„Radši to postavíme celé znova“

Posledním případem takového razantního postupu při rekonstrukci je přestavba vodárenské věže v Libni. Podnikatel Martin Sluka, který v Praze vlastní síť restaurací a kasin Little Las Vegas, si tu buduje luxusní třípodlažní mezonet. Věž v těchto dnech pod lešením doslova zmizela. Zůstal z ní jen tubus, střecha byla sejmuta a celá horní část věže, kde bývala nádrž na vodu, byla zbourána. Původní tvar věže už nyní připomíná jen lešení, které její dřívější linie kopírovalo.

„Bylo to nutné, ten obvodový plášť nebyl nosný. Drželo to v podstatě na té nádrži, my to teď raději postavíme celé znova,“ vysvětlil včera Zbyněk Pšenička, jednatel společnosti Faber Project, která stavbu provádí.

Libeňská vodárna není jediným případem, kdy se staré části budov nenávratně zničily. Podobným procesem prochází nyní augustiniánský klášter u sv. Tomáše, v jehož části se buduje hotel společnosti Rocco Forte. Podle Klubu Za starou Prahu tu pak bude k nalezení „pseudohistorický luxus a přepych na úkor historické autenticity“.

Podle památkářů z magistrátu je všechno v pořádku a hlavní je, že budovy po opravě najdou využití. S tím ale zásadně nesouhlasí již zmiňované občanské sdružení Klub Za starou Prahu. „Takový postup, kdy se ve velkém bourá, je možné povolit jen tam, kde se to nedá staticky zachovat. Někdy ale stačí, že prostě někdo řekne, že je to staticky narušené. A pak už se to veze,“ říká předsedkyně klubu Kateřina Bečková. Podle ní se to děje často tam, kde se mění využití staveb. Často prý s tím mají potíže hotely, které staré objekty kvůli novému využití „vykuchají“. „Mně přijde zkrátka divné, že se ve velké většině případů nepřizpůsobuje projekt tomu konkrétnímu objektu, ale právě naopak,“ míní Bečková.

Takových případů jsou podle ní v Praze desítky. K těm nedávným patří přestavba domu U Hybernů na muzikálové divadlo, kde se zbořila čtvrtina barokního kostela Panny Marie anebo hotel Mandarin v dominikánském klášteře na Malé Straně.

„Okurkové kecy“
Magistrátní památkáři, kterým Klub Za starou Prahu často oponuje, si ale stojí za svým. „To, co někdo říká například o sv. Tomáši, jsou prázdninové, okurkové kecy. Faktem je, že zrovna tam vzorově s naším odborem spolupracoval Národní památkový ústav. Ale někteří památkáři zkrátka mají filozofii raději nechat stavbu svému osudu než jakkoliv zasahovat,“ vysvětlil šéf magistrátního odboru péče o památky Jan Kněžínek.

Kdo má pravdu, asi těžko někdo posoudí. „Když počítají statici konstrukci, pokaždé jim vyjde to samé. Památkový zákon je ale děravý v tom, že závisí pouze na osobním stanovisku každého památkáře. Takové subjektivní posouzení jim dává do rukou nekontrolovatelnou moc, která nikdy nemůže být objektivně ověřena,“ řekl LN zdroj z odboru výstavby Prahy 1, který si nepřál být jmenován kvůli spolupráci s odborem péče o památky. „S památkáři je to někdy složité. Někdy se přou o kliku na okně, někdy u nich projdou i takové věci, že člověk kouká,“ doplnil zdroj.