Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Rasistům nenalévám. Dvojí metr při obsluhování hostů?

Názory

  12:30
Je léto 2015. Vznikají takzvané tábory lidu, domobrany, skupiny vedené na vlně xenofobní hysterie. Ano, rozumím strachu, rozumím obavám a podle Allportovy teorie konfliktu skutečně strach a nenávist vzniká nejvíce v oblastech homogenní společnosti s malým počtem migrantů, to všechno dává smysl. Co je alarmující, je „věšení vlastizrádců“, „chránění kulturních hodnot“, „chránění životního stylu“.

Nikdo vás sem nezval. S touto větou prezidenta Miloše Zemana souzní většina protiuprchlických akcí v Česku. foto:  František Vlček, MAFRA

„Toto je naše země, naše hodnoty, postavené na křesťanství, a náš životní styl,“ říká Tomio Okamura, který si znovu získal srdce xenofobně naladěného rozzuřeného občana. Je ovšem třeba říci, že mezi těmito „slušnými“ Čechy stojí i kovaní neonacisté, kteří po určitém útlumu zažívají obnovu svého hlasu.

Nutno podotknout, že ve srovnání s protiromskými demonstracemi má dnešní protiuprchlická propaganda svoji podobou nedaleko k přednacistickému Německu – křesťanské hodnoty, tradice, životní styl a ochrana budoucnosti dětí před cizorodými nepřáteli. Současné Německo si to dobře uvědomuje, a proto také na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana s jeho „Nikdo je sem nezval“ berou starost o uprchlíky jako „morální povinnost“.

Ve víru těchto nepokojů nejen v Praze jsem zůstala za barem v jedné pražské kavárně. Přemýšlela jsem, jak bych mohla vyjádřit svůj protest proti tomu, že být rasista je v dnešní době normou. Napsala jsem proto na papír: Rasistům nenalévám, rasismus není názor a postavila jsem tuto cedulku na bar. V první řadě měla představovat určité zrcadlo. Předem jsem věděla, že do kavárny chodí lidi „nadávat na cikány“, brojit proti uprchlíkům a „černejm nemakačenkům“.

Za dobu pěti dnů s cedulkou na baru se povedlo vypozorovat zajímavé reakce a momenty – jeden pán při pohledu na cedulku rovnou odešel. Jiný sklonil hlavu (druhý mu řekl: „Nedávej si, když jsi rasista.“), zalezl do kouta místnosti a příliš nekomunikoval (jako tomu obvykle nebylo). Muž, který přede mnou za podpory jiného nadával na „cikány“ – „Ti nikdy nepracovali, nikdy je to nikdo nenaučil, ty domy systematicky vybydlují, už to pochopíte, slečno?“ –, si cedulky bohužel nevšiml.

Muž s holou hlavou přišel v parném poledni, přečetl nápis si a řekl: „Nalejete mi? Vypadám jak nácek, ale nejsem.“ V rozhovoru jsme se dostali až k tomu, že „si píšeme nepřesnou historii“ a že je to vykládáno trochu černobíle (konkrétně Lidice – nacisté prý nezabili všechny obyvatele). Zajímavý byl moment, kdy tento muž řekl: „Český národ má tak trochu stádní kulturu – Hitlerovi se hajlovalo, brečelo se při úmrtí Stalina, cinkalo se klíči na Václaváku a to vše v rámci stržení atmosférou davu.“

Cedulka jako prostředek k rozhovoru

Přichází dva unavení řemeslníci na pivo po práci: „22letý kluk z Hodkoviček se sebere a jede protestovat do Bratislavy proti uprchlíkům, tomu nerozumím, mě v jeho věku zajímaly hlavně holky.“ – „No, Einstein byl také emigrant“.

Jeden sám před celou hospodou v Hodkovičkách bránil otázkou „A kdo?“ svůj nexenofobní postoj: „Chtějí nás tu zabít.“ – „A kdo?“ – „No, oni.“

„Co to tu máte za cedulku? Rasistům nenaléváte? Proč?“ – „Proč? Protože nadáváte na jiné, které ani neznáte a házíte je do jednoho pytle.“ – „Myslíte cikány?“ – „Ano.“ Pán rychle vypije dvě malé desítky, přečte si Blesk, hodí peníze na bar a utíká pryč.

Celou dobu jsem se ptala, jestli jde o můj experiment, nebo o morální apel a jestli cedulky patří do kaváren. Tak trochu ovlivňuji atmosféru na baru a vyvolávám v hostech otázky, které si normálně nepokládají. Měla jsem na to právo? Nebyla to jen provokace? Bylo to k něčemu? Ke svému podivu jsem zjistila, že se moje rozhodnutí postavit cedulky na bar shledalo i s pozitivními reakcemi. Dobré bylo zjistit, že ten, o kom si myslíte, že je rasista, vám vytře zrak a řekne, že zaměstnává Roma a ten je nejlepší ze všech zaměstnanců. – „Normálně, potetovanej cikán!“ řekl vedoucí montovací firmy.

Nenaleji, nepodpořím

Mluvila jsem se zhruba 40 lidmi o nenávisti, rasismu a předsudcích. Mluvili jsme o historii a současnosti ao tom, že současná doba není zas tak růžová. Mluvili jsme o demonstracích proti neznámému, mluvili jsme o Okamurově legitimitě, o maminkách s kočárky a transparenty „Nejsem rasistka, jen chráním budoucnost svých dětí“. Mluvili jsme o historii, která se opakuje.

Rozumím strachu a obavám z aktuálních událostí, ale pásmo mezi strachem a otevřeným rasismem je přece jen široké. Nalít rasistovi pivo či mu udělat kávu je přitakání jeho náladě, a co hůř – jeho podpoře. Dřív jsem tento nenalévací postoj trochu shazovala – vždyť i rasista si může dát pivo, ne?

Dnes, potom co jsem to sama zažila, stála v kavárně a poslouchala všechny ty řeči o černých hubách a islámských teroristech, si pevně stojím za dvojím metrem obsloužení hostů. Rasismus není tolerovatelný a říct „Pane, paní, prosím, tady ne.“ je to nejmenší, co můžu pro vyjádření tohoto postoje udělat.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!