Lidovky.cz: V minulém týdnu jste opustil post uměleckého šéfa Opery Národního divadla, o kterém jeho nastupující ředitel pan Burian v médiích prohlásil, že je v krizi. Měl tento odchod s onou krizí nějakou spojitost a o jakou krizi se vlastně podle vašeho názoru jedná?
Hned v úvodu bych chtěl uvést, že z morálního hlediska mi připadá zcela nepřípustné hovořit o krizi. Nevím, o jaké krizi pan Burian mluví. Tuto jeho sentenci vnímám jako poškozování dobrého jména Národního divadla. V Národním divadle byla krize v září minulého roku, když byl odvolán Ondřej Černý a musím uznat, že v tu chvíli vzal do svých rukou situaci pan pověřený ředitel Pelouch, a to mimořádně dobře. Chod divadla zůstal neohrožený, sice to zahýbalo s interním harmonogramem, ale fungovali jsme dál. Mluvit o krizi mi připadá tedy zcela scestné. Pan Burian nemá koncepci Národního divadla, a proto se teď začíná nazývat "krizovým manažerem", k tomu logicky potřebuje vytvořit nejdřív krizi. Odvoláni šéfa opery uprostřed běžící sezony je výborný první krok.
Lidovky.cz: O absenci koncepce pana Buriana jste psal už ve svém otevřeném dopisu ministryni Hanákové...
Ano, je totiž zcela mimořádné, že byl jmenován do funkce, aniž by představil jakoukoli koncepci. Pan Burian bohužel v rozhovorech se mnou, ale i s ostatními zaměstnanci, se jednou přiklání k všeobecně zpracované koncepci expertní komise, ale vzápětí ji zase popře. Tak z jeho slov pak nelze přečíst žádný úmysl, a to má za čtyři měsíce nastoupit. V únoru zaslali odborové organizace celého ND otevřený dopis paní ministryni, kde právě poukazovali na to, že žádná koncepce neexistuje a že se cítí ohrožení, a žádají ministerstvo kultury o jednoznačné stanovisko. Poté bylo panu Burianovi ministryní uloženo, aby tuto koncepci zpracoval. Dosud, pokud je mi známo, nebylo předloženo nic. Z některých prohlášení pana Buriana jsem dedukoval, že by mohl mít hrubou koncepci do konce tohoto roku. Z kuloárů také vím, že pan Burian oslovuje různé osoby z operní branže s tím, aby návrh koncepce pro něj vytvořili. Více než dva měsíce po převzetí jmenovacího dekretu do křesla ředitele. V jednom z rozhovorů jsme se mohli dozvědět, že pan Burian přemýšlí o jakési reformě Národního divadla, která bude trvat deset let. Zajímalo by mě, jaký má plán ve chvíli, kdy má mandát na šest let. Buď pan Burian už teď ví, že mu bude mandát prodloužen, anebo dopředu proklamuje, že reformu nestihne dokončit. Nerozumím tomu a opakuji: jednoznačnou příčinou stávající neutěšené situace v opeře je absence jasné vize dalšího směřování opery, jež měla vzejít ze strany designovaného ředitele.
Rocc Slovinský režisér a scénograf Rok Rappl působící pod uměleckým jménem Rocc. Pracoval jako šéf uměleckého souboru Janáčkovy opery brněnského Národního divadla. Na JAMU v Brně vystudoval operní režii, postgraduálně scénografii v Curychu a v Offenbachu nad Mohanem. V sezoně 2007/2008 působil jako dramaturg opery Slovinského národního divadla v Mariboru, pak byl zástupcem uměleckého šéfa Janáčkovy opery. Hostoval jako režisér v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v Národní opeře v Lublani. |
Lidovky.cz: Podle otevřeného dopisu ministryni kultury, který jste rozeslal do médií, soudím, že jste tušil, že vás odvolají. Znáte důvod?
Věděl jsem, že se mnou pan Burian od příští sezony již nepočítá, řekl mi to. Ačkoli mě to může mrzet, plně to akceptuji. Opravdu nechci funkci za každou cenu, otevřený dopis paní ministryni jsem napsal pouze z toho důvodu, že jsem neměl komu předat svou agendu a ve chvíli, kdy jsem se začal ptát, co s operou bude, žádnou odpověď jsem nedostal. Dopis jsem poslal a další den jsem měl na stole odvolání, ve kterém nebyl uvedený žádný důvod. Pan Pelouch pouze řekl, že je to, cituji "z dlouhodobě neuspokojivého stavu v operním souboru, zejména v oblasti provozních a organizačních činnosti". Když si to přečtete znovu, spatříte v tom jistou paralelu se "špatně nastavenými procesy", o kterých mluvila paní ministryně pří odvolávání Ondřeje Černého v září minulého roku. Mé odvolání vnímám jako poslední dějství "tragifrašky" s názvem arogance moci.
Lidovky.cz: Jak si tedy okamžité odvolání vysvětlujete?
Odvolal mě pověřený ředitel pan Pelouch, ten ovšem proklamuje, že je to ve shodě s designovaným ředitelem Burianem. První, kdo mě ale k odchodu vyzval, byl právě pan Burian. Poté, když mi po svém jmenování oslovil, že se mnou počítá i nadále, mi další měsíc oznámil, že má po svém nástupu představu jiného uměleckého šéfa. Jméno zatím nikdo neznáme. Ačkoli pan Pelouch tvrdí, že to bylo jeho rozhodnutí, časová posloupnost jasně ukazuje, odkud vítr vane. Navíc pan Burian mi při jedné z našich schůzek říkal, cituji: "Kdo si půjde stěžovat na ministerstvo kultury, přijde si ke mně zpátky do divadla pro výpověď." Pan Burian usiluje o to, aby ředitel nemohl být ministrem kultury jen tak odvolán, je zvláštní, že s tím souhlasí u šéfů uvnitř instituce.
Lidovky.cz: Zazněl i argument, že jste na takovou funkci příliš mladý. Zdá se vám adekvátní?
V dospělých zemích je takzvaný "ageismus" pokládán za formu rasismu. Upozorňovat na můj věk je naprosto neadekvátní. Je to jako když řeknete, že někdo je moc starý. V Evropě jsou navíc umělečtí šéfové mnohem mladší než já.
Lidovky.cz: Designovaný ředitel Jan Burian naznačil, že jedním z důvodů je nezvládnutí transformace ND a Státní opery Praha. Pokud je mi známo, transformace proběhla podle zadání.
Transformace proběhla podle plánu Ondřeje Černého, který jsme připravovali společně: zůstaly dva orchestry, dva sbory, jeden sólistický ansámbl a společná umělecká správa s jedním šéfem a jedním šéfdirigentem. Nikdo neříkáme, že je to jediný možný model, ale v danou chvíli, je to model, který takto funguje. Koncepci jsme měli i v podobě dramaturgických plánů, které se realizují v sezoně této a poběží i sezonu příští. Celkový finanční výsledek za rok 2012 zhruba 14 milionů korun a prostřednictvím rezervního fondu bylo 10 milionů převedeno do kalendářního roku 2013, což zajišťuje stabilní finanční situaci tohoto roku. Opera se tedy v žádné krizi nenachází a panu Burianovi předávám čistý stůl.
Lidovky.cz: Svou agendu předáváte Dagmar Dominové, tedy někomu, kdo vede odbor ekonomiky. Tušíte proč?
Může to byt i záměr. Opera skončila v roce 2012 v plusových číslech. Za režii Pellea a Melisandy loni v září jsem si vzal symbolickou korunu. Deset milionů, které jsme převedli, jsem chtěl rozdělit takto: dva do provozních nákladů, osm milionů mohlo být na mzdy zaměstnanců, potažmo do investic nástrojů. Od prosince se ale nestalo nic. Pan Pelouch mě sice ujišťuje, že jedná o navýšení mzdového limitu, ale zatím neúspěšně. Máme finance, které ale nemůžeme do mezd nalít, což je ta nejzásadnější otázka, kterou jsme naším umělcům slíbili. Od počátku transformace se hovořilo o tom, že se musí zlepšit finanční podmínky umělců, tudíž se zlepší i pracovní podmínky a umělecké výsledky. Bylo mi řečeno, že peníze nelze použít ani do mezd, ani do investic, protože nemáme navýšené limity. O to se má ale starat ředitel. Jinými slovy, na opeře v tuto chvíli lítá ve vzduchu 8 milionů a nikdo přesně neví, kde skončí. Ve středu minulého týdne jsem předával svou funkci Dagmar Dominové, vedoucí ekonomiky a administrativy technicko-provozní sekce ND, jinými slovy hlavní ekonomce technického ředitele Peloucha. Dále se k tomu nechci vyjadřovat, byl bych jenom velmi nerad, aby na konci tohoto roku Opera skončila v mínusu, a já se dozvím, že za to může Rocc.
Lidovky.cz: Nebylo jedním z důvodů také to, že jste připravoval premiéry v Rize a Ostravě?
Domnívám se, že v zájmu jakékoli umělecké instituce je, aby její šéfové byli činní a zároveň reprezentovali soubor svou uměleckou prací v tuzemském, ale i evropském kontextu. Neznám uměleckého šéfa, který by jen seděl v kanceláři a úřadoval. V tu chvíli by byl takový umělecký šéf umělecky nezajímavý. Projekty Riga a Ostrava byly z mé strany nasmlouvané ještě předtím, než jsem do ND vstoupil a takto jsem se s tehdejším vedením domluvil. Projekty, které zrušit šly, jsem samozřejmě stornoval. Veškeré mé činnosti mimo Národní divadlo probíhaly v mé dovolené či neplaceném volnu, které mi pokaždé schválil pan Pelouch. I tento argument mi přijde zcela zvláštní, když si vezmeme do úvahy, kolik postů a projektů zároveň vykonává pan Burian.
Lidovky.cz: Jakou funkci v současné chvíli v Národním divadle zastáváte?
Nikdy jsem si nechtěl za každou cenu udržet šéfovské místo ani plat. Jasně jsem panu Burianovi řekl, že pokud má uměleckého šéfa, kterému bych mohl svou agendu předat, pak tak učiním ihned. Žádné jméno nezaznělo. Jediné, co jsem navrhl, bylo, že pokud nikoho nemá, zůstanu do konce sezony a během tří měsíců úřad předám. Nabízel jsem i to, aby do interního chodu měla vhled paní Dominová, pokud má někdo pocit, že na správě opery něco není v pořádku. A téma šéfovský plat? Z úst pana Buriana a pana Peloucha zaznělo, že mi dávají královskou nabídku, že mohu nadále zůstat v jakékoli funkci, že je to vlastně jedno, a plat budu mít stejný. To ale nemá zapotřebí ani Národní divadlo ani já, buď mé služby potřebují, nebo ne. Zůstal jsem zatím nezařazeným zaměstnancem, ale jsem vždy k dispozici, aby se věci v opeře posouvaly dál.
