Lidovky.cz: Proč si myslíte, že restaurace nemají důvod vařit kvalitněji?
Velký podíl na tom má ochota hostů zaplatit za jídlo, i když není v pořádku. I když lidem na stole přistane pokrm nevábné vůně, vzhledu a chuti, zpravidla ho zaplatí a ještě dají obsluze spropitné. Problémem Čechů není to, že by si neuměli stěžovat, ale to, že neumějí svou reklamaci obhájit. Vědí, jak má chutnat svíčková, řízek nebo guláš, u netradičních pokrmů si ale nejsou jistí, a i když podle nich něco není v pořádku, mlčí a zaplatí. Spropitné zaplatí tři čtvrtiny Čechů, i když jsou s jídlem nespokojeni.
Lidovky.cz: Jak se dá co nejrychleji odhadnout úroveň restaurace a tedy i jídel, které tam můžeme dostat?
Signálů, podle kterých se dá poznat úroveň restaurace, je hned několik. Některé jsou patrné už na první pohled. Pokud jsou například v restauraci špinavé ubrusy, dochucovadla na stolech, nepříjemná obsluha, a nebo to v restauraci jednoduše nevoní, už to by mělo hosta varovat, že si asi pro oběd nebo večeři nevybral nejlepší podnik. Dalším, co by mělo hosta varovat, je příliš obsáhlý lístek. Pokud menu obsahuje nesmyslné množství položek, je takřka jisté, že použité suroviny nejsou kvalitní a čerstvé. Restaurací, které nabízejí velké množství jídel v nízké kvalitě, je v Česku stále většina. Známkou kvalitní restaurace může být i otevřená kuchyň. Kuchař tak dává hostům možnost sledovat, jaké suroviny používá a jak celý pokrm připravuje. Jistým ukazatelem kvality mohou být také ceny jídel.
KAMU: Hodnocení restaurací. Kterým se vyhnout, a kterým věřit? |
Lidovky.cz: Kdy myslíte, že je v pořádku vrátit jídlo s tím, že ho nezaplatím, protože neodpovídá mým představám?
Pokud je jídlo třeba přesolené, nedovařené nebo naopak maso přepečené, host ho nemusí po reklamaci vůbec platit, natož dávat tuzér. Jiné je to v případě, že si objedná pokrm, který nezná: když pak navzdory tomu, že je připravený správně, usoudí, že by měl vypadat nebo chutnat jinak, jedná se o chybu hosta a měl by útratu zaplatit. Problémem může být i gramáž. I když maso chutná skvěle, ale neváží tolik, kolik udává jídelní lístek, má host právo nechat si ho převážit. V případě, že se váha nevejde do schválené odchylky, která je u masa 20 procent, může host odejít bez placení, nebo požádat o novou porci. Důležité je, aby host na chybu upozornil okamžitě, jak ji odhalí.
Lidovky.cz: Máte nějaké zkušenosti se stížnostmi?
S domněnkami hostů se obsluha potkává každý den. Záleží na tom, jakou má host náladu a jestli se chce dohodnout o případné opravě jídla, anebo se pouze pohádat. Bohužel hostů, kteří se potřebují hádat a vybít si zlost z kanceláře je v naší kotlině stále hodně. A občas obdivuji obsluhu, že nějaké ty prudérní hosty „ustojí“ v klidu. Občas pouze koukáte a nevěříte vlastním očím, co si hosté dovolí vůči obsluze. Slušnost u určitých hostů v posledních letech přesahuje meze a hosté si to omlouvají „náš host, náš pán“, bohužel to mnohdy přechází do arogance.
Lidovky.cz: Na co si Češi v restauracích nejčastěji stěžují?
Čekací doba. Pokud přijdete do restaurace, která je narvaná k prasknutí, tak musíte počítat s tím, že vše bude trvat déle. Hosté, kteří nepracovali v této branži, často rádi ostatní lidi kritizují, že nestíhají. Přitom vidí, že obsluha se nefláká a běhá po place, aby stihla vše. Občas bych přál hostům, aby si alespoň na minutu představili pozici číšníka/servírky a uvědomili si, v jakém stresu pracují.
VANĚK: Chcete otevřít restauraci? Budete za špindíry a bez dovolené |
Lidovky.cz: Jak vysoká vám připadá úroveň české gastronomie a posunula se nějak?
V posledních pěti letech se v Praze a údajně i Brně - kde jsem dlouho nebyl - zvedl počet kvalitních restaurací, kdy si majitelé uvědomují to, že se nevaří z prášků a podobných „dobrot“. Snaží se dát hostům to, co si zaplatí a vycházejí z určitých pravidel a kalkulací. Což mě jako konzumenta těší a mohu tak navštěvovat více zajímavých míst.
Lidovky.cz: Nesráží ji podobné pořady, jako Vaříme levně a chutně?
Úroveň restaurací bych řekl, že snad ne, ale má velký vliv na to, co si lidé vaří doma. Reklama, televizní show i gastronomičtí experimentátoři – to vše do značné míry ovlivňuje stravování Čechů. Hodně sledují trendy, které ale často bývají zmanipulované, uměle vytvořené nebo úplně nesmyslné. Pokud se například v televizi častěji objeví informace, že je takzvaně in jíst plněné dýně, poptávka po nich stoupne. Před časem se v hlavním vysílacím čase nejsledovanější české komerční televize objevil recept na chipsy z kuřecích kůžiček a zájem o ně se neuvěřitelně zvedl. V tomto ohledu jsou Češi unikátní. Na jednu stranu jsou ochotni utratit spoustu peněz například za foie gras – samozřejmě jen v době, kdy je trendy je jíst – a na druhou stranu pečou kuřecí kůže, jejichž cena se v obchodě pohybovala kolem devíti korun za kilo. O gurmánském zážitku v tomto případě nemůže být řeč.
