Výstava mimo jiné nabízí známý Emancipační cyklus parafrázující vybraná díla světového malířství v genderově převráceném gardu. Z Botticelliho Zrození Venuše tak vzniklo ironické Zrození Venouše. Švankmajerová se na dlouhá desetiletí stala čelnou představitelkou československého surrealismu přelomu 60. a 70. let.
„Ve spolupráci s nejvýznamnějším teoretikem, básníkem a organizátorem hnutí Vratislavem Effenbergerem, spolu se svým manželem filmovým režisérem a výtvarníkem Janem Švankmajerem a dalšími spřízněnými autory systematicky zkoumá a rozvíjí aktuální podoby tvůrčí imaginace, citových her a kamufláží, existenciálních traumat, stejně jako hodnotového a sociálního sarkasmu,“ uvedl v úvodním slově básník, prozaik a esejista František Dryje, šéfredaktor surrealistické revue Analogon. Podle něj výraznou tematickou dominantu malby Švankmajerové od počátku tvoří takzvaný ženský úděl, jenž však není vnímán jako primárně feministické téma.
  |
Česká výtvarnice Eva Švankmajerová se narodila 25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy. Zemřela 20. října 2005 v Praze. Vystudovala Průmyslovou školu bytové tvorby v Praze a Loutkářskou katedru na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Zabývala se malířstvím, keramikou, psala poesii a prózu. Spolupracovala na výtvarné stránce filmů Jana Švankmajera (například Kyvadlo, jáma a naděje, Něco z Alenky, Lekce Faust, Spiklenci slasti, Otesánek, Šílení). Od roku 1970 se účastnila kolektivní aktivity Surrealistické skupiny v Československu.
