Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Reportáž ze Srbska: Jsme pohostinný národ. Víme, před čím uprchlíci utíkají

Svět

  15:00
BĚLEHRAD - „Tři tisíce eur. Tři tisíce eur za cestu ze Sýrie až do Německa,“ vypočítává 20letý Mohamed cenu za úprk z válkou zmítaného Aleppa. Není to však konečná částka, jen hrubý odhad, s nímž počítal, když své rodné město opouštěl.

Syrští uprchlící míříci do Maďarska přes Srbsko (ilustrační snímek). foto: Reuters

Je to jen číslo, které si běženci jeden druhému předávají. Cifra, již kdysi někdo – známý známého – zaplatil. Jen za čtyř- až pětihodinovou plavbu lodí z tureckého Izmiru k řeckému pobřeží zaplatil Mohamed 1200 eur. A to má ještě velký kus cesty před sebou.

Od německé hranice Mohameda dělí přinejmenším tisíc kilometrů. Spolu s asi desítkou dalších mladých Syřanů v úterý po deseti dnech doputoval do Bělehradu. Před další cestou nabírají síly v hotelu Srbija, jednom z mnoha ubytovacích zařízení v Bělehradě nacpaných nyní doslova k prasknutí.

Šátky ano, burky ne

Čtyři zaměstnanci na recepci nestíhají. Recepční pult obsypala ze všech směrů asi patnáctka lidí a všichni se chtějí ubytovat. Zpravidla jen na jednu noc a pak pokračují dál. Dohadují se mezi sebou arabsky, zatímco jim recepční na kalkulačce ukazuje cenu v srbských dinárech. Množství dalších posedává na křesílkách ve vedlejším salonku. Ti, na které nezbylo místo k sezení, jen tak postávají. Muži, ženy i děti. Převážně mladí, ale je mezi nimi i několik starších žen – matek, které doprovázejí mladé manželské páry s dětmi.

Statní muži? Viděl jsem starce a děti spící na kartonech, líčí Čech situaci uprchlíků

Kdo by ale čekal, že všechny ženy budou zahalené od hlavy k patě, pletl by se. Převažují sice drtivě šátky na jejich hlavách a střídmé oblečení s dlouhými rukávy, hotelovou halou ale prochází i jedna, která má na sobě tílko – byť velmi decentní a nic neodhalující, ale tílko. Jiné zase u nedalekého stánku, kde si kupuje mýdlo, sklouzne z hlavy na ramena při vybírání šátek. Nijak se tím ale nezaobírá a dál se přehrabuje mezi různými značkami produktů.

Zatímco lidé v hloučku na recepci zvažují, jestli si mohou nocleh v tříhvězdičkovém hotelu dovolit, několik taxíků přiváží další skupinky. Jsou to ti šťastnější, kteří za ubytování v některém z průměrných bělehradských hotelů mohou utratit peníze. Až několik set jiných přenocovalo v lepším případě ve stanu, v tom horším jen ve spacáku, případně jen tak dece či kusu látky pod širým nebem v parku u hlavního vlakového a autobusového nádraží.

Tábor v parku

Ještě nedávno byl park v nočních hodinách rajonem prostitutek a prostitutů, prodávajících se někdy dokonce i za dvouciferné sumy. Asi před třemi měsíci je ale s příchodem teplých letních měsíců, usnadňujících daleké přesuny, vystřídali na jejich tradičném „plácku“ migranti. Park se proměnil v improvizovaný uprchlický tábor pro několik set lidí. Osazenstvo je různorodé, drtivě však převažují Syřané, Iráčané, Afghánci.

ZPRAVODAJKA LN NA BALKÁNSKÉ CESTĚ

Nikdo z těch, kdo tu z nouze zakotvili, se tu nezdrží více než jednu dvě noci. Jednak mají povolen tranzit zemí podle zákonů jen maximálně na tři dny. Co je však to rozhodující, jsou podmínky. Park naprosto bez nadsázky připomíná smetiště. Všude na zemi se válí množství odpadků. „Občas někoho z nich napomeneme, aby to neházel na zem, ale tváří se, že nerozumí, anebo říkají, že to pak po sobě seberou. Je to ale pořád dokola, každý den tu máme někoho jiného,“ líčí bělehradský policista. Říkejme mu třeba Nikola. Pravé jméno do médií uvádět nesmí – nemá oprávnění se do nich vůbec vyjadřovat.

On a jeho dva kolegové v parku hlídkují pravidelně. Jak ale říká, mužů zákona je tu kolem víc, jen jsou v civilu. Nepamatují prý sice jediný případ, kdy by někdo z běženců napadl někoho z místních obyvatel, několik incidentů mezi nimi samotnými ale již řešili. Příslušníci znesvářených etnik na sebe i vytáhli nože. Jak ale dodávají, jde o ojedinělé případy. Jediný obraz, který si běžný průchozí z tohoto místa odnese, je všudypřítomná bída a neštěstí. Do dohladka oholených, vyvoněných krajanů ubytovaných v hotelích má zdejší osazenstvo víc než daleko.

Obsypané pokladny

O to trpčeji kontrastuje čtyřhvězdičkový hotel se západními cizinci popíjejícími svou ranní kávu na zahrádce hotelové restaurace přes ulici od tábora, asi třicet metrů od stanů a páchnoucích mobilních toalet. Nad hlavami jim přitom visí cedule s podtitulem hotelu - „Art of Living“ . Hodně špatný vtip pro ty opodál.

Tábor v parku je prakticky jen přes ulici autobusového a o něco málo vzdálenějšího vlakového nádraží. Takřka každá přepážka pro mezinárodní přepravu je tak od časného rána obsypaná skupinkou cizinců, kteří se ptají na jízdenky do Maďarska. Jen za prvních sedm měsíců tohoto roku zachytila maďarská police přes 100 tisíc běženců, téměř bez výjimek všichni ilegálně překročili hranici ze Srbska. Kolik bylo těch, kteří jí proklouzli mezi prsty, si snad ani nikdo netroufá odhadovat.

Uprchlíci ze Sýrie překonávají ostnatý plot na srbsko-maďarských hranicích.

Mnohdy do posledního místa obsazené autobusy i vlaky s běženci se však zpravidla vyprázdní ještě před maďarskou hranicí. Bez řádných dokladů totiž běženci přes ni nesmí, což je případ většiny z nich. Raději tak vystoupí na poslední zastávce před hranicí a tu se pak pokoušejí překonat pěšky. A zdá se, že ani existence čerstvě dokončeného plotu je příliš netrápí. „Plot? Nějak to projdeme lesem,“ reaguje a 30letý Ahmad a kličkuje u toho názorně rukou. Dřív učil nedaleko Damašku děti na prvním a druhém stupni občanskou nauku.

Množství běženců v srbské metropoli se pohotově přizpůsobili místní obchodníci. Zejména u hlavních dopravních uzlů a v blízkosti velkých hotelů a hostelů, kde se migranti ubytovávají, se nezřídka objevují i nápisy v arabštině. Malé kiosky, pekárny i směnárny v těchto dnech nemají o zákazníky nouzi, nezřídka kdy se před nimi tvoří i fronty.

‚Co mají ti chudáci dělat?‘

Ne pro všechny je nicméně profit na prvním místě. Někteří stánkaři v okolí nádraží nabízí běžencům zdarma nabití mobilních telefonů. Další dobrovolníci pak přinášejí jídlo, vodu, pokrývky nebo oblečení. „Od rána sem přišlo asi 10 lidí, kteří nabízeli pomoc nebo že je u sebe ubytují,“ říká Milana Turodovičová z centra pro azylanty, které se minulý týden v hlavním městě u nádraží otevřelo. Denně jím podle ní projde asi stovka běženců, kterým se tam dostane základních informací nebo třeba přístupu k internetu.

Někteří nám lžou. Ekonomické migranty posílají Italové zpět, popsal europoslanec

A nezdá se, že ani místní obyvatelé by se vůči přicházejícím migrantům nějak zásadně ostře vymezovali. „Co mají ti chudáci asi dělat?“ opáčí Mileva, trhovkyně s ovocem. Kolem jejího stánky denně procházejí stovky těch, o nichž mluví. Kolemjdoucí se po nich možná tu a tam ohlížejí, ale to je vše.

Celkově v srbské společnosti převažuje spíš solidarita než negativní emoce. Dokonce ani místní média problematiku příliš neakcentují. Pochopitelně, je to dáno velkou měrou i tím, že běženci na srbském území trvale nezůstávají, ale putují dál do zemí Evropské unie. Někteří pro to ale mají své vlastní vysvětlení. „Tak nějak jsme asi pohostinný národ,“ říká policista z parku u nádraží se širokým úsměvem. „A navíc, sami jsme nedávno zažili válku, takže chápeme, před čím utíkají,” dodává.

Žij a nech žít, jakoby se honilo hlavami obyvatel Bělehradu navzdory tisícům běženců v jeho ulicích.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...