém antickém metru sloupek ten napsán že byl?
(nohcitsid ékcigele)