Roman Koucký: Strach z nového je v Česku chorobný

* LN Před několika týdny jste byl pověřen přípravou nového, tzv. metropolitního plánu Prahy. K čemu Praha potřebuje nový územní plán, když ten současný je deset, dvanáct let starý?

Plánovat je tradiční lidskou potřebou. Praha potřebuje plán pro jedenadvacáté století a platný územní plán je myšlenkově mnohem starší než těch deset let.

* LN V čem je zastaralý?

Pořád máme územní plánování postavené na metodách 70. let 20. století. Jde o zvulgarizovanou metodiku Athénské charty, která staví na monofunkčních zónách a segregaci dopravy. Navíc stále spojenou s představou o direktivním řízení společnosti. Dvacet let po revoluci je načase to změnit.

* LN Jakým způsobem?

Základní změna paradigmatu spočívá v tom, že není důležité, jaká funkce je v území umístěna, ale jak město působí na jeho obyvatele a návštěvníky. Nový plán by se měl zabývat veřejným prostranstvím, strukturou města a jeho obrazem, tedy tím, jak je komponované.

* LN To znamená, že chcete opustit klasické pojmosloví územních plánů, kde se mluví třeba o „veřejné zeleni“ či „obytných zónách“?

Ano, chceme znovu vytvářet město. Stavět město. Není důležité dělat plán proto, aby hlídal nějaké zóny a segregoval funkce, ale abychom znovu město hierarchizovali.

* LN Podle jakých principů bymělo být hierarchizováno?

Monofunkční zónování se samo popřelo tím, že se ty zóny postupně zmenšovaly až na jednotlivé pozemky, a naopak se neustále rozrůstal počet jejich funkcí. Plán se tak snažil dohánět různost života. Měli bychom se zabývat především strukturou města a veřejným prostranstvím. Měli bychom hledat a rozvíjet jeho krásu.

* LN Šlo by to přiblížit na nějakém konkrétním příkladu? Když mám dnes v územním plánu nějaký park klasifikovaný jako „veřejná zeleň“, tak co se s ním stane ve vašem novém plánu?

V našem plánu se z něj konečně stane zase „park“, protože „zeleň“ v tom plánu vůbec nebude. „Zeleň“ je něco, co nikdo neví, co je, o co se nikdo nestará a co nikomu nepatří. Zeleň je něco, co zbyde, když si nevíme rady. Budeme se snažit pojmenovat věci opět tradičními názvy. Ulice bude ulice, a ne komunikace.

Zeleň nebo betonové peklo? Čtěte o květináčích na Smíchově Betonové květináče na Praze 5. Pomoc nebo katastrofa?

* LN Nejsou ale ty užívané pojmy definovány nějakou vyhláškou?

Ano, ale i vyhlášky a zákony je potřeba postupně změnit, přizpůsobit je změněné situaci nového věku. Naštěstí ale i současná vyhláška umožňuje plán popsat jinak.

* LN Územní plán je do značné míry politická deklarace. Jak velký prostor při jeho zpracování má urbanista?

Územní plán je jistě politikum, ale není a neměla by to být politická deklarace. Je to dohoda obce a občanů o budoucím obraze místa jejich žití.

* LN Územní plány, které jste zpracoval pro několik českých měst, zavrhují jejich další rozšiřování. To je také jeden z nejdůležitějších problémů metropole. Jak se mu dá čelit?

Extenzivní rozvoj měst je neekonomický, neekologický a nesmyslný. I v našem stavebním zákoně je napsáno, že pokud není existující zastavěné území naplněno, tak nemají být vymezovány další rozvojové plochy. To bohužel z mnoha důvodů nedodržujeme. Město se dále roztahuje a je čím dál tím dražší. Dvacet let po revoluci je snad už jasné, že „bydlení v přírodě“ je jen iluzí...

* LN ...kdyby domek se zahrádkou nebyl snem značné části střední třídy, tak by se asi ty tisíce nových domů v obcích kolem Prahy nestavěly...

Je to velmi falešný sen, který jsme si mohli odpustit. Čelit mu je ale velmi obtížné a hledat jiné cesty je náročné. Přitom někteří se již do města vrací. Navíc společenská objednávka u nás zní: nedělat nic. Strach z nového je v Česku chorobný. Souvisí to také s mediální prezentací urbanismu: když řeknete, že je nutné města „zahušťovat“, tak to zní jako sprosté slovo. Přitom Praha je jedno z „nejřidších“ měst v Evropě. Myslím, že bychom se měli vrátit do širšího centra, zintenzivnit ho a dát mu novou energii. Všichni pořád hovoří o tom, jaký vzor je pro nás Vídeň, ale Vídeň je dvakrát „hustší“ než Praha.

* LN Na počátku 90. let jste se podílel na studiích o možnostech konverze pražského Smíchova, kde také bydlíte. Splnila tamní nová výstavba vaše očekávání?

Křižovatka Anděl byla už před tím jedním z důležitých míst Prahy. Zatímco dříve ale byla spíše součástí pražské periférie, dnes je považována za centrum. Myslím, že transformace byla velmi úspěšná, i když vidím ještě hodně míst, která by se na Smíchově dala zastavět. Krásné nové domy. Jediný problém trochu je, že život hlavní obchodní třídy, Štefánikovy ulice, se trochu přesunul do interiéru obchodního domu.

* LN Často mluvíte o symetrii či rovnováze, vydáváte časopis Zlatý řez. Když se podíváte na rozvoj Prahy v posledních dvaceti letech, kde vidíte největší asymetrii či nerovnováhu?

Ve špatné legislativě. Například podle obecných technických požadavků na výstavbu v hlavnímměstě Praze nemohu stavět domy blízko sebe. Praha dnes mohla být silnějším a krásnějším městem. Místo toho vytváříme uvnitř města další periférie.

* LN Třeba?

Rohanský ostrov. I když se nějak zastaví, tak podmínky jsou nastaveny tak, že tam nevznikne nová městská čtvrť, ale jen další sídliště, takže se zase blíže k centru dostane kus periférie.

* LN Termínem „sídliště“ teď myslíte nějakou monofunkční zónu?

Více méně. Zónu, kde budou stát solitérní domy poměrně daleko od sebe, a to není město.

* LN Preferujete tedy blokovou výstavbu?

Nemusí jít o bloky, i když jde o tisíci lety prověřenou formu. Jde o to, zda je struktura zástavby intenzivní, nebo řídká. Ve chvíli, kdy máte velký potenciál lidí na jednom místě, vzniká živé město. A k tomu je potřeba definovat veřejná prostranství a otevřený parter.

* LN Jak zvýšit kvalitu veřejného prostranství?

V prvé řadě tím, že ho zmenšíme, protože pokud je natolik rozlehlé, že se v něm lidé ani nepotkávají, pak neplní svou základní funkci. Když ho zmenšíme, měli bychom ho nějak charakterizovat a věnovat větší péči detailům. Pak zase vzniknou místa, která má smysl navštívit a kde se lidé budou rádi scházet a zdržovat. Technologie 21. století do toho samozřejmě také vnáší nový aspekt, a tím je komunikace mezi lidmi, která probíhá stále častěji mimo osobní setkání. Musíme hledat nové magnety, abychom dostali lidi zpět do veřejného prostoru. Kulturu, obchod, nějaké „vyžití“, musí tam prostě probíhat nějaká akce, jinak se z náměstí stane zastávka MHD.

* LN Často kritizujete – a nejste sám – českou architekturu; jak byste hodnotil český veřejný prostor?

Podařilo se udělat pár zajímavých náměstí či ulic, ale obecně kultura veřejného prostranství stejně jako úroveň architektury na moc vysoké úrovni není. Často se jedná o pseudorepliky.

Mariánský most v Ústí nad Labem získal několik mezinárodních ocenění.

* LN V roce 2002 jste na valné hromadě komory architektů přednesl projev Zločiny proti městskosti II, kde jste za jednu z příčin průměrnosti české architektury označil památkáře a jejich snahu bránit nové výstavbě. Změnila se v tomto ohledu situace po deseti letech?

Snažil jsem se o konstruktivní kritiku a pak jsem se s tím tématem vyrovnal knihou Úřad kreátora. Šlo mi o to, aby památkáři měli respekt nejen ke starým, ale i k novým a nově vytvářeným kulturním hodnotám. Protože úředník neumí novou hodnotu rozeznat, vzniká konflikt.

* LNA zlepšují se u nás podmínky pro kvalitní architekturu?

Spíše stagnují, nebo se dokonce zhoršují. Posledním „hřebíčkem do rakve“ je zákon o zadávání veřejných zakázek, který umožňuje rozdělovat projekty a zadávat je na základě nejnižší ceny. Podle špatného projektu nepostavíte dobrý dům.

* LN Není problém dobré architektury to, že je dražší než ta průměrná?

Myslím, že ne. Dokonce za určitých okolností, kdyby vše fungovalo, jak má, tak by ta dobrá mohla být levnější.

* LN Váš nový Trojský most, který se právě staví, je na první pohled krásný a také ambiciózní: jde o první most v Praze, který překonává Vltavu jedním obloukem bez pilířů v řečišti. A také je dražší…

…oblouk je dlouhý a velmi nízký, prozatím jde o nejnižší síťový oblouk na světě. Je to unikátní stavba v mnoha ohledech, ale hovory o ceně tuto informaci vždy zakryjí. Ale na to jsme zvyklí už z mostu ústeckého, také se objevovalo mnoho zavádějících informací. Přitom cena mostu je právě výsledkem způsobu zadání celé zakázky a také celého jejího průběhu. Co k tomu dodat?

* LN Kritizujete systém zadávání veřejných zakázek, na druhé straně ale spolupracujete především s veřejným sektorem. Není to trochu masochismus? Nebylo by jednodušší stavět v Jevanech milionářům vily?

Tak to se mi ještě nepodařilo. Pro veřejnou sféru pracuji rád, protože se tak naplňují některé moje představy, jak má společnost fungovat.

* LN Než jste studoval architekturu, vyučil jste se truhlářem. Je pro architekta znalost takového řemesla výhodou?

Teď už je to jedno, protože to bylo strašně dávno. Ale práce s materiálem před tím, než začnete dávat věci dohromady v myšlenkové podobě, je zkušenost k nezaplacení. Na druhou stranu mně zase chybí základy některých obecnějších předmětů nebo jazyky. Každý má nějaký handicap.

* LN Je úpadek českého řemesla klišé?

Kvalita běžné ruční práce asi upadá všude. Snaha aby věci byly co nejlevnější, vede k tomu, že se vše vyrábí jako průmyslový výrobek. Pokud ale někomu zaplatíte reálnou cenu, pak většinou dostanete i kvalitní věc. Bohužel u nás pořád neumíme rozlišovat mezi hodnotou a cenou. Za nízkou cenu prostě nemůžu dostat vysokou hodnotu!

* LN V jednom rozhovoru jste řekl, že „žijeme ve společnosti, která se veškeré tvůrčí práce obává,místo toho, aby ji vyhledávala a podporovala“ a „všechno nové je pro ni jednoduše špatné“. Čím si to vysvětlujete?

Špatnou informovaností a strachem. Strachem z toho udělat další chybu. Protože těch chyb jsme udělali opravdu hodně. A místo abychom se ze svých chyb učili, tak se řídíme heslem: kdo nic nedělá, nic nezkazí. Když se na to podíváme s odstupem, tak od revoluce se toho kvalitního postavilo vlastně strašně málo. Proto není srovnání a není z čeho se učit.

* LN Ale kvalita roste, ne?

Velmi pozvolna, bohužel nikoli snahou veřejné správy, ale spíše pod vlivem investorů, kteří už vědí, že špatný dům či byt neprodají nebo ho neprodají už tak dobře. Většina domů realizovaných z veřejných peněz jsou většinou spíše špatné stavby. A hodnotíme-li kvalitu architektury regionu, vždy záleží spíše na úrovni průměru, nikoli na ojedinělých špičkách, kterých je u nás i tak pomálu.