Výstava nepřináší prvoplánovou "kontroverzi", jak Týcovy projevy širší veřejnost vnímá, zato je mnohem osobnější a otevřenější než většina jeho dřívějších projektů. Rok, ve kterém oslaví Týc své 40. narozeniny, zahajuje bilanční výstavou, na níž začal myslet při pobytu ve vězení před dvěma lety. Tam se dostal v souvislosti se svou úpravou pražských semaforů. Za akci byl odsouzen a protože odmítl zaplatit pokutu udělenou soudem, šel do vězení.
Z tvorby Romana Týce
Jak řekl autor ČTK, mezní situace ho zasáhla i přesto, že trvala jen měsíc. Symbolizovala prý ale státní dohled, se kterým se konfrontuje svými intervencemi, a především despotického otce, který ovlivňoval jeho dětství. Jak se snažil vzdorovat jemu, vzdoruje i systému, z něhož cítí omezování své osoby.
ČTĚTE TAKÉ |
Současnou výstavu tvoří několik relativně samostatných instalací. Na přípravu nejnáročnější, ale možná nejpůsobivější, jsou nástěnné multimediální objekty Dveře. Dílo představuje kus pokoje v paneláku, především průzor jeho prosklenými dveřmi. Týc těmito objekty navazuje na své video Dveře z mého dětského pokoje z roku 2004, na kterém chlapec sleduje siluety a děje odehrávající se ve tmě za zavřenými dveřmi. Galerijní instalace ukazuje dveře, které mají kliku jen zvenčí, pozorovatel tedy nemůže jít a zjistit, co se za dveřmi skutečně odehrává, cítí jen nejistotu či obavy.
Jeden z Týcových starších projektů Heavy Sugar spojil luxus a pouliční špínu.
Blízko k realitě i osobní mytologii autora má i cyklus závěsných obrazů Ploty vytvořený z kusů drátěného plotu, do kterého autor udělal otvory. Plot funguje jako symbol překonávání překážek jen pro dospělé, pro kluka to žádná překážka není, každý kluk ví, že stačí udělat díru a jste na druhé straně, říká Týc.
Vzpomínky na rodinu a především matku, o níž jako malý přišel, se promítají i do Plotů - otvory v nich upravil tak, že vypadají jako kresby, znázorňují siluety matky s dítětem či jiného dospělého, u kterého se krčí trestané dítě. Pletivo na obrazy pochází ze staveniště tunelu Blanka a doplňuje nevyslovené téma výstavy i celé Týcovy tvorby, tedy překračování hranic.
Objekt Ordinace připomíná traumatizující pocity z dětství zase jinak. Výstavu doplňuje soubor pseudovýchovných frází Kolikrát ti to mám ještě opakovat?! Jeden z těchto artefaktů dal název i celé výstavě, která v galerii v Dlouhé ulici potrvá do 13. března. Kurátorem výstavy je Radek Wohlmuth.
