Tak: místní syrský Baal byl ztotožněn s řeckým Apollónem, aby se zpečetilo duchovní spojení Řecka s Východem, jež započal Alexandr Veliký – o němž lze číst životopis od Flavia Arriana, či se aspoň podívat na film od Olivera Stonea, rozhodně to lepší z „antické“ hollywoodské produkce. V archeologickém muzeu v Damašku lze zhlédnout plastiky z Palmýry, ty těžké, anticko-orientální figury božstev a dam s mohutnými boky i náramky. Tedy: bylo je lze zhlédnout před dvaceti lety...
PUTNA: Má Ukrajina něco jiného než oligarchy? Má. Literaturu |
Palmýra, to neuvěřitelné „řecké“ město v Sýrii, je jedním z připomenutí, že antický svět byl vskutku „jeden svět“. Že jedna civilizace kvetla na evropském, asijském i africkém břehu společného Mediteránu, té „matky moře“. Palmýra v Sýrii, Gerasa v Jordánsku, Timgád v Alžírsku, Alexandrie v Egyptě, Kyréné v Libyi... Tolik měst, tolik kulturních vzpomínek, tolik jmen klasických i raně křesťanských osobností i spisovatelů spojených s těmito kraji. Od církevního otce Augustina z alžírského Hippony třeba po Zenobii, královnu Palmýry, jež se vzdorně postavila Římu a jež byla veleoblíbenou postavou barokních oper (jedno zhudebnění provedl i Hasse, drážďanský sok našeho Zelenky) a k níž se hlásí i blízkovýchodní feministky. A tolik krutosti z vědomí, jak se krátí seznam míst, která je ještě možno navštívit. Co já vím – co když mezi napsáním tohoto fejetonu a jeho otištěním Palmýra opravdu zmizí?
