Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Seznamte se: Ema Bovaryová, nymfomanka

Kultura

  18:00
PRAHA - Více než tříhodinová dramatizace Flaubertova románu Paní Bovaryová, kterou v libeňském divadle nastudoval Michal Lang, má své kvality, i když se v ní tluče snaha po moderním, obrazivém uchopení látky s poněkud staromódně vyznívajícím realismem a iluzivností.

Inscenace Paní Bovaryová. foto: Divadlo pod Palmovkou

Na rozdíl od románu přináší dramatizac e Ivy Klestilové několik významových posunů, které ale divák může přijmout stejně jako celou inscenaci. Je to především pojetí hlavní postavy Emy (Lucie Štěpánková). Ta zde není naivní ženou bojující s nenaplněnými city, touhou a sny, kterou ubíjí stereotyp manželství s dobromyslným a obyčejným mužem. Není tou, která v měšťanské a provinční společnosti vyčnívá a pokouší se uniknout, čímž může vzbuzovat sympatie.

Autorka dramatizace nedává divákům mnoho důvodů, aby s Emou soucítili, neboť z ní poměrně brzy učiní protivnou hysterku a nymfomanku, která neřeší žádné vnitřní dilema, nevěry se nebojí, naopak baží po sexu a milencích. Romantické sny odplouvají a zůstává jen realita náruživého sexu, a to kdekoliv a za všech okolností – v divadelní lóži, na seně, v najatých bytech. To je Emin svět a život. Nemá-li „to“, utrhuje se na svého muže, nestará se o dítě a neodvratně směřuje k sebezničení.

Lucie Štěpánková hodně akcentuje Eminu náladovost, nevyrovnanost a až vzteklou hysterii. Teprve když začne nemilosrdně padat ke dnu a je vydaná na milost lichváři, ukáží se v jejím neštěstí, vyčerpání a zemdlenosti další jemnější odstíny. Třeba když zoufale a chaoticky běhá po domě a shání všelijaké haraburdí, které by mohla prodat, neschopná pochopit, že nemá šanci na záchranu.

Klestilová také hodně zdůraznila postavu Emina manžela Karla, kterého ztvárnil Martin Hruška. Evidentně mu přisoudila citovou opravdovost a složitost povahy, která se neumí ve své skutečné podstatě projevit. A s tím souvisí i připsaný závěr, kdy se Karel svlékne do naha a jako smutná, bezmocná figura odhalí své pravé city. Hruška je ale jako Bovary příliš jednostrunný, necítíme v něm žádný svár a nejistotu, většinou jen dobromyslně kulí svá očka na Emu a okolí, které se popásá na jeho maléru. Je ochoten přijmout a omluvit každý výmysl a chování své ženy. Sebezničení hlavní hrdinky je zde ale také výrazně propojené s tématem života na úvěr. Ema upadá do dluhů a chová se neuvěřitelně iracionálně. Mechanismus, který dlužníky neúprosně likviduje, se režii podařilo vystihnout v nadčasovějším, aktuálním rozměru.

Inscenace Paní Bovaryová.
Inscenace Paní Bovaryová.

Lichvářova přednáška

Michal Lang se snaží příběh paní Bovaryové vyprávět s určitým nadhledem až ironií, pracuje se zkratkou i metaforou a v řadě situací je i hodně groteskní, naturalistický. Jan Dušek vymyslel zajímavou scénu, je to efektní výtvarné gesto, které s takovým pojetím souzní. „Trám“ ve tvaru véčka se vznáší nad jevištěm, vymezuje hrací prostor a variabilní systém oponek a závěsů umožňuje rychlé změny. Na pravé straně jeviště je lékárna, v níž pak Ema najde svůj jed. V situacích dobře fungují různé bizarní artefakty – loutky, domeček pro panenky, ohlávka.

Problém ovšem tkví v tom, že se Langovi pod ruku stále vkrádá jakási potřeba vše realisticky dovysvětlovat a přitom to není nutné. Snaha propojit dramatičnost příběhu s jeho morálním rozměrem tak, aby divák nepochyboval, co je špatné a co dobré, jej nutí k opakování situací, které je retardující. Platí to zejména pro Emin marný boj s lichvářem Lhereuxem Jana Teplého, který je zde ovšem dosti zajímavou postavou s vývojem. Z nenápadného úlisného panáčka vyroste bezkrupulózní tvor, který jde tvrdě za svým, až se zvrhlým potěšením. Teplý také s pěknou dávkou sarkasmu vystřihne přednášku o úvěru a úroku. V poslední třetině se ale bohužel stále opakuje, jak Lhereux Emu tlačí ke zdi, jak ji bezostyšně likviduje, čímž se metráž inscenace opět prodlužuje.

Škodolibé maloměstské panoptikum, které tvoří intrikánský a pokrytecký lékárník Radka Valenty, pragmatická hostinská Zuzany Slavíkové, popletený soustružník Binet Ivana Jiříka a žoviální farář Stanislava Šárského je dobře založené. V roli matky Bovaryové se blýskla Marie Málková, jako jediná Emu vidí od počátku jasně a komentuje její počínání s ironií a jízlivostí, v předtuše blížící se tragédie má její dialog se synem podobu skutečného zoufalství.

Gustave Flaubert: Paní Bovaryová

Režie: Michal Lang

Adaptace a dramaturgie: Iva Klestilová

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Małgorzata Matera

Hudba: Sebastian Lang

Divadlo pod Palmovkou, premiéra 19. 5.