V úterý, z něhož je psána tato glosa, byl v Akropoli nevídaný už ten začátek. Pár desítek sekund po půl osmé, když byl sál teprve zpola zaplněn, jak tady v oficiální čas zahájení koncertu zvykem, vstoupil na pódium dokumentarista, příležitostný herec a slampoetrysta Bohdan Bláhovec.
  |
Vysmahl nedlouhou šňůru veršů, do nichž zakomponoval i odkazy na Priessnitz. A vzápětí nastoupili muzikanti a hráli následujících asi 140 minut (koncertní set + dvě sady přídavků); kapela kombinovala nová čísla z alba Beztíže s klasickými písničkami, z hity ze svých předešlých desek. Výtečný, čitelný zvuk a hutný sound, hutnější oproti minulým rokům o kytaristu Dušana Oravce, jinak klasického kytarového virtuóza působícího v Německu (viz www.oravecdusan.com), vystoupení dominovaly.
Poslední koncerty Priessnitz v letošním roce8. prosince 2016 - Plzeň 9. prosince 2016 ̈- Ústí nad Labem 28. prosince 2016 - Javorník, Račí údolí - vyprodáno 29. prosince 2016 - Javorník, Račí údolí–vyprodáno |
Zpěv Jaromíra Švejdíka měl v úterý své dobré i slabší chvilky jak intonačně, tak srozumitelností. Občas taky frontmanovi vypadla slova, a to měl na stojanu u mikrofonu připnutý tablet, který v pauzách obsluhoval, zřejmě právě s texty. Když trochu poodstoupíme od fanouškovského přijetí všeho, co z kapely na pódiu vypadne, k němuž ovšem – ehm - pisatel těchto řádků neměl „na místě činu“ daleko, neboť v kotli Akropole protancoval a prozpíval ty více než dvě hodiny, tak musíme říct, že Švejdík má osobnostní charisma, působivost jeho textů je přenesena z nahrávek do sálu s tím, že ty jeho obraty přece všichni předem známe, ale hlavní devízou, zážitkovou dominantou Priessnitz na současném turné je právě celkový sound.
Priessnitz 2016 - obsazeníPetr Kružík – kytara, zpěv |
Tvoří jej úderná rytmika úsporného bubeníka Zdeňka Jurčíka a basisty Petra Víši, nad nimi „vaří“ výborně se doplňující kytaristé – Oravcova přítomnost snímá ze zakladatelského a kmenového Petra Kružíka povinnost a tíhu uhrát „to všechno“. A Lukáš Morávek v až překvapivém množství partií uplatnil svoji hru na trubku, přitom vždy jeho vstupy zněly organicky, navíc toho Morávek dost zastane ve sborových vstupech. Sestava na pódiu pracovala maximálně koncentrovaně a intenzivně; žádné pauzy, žádné prodlužující řeči mezi písněmi... Velký smysl pro střídmost a míru!
Abychom to příliš nerozkecávali: jestliže tedy Priessnitz prozatím končí, a to prozatím je zde vyjádřením naděje, že se na pódia po čase přece jen vrátí, pak mávají lačnému publiku ve velmi dobré formě. Bez jejich melancholicko-smutných písní tu bude smutněji.
