Dokazuje to příběh P. J. z Chomutova, který si stěžoval na postup strážníků a úředníků a nedávno vysoudil zpět patnáct set korun pokuty a dva trestné body. A to i přes nezpochybnitelný fakt, že jel v obci rychlostí 52 kilometrů v hodině.
Pomohla mu skutečnost, kterou si jen málokdo uvědomuje: pouhé překročení povolené rychlosti ke spáchání přestupku nestačí. Trest může přijít jen tehdy, když "viník" svou jízdou skutečně ohrozí bezpečnost na silnici.
Městští policisté naměřili P. J. v červnu 2007 rychlost 52 kilometrů v hodině, a to i po započítání možné odchylky přesnosti měření. Řidič s navrhovaným trestem nesouhlasil, odmítl přestupek vyřešit na místě a rozhodl se uspět ve správním řízení.
"Měšťáci měřili na konci Chomutova pár metrů před značkou. Bylo to už na výjezdu do hor, kde klient nemohl nikoho ohrozit, protože pohyb lidí je tam minimální," vysvětluje advokát Jiří Chmelenský, který řidiče u soudu zastupoval.
Chomutovský magistrát i ústecký krajský úřad se s "pirátem silnic" nemazaly a uložily mu 1500 korun pokuty. Úspěch přišel v dubnu 2008 u ústeckého krajského soudu, který překročení rychlosti o dva kilometry v hodině označil za "bagatelní" a dodal, že k němu navíc došlo mimo "městskou aglomeraci, nikoliv v blízkosti škol či přechodů, nýbrž na rovném a přehledném úseku komunikace v místech těsně před koncem Chomutova". Právě kombinace těchto dvou podmínek podle soudu znamená, že řidič neohrozil plynulost a bezpečnost silničního provozu a odborně řečeno tak nenaplnil tzv. materiální stránku přestupku.
Krajský úřad se pak obrátil na Nejvyšší správní soud a hájil svůj postup tvrzením, že překročení povolené rychlosti, "byť o jediný kilometr v hodině", automaticky znamená přestupek. To ale Nejvyšší správní soud loni v prosinci odmítl a úřadu nepomohla ani argumentace, že policisté a strážníci měří jen rychlost a z jiného hlediska přestupky neposuzují. "Správní orgán je povinen si ... opatřit takové důkazy, které mu umožní rozhodnout o tom, zda ... byl posuzovaným jednáním porušen, nebo alespoň ohrožen zájem společnosti," stojí v rozsudku. Na něj jako první upozornil odborný server Autoweb.
Případ se pak vrátil zpět do Chomutova. "Je to skončené. Rozsudek jsem po Novém roce odnesl na magistrát a úřednice mi řekla, že peníze vrátí. Klient mi volal, že body už mu naskočily zpátky a čeká, až přijdou peníze," říká Chmelenský.
Mluvčí Nejvyššího správního soudu František Emmert připomíná, že české právo nezná precedenty, a každý případ se proto posuzuje zvlášť. Správní úřady, které udělují pokuty, by se ale podle něj měly rozsudkem řídit, jinak jim prý hrozí, že v případných odvoláních u obdobných věcí neuspějí. "Pokud by nastal analogický případ, je jasné, že náš soud by rozhodoval stejně jako v této věci," dodává mluvčí.
Podle Emmerta není tento případ první a soudy prý již v minulosti rozhodovaly obdobně. Právník Tomáš Beran z Autowebu přesto považuje prosincový rozsudek za velmi důležitý: "V zákoně to sice je, ale úřady se k tomu staví tak, že se materiální aspekt přestupku neprokazuje a prokazovat nebude."
