Remake snímku Karate Kid si zaslouží ránu z milosti

Záměr natočit remake snímku Karate Kid (1984) asi nikoho nepřekvapil: dnešní Hollywood žije drtivou většinou z filmů na pokračování a předělávek úspěšných titulů zejména ze 70. a 80. let. Nový Karate Kid však v tomhle trendu nachází nové dno.

Nepovedené, "poctivě" nepovedené dílo si vedle posměchu zaslouží i trochu úcty: za to, že mu někdo věnoval vůli, čas, energii, část života a že v něj upřímně věřil. Nic z toho nenáleží produktu, jehož autoři mají na víc, ale schválně jdou cestou nejmenšího odporu, nejhrubšího populismu, nejpokleslejších sázek na jistotu.

Původní trilogii o Karate Kidovi natočil John G. Avildsen, režisér prvního (a pátého) Rockyho. Obě série jsou naražené na stejné kopyto: sledují outsidera, který proti nepřízni osudu triumfuje. Jde o samostatný podžánr, který má mnoho zástupců a variant, ale tvůrci nového Karate Kida se nad nějaké inovace nebo aspoň variace povznesli a detailně kopírují děj originálu.

I v tomhle případě se tedy jeden americký kluk musí přestěhovat do nového prostředí, kde si na něj zasedne místní rváč. Kluk dostane nařezáno, z nenápadného údržbáře se vyklube mistr bojových umění, vytrénuje ho a kluk svou nemesis na turnaji slavně porazí.

Vedle příběhového rámce Karate Kid ročník 2010 předlohu otrocky kopíruje v tuctech detailů. Odchýlí se z ní vlastně jen ve dvou věcech - a obě jen přidávají k jeho nesnesitelnosti. Zaprvé, kluk, který se tu jmenuje Dre, necvičí karate, ale jakési zvulgarizované kung fu; z karate ve snímku není jediný prvek, a název proto nedává smysl. Zadruhé - děj je přenesený do Číny. Stejně jako v případě titulu si nelze nedomyslet, že v obou případech šlo o peníze až v první řadě.

Název, který je vepsaný do americké popkultury, povzbudí návštěvnost a Čína zas jistě štědře podpořila vznik filmu, kde se může prezentovat jako vyspělá země plná šťastných lidí a přírodních krás.

Dre tak navštíví Zakázané město, zajde si na tradiční loutkové divadlo, podívá se do hor a zacvičí si na Velké zdi (už jen tahle scéna je zcela absurdní). Číňané jsou milí, mluví plynně anglicky a excelují v plejádě dovedností. To, že na škole visí rudé hvězdy a portréty Maa je logické, ale že nosí tričko s rudou hvězdou i Dre, je ze strany filmařů podlézavost neodpustitelná.

Dre je v podání syna Willa Smithe Jadena přehnaně roztomiloučký, ale zároveň nesympatický rozmazlený fracek, který má v údajných dvanácti inteligenci a chování sedmiletého. Akční scény sice nekazí, ale těch tu moc není.

Snímek režiséra Haralda Zwarta lze připomínkami otloukat ze všech stran: tolik stereotypů, kýče, klišé, scenáristických neobratností, laciných turismů a trapnosti obsahuje. Kompletní zápletka se třeba odehraje během asi pěti minut poté, co se Dre do Pekingu přistěhuje. A údržbář Han trousí perly jako "kung fu je ve všem, co děláme".

Jediné vlažné pozitivum představuje právě klasik filmů s bojovými uměními Jackie Chan, který se prostřednictvím role Hana přehrává do starších poloh; škoda jen, že mu tvůrci předepsali i kýčovité trauma. A ani uměřený Chan nic nezmění na tom, že nový Karate Kid je film, ve kterém by i sebelepší kung fu podlehlo obyčejným fackám, jimiž diváka fackuje hanba.