Čeští distributoři slovenskému diváckému hitu letošního jara nevěří, proto je zatím k vidění pouze při několika mimořádných projekcích v pražském kině Lucerna. Není od věci zajít se tam podívat, jak slovenští tvůrci zpracovali případ, který jsme kdysi sledovali přes čerstvě zbudovanou hranici.
V dubnu roku 1996 zahynul při výbuchu automobilu Róbert Remiáš. Vyšetřování se přiklonilo k verzi, že šlo o nešťastnou náhodu. Ta musela být opravdu obrovská: ze všech aut na Slovensku samovolně vybuchlo právě to, které vezlo muže, jenž byl jedinou spojkou k uprchlému Oskaru Fegyveresovi, který svědčil v ostře sledovaném případu únosu syna prezidenta Michala Kováče. Toho brutálně zavleklo do Rakouska maskované komando, aby jej tam díky vydanému mezinárodnímu zatykači mohla zatknout policie. K zatčení nedošlo a navíc zmíněný Oskar Fegyveres, tehdy mladý příslušník Slovenské informační služby, obvinil ze zorganizování únosu právě SIS. Tajnou službu tehdy řídil Ivan Lexa, pravá ruka předsedy vlády Vladimíra Mečiara, kterému tehdy slovenský prezident Kováč notně ležel v žaludku, neboť si vzpomněl na některé zásady slušnosti.
Snímek Únos (2017). Daniel Heriban (Efendi).
RECENZE: Smrtihlav. Beletrie? To až filmové zpracování atentátu na Heydricha se neštítí ničeho |
Pomalé a komplikované rozplétání celé kauzy ukončila (a zdálo se že definitivně) amnestie, kterou zúčastněným osobám udělil Vladimír Mečiar, když coby předseda vlády zastupoval prezidenta. V současné době se na Slovensku intenzivně diskutuje o možnosti zrušení amnestie a dalšího vyšetřování. Do společenské debaty důrazně vstoupil i snímek Mariany Čengel Solčanské, který temné události z doby před dvaceti lety poprvé převedl na filmové plátno. Ani on si nicméně netroufá mluvit jmenovitě o konkrétních lidech, a tak se jeho hlavní zlosyn jmenuje jen Předseda a jeho pravou rukou je Chalanisko. Což ale v zásadě odkaz filmu k realitě nijak neoslabuje.
Padouši od kolotočů
Zájemce o snímek Únos může poněkud vylekat plakát s mladíkem na dvojramenném slovenském kříži: po zhlédnutí tohoto artefaktu má ale divák naštěstí většinu toho nejhoršího za sebou; zbývá už jen jedna uříznutá hlava (s brýlemi) a jedno znásilnění trpaslíkem. Jinak se režisérka příliš daleko za hranice dobrého vkusu nepouští a naopak nabízí některé zdařilé portréty dobových figur – vyniká mezi nimi nešťastná postava Prezidenta v podání Jána Grešša. Příležitost blýsknout se svou slovenštinou dostal také Tomáš Hanák, jenž ve filmu hraje zatrpklého otce hlavní hrdinky. Tou je novinářka Marta, která se nejprve musí vyrovnat se záhadnou vraždou svého bratra a poté s váhavým a nepříliš schopným vyšetřovatelem rozplétá právě případ únosu prezidentova syna, na němž se podílela tajná služba ve spolupráci s mafiány vedenými mužem zvaným Efendi; groteskním příznakem oné doby (podobně jako v Česku) je, že nejobávanější muži podsvětí se rekrutují z prostředí pouťových atrakcí...
Škoda že se snímek trochu moc zapletl do vlastní dofabulované konstrukce, takže to chvílemi vypadá, že na Slovensku žije asi tak dvacet lidí, kteří se všichni znají už od dětství. Nicméně svůj cíl – připomenout zjitřenou atmosféru 90. let a poukázat na nepotrestaný politický zločin – plní efektivně. V tomto případě je návštěvnost relevantní hledisko pro hodnocení úspěchu, a lze tedy říct, že se režisérce Únos vlastně povedl. Na něco více než filmařské řemeslo při zpracování této historické epochy třeba dojde někdy příště.
ÚNOS SR 2017 Scénář a režie: Mariana Čengel Solčanská Hrají: Rebeka Poláková, Milan Mikulčík ad. Uvádí kino Lucerna, Praha, od 22. do 30. 6. |
