RECENZE: Víno nás spojuje. Příjemný dvouhodinový výlet do Burgundska

Říci o tomto snímku, že je pouhou dvouhodinovou reklamou na víno, by bylo přece jen příliš strohé. Na druhé straně je pravda, že reklamu tomuto produktu dělá, a ne špatnou. Divák si z projekce odnese poměrně detailní představu o hospodaření na tradiční, leč moderně vedené francouzské vinici, pochopí, jaké úsilí, znalosti a láska se skrývají za lahví burgundského, kterou si doma otevírá. A také si uvědomí, že není víno jako víno, že to opravdu vynikající je výsledkem výjimečné souhry mnoha okolností. A že proto ještě není potřeba ohrnovat nos nad takovým vínem, které je prostě jen obyčejně dobré.

RECENZE: Nejsledovanější. Točení videí je kratochvilná hra s ohněm

Totéž se dá říci také o filmech, přičemž Víno nás spojuje patří právě do oné kategorie nijak světoborných, ale příjemných a přiměřeně povedených snímků. Vypráví příběh tří dospělých sourozenců, kteří se po nečekané smrti otce musí vypořádat s dědictvím, jímž je prosperující, nicméně na provoz značně náročná vinice. Situaci navíc komplikuje vysoká dědická daň, kterou by měli zaplatit. K rodinnému hospodářství má nejblíže prostřední Juliette (Ana Girardotová), která z něj nikdy neodešla. Nejmladší Jéremy (François Civil) se nedávno oženil s dcerou konkurenčního vinaře a přesídlil na jeho statek, kde se ovšem v područí sebevědomého tchána a přehnaně pečující tchyně necítí bůhvíjak skvěle. Nejstarší ze sourozenců Jean (Pio Marmai) se na rodinnou usedlost vrací po mnohaletém pobytu v zahraničí. Kvůli složitému vztahu s otcem se vydal do světa a nakonec v Austrálii založil rodinu a vlastní vinařství, ani jednomu z toho se ale momentálně příliš nedaří. Jeanova bolestná rozpolcenost a pátrání po tom, kde a s kým je vlastně doma, je ústřední linkou vyprávění, které je rozloženo do období jednoho vinařského roku, od vinobraní do vinobraní.

Během té doby si všichni leccos ujasní a o lecčems se poučí, aby nakonec bez přehnaného patosu a násilného ždímání emocí došel naplnění název snímku – že totiž víno (se vším, co je v něm obsaženo) je to, co všechny zúčastněné spojuje. Režisér Cédric Klapisch vede vyprávění ve svižném tempu s probleskujícím humorem– vděčně funguje zábava bratří Jeana a Jéremyho, kteří „dabují“ z dálky sledované rozhovory svých blízkých.

Souhra malých dramat jedné vinařské rodiny nabízí i širší výpověď o světě, kde se mnohé radikálně mění, ale zároveň existují věci, které nás spojují se světem, jak jej znaly generace před námi. Není nutné žít přesně jako ony, a přece je možné to podstatné z jejich odkazu zachovat. Alespoň v tomto filmu to platí.