Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Romantická epocha Saakašviliho skončila, v Gruzii nastupuje pragmatismus

Svět

  20:33
Příštím prezidentem Gruzie bude Georgij Margvelašvili. Podle exit polls zveřejněných ihned po uzavření volebních místností v osm hodin večer místního času zvítězil nad svými jedenadvaceti soupeři přesvědčivě – získal přes 67 procent a nečeká ho tak ani druhé kolo.

Aby nikdo nemohl hlasovat dvakrát, každý, kdo přišel k volbám, musel si nechat na palec nastříkat speciální látku, která byla vidět jen ve světle baterky. Pokud by šel volit podruhé, fosforeskující látka by ho prozradila. foto: Petra Procházková, Lidové noviny

Bývalá předsedkyně parlamentu Gruzie Nino Burdžanadze, která ještě před volbami tvrdila, že pokud nebude druhé kolo, dostane své stoupence do ulic, nedosáhla ani 10 procent. V ulicích gruzínské metropole Tbilisi ale včera nebyli ani tak její příznivci, jako ti, kteří oslavovali vítězství univerzitního profesora, který je ve srovnání se Saakašvilim nevýraznou až zakřiknutou figurkou.

ČTĚTE TAKÉ:

Ve skutečnosti totiž lidé dali hlas současnému premiérovi Bidzině Ivanišvilovi, který nekandiduje, ale slibuje i nadále zvyšovat penze a sociální dávky i být se všemi zadobře. Samozřejmě pokud zvítězí jeho muž – Margvelašvili. K urnám včera v Gruzii přišlo velmi málo voličů – kolem 40 procent. 

Milovaný "Míša"

Že volba v pořadí čtvrtého prezidenta od vyhlášení nezávislosti Gruzie po rozpadu SSSR není pro řadu lidí důležitá, potvrdil nevelký zájem o volby a poměrně nudná předvolební kampaň. O tom, že zemi bude ve skutečnosti řídit nejbohatší Gruzínec, premiér Ivanišvili, se totiž rozhodlo už vloni, když jeho strana „Gruzínský sen“ vyhrála parlamentní volby. Včerejší výsledek je pro odstupujícího Saakašviliho důležitý spíš proto, že ukáže, jak dalece přestal být pro své občany milovaným „Míšou“, kterému mnohé odpustí, a stal se „nebezpečným psychopatem“, který zatáhl zemi do války s Ruskem. „Jeho“ kandidát, kterého postavil proti týmu premiéra, David Bakradze získal kolem 20 procent. 18 kandidátů nedosáhlo ani na jedno procento.

V dobrém se Saakašvili včera nerozešel ani s novináři. Na okrsku číslo 19 ve čtvrti Vera nedaleko centra Tbilisi na dosluhujícího prezidenta čekaly desítky žurnalistů z celého světa přes pět hodin. „To je prostě on. Náš Míša,“ usmívaly se shovívavě novinářky z gruzínské televize. Když konečně dorazil, byl samý úsměv, postavil se před urnu a zpoceného davu novinářů se zeptal: „Tak jste připraveni fotit? Mám to už hodit, nebo ještě ne… Klidně si řekněte.“ Pak pozval všechny novináře k sobě domů, kde skutečně uspořádal zcela neplánovanou tiskovku. Její odlehčenou atmosféru rušili pouze lidé, kteří se shromáždili před domem prezidenta a oslavovali „konec epochy Saakašviliho“ jako velký svátek.

Gruzínský exprezident Michal Saakašvili.

Naopak pár mladých lidí z hnutí „Patrioti“ se sešlo před prezidentským palácem a vysvětlovali kolemjdoucím, jak je důležité, že Sakašvili ukončil v Gruzii nadvládu ruštiny a zavedl povinnou angličtinu. Akci nazvali „Nashledanou, pane prezidente“ a snažili se tím naznačit, že šestačtyřicetiletý „Míša“ by se měl ještě do nejvyšší funkce vrátit.

Rozporuplné reakce na výsledky voleb charakterizují celou epochu Saakašviliho – na jednu stranu je pro ni typický zrod občanské společnosti, na stranu druhou totální kontrola všeho a všech. V každém případě to ale bylo období freneticky dynamické a v mnohých ohledech odvážné. Ekonomicky se ale zemi nepodařilo dostat z kolen a stagnace, která nastala, bude nejspíš sužovat Gruzii i po nástupu nového prezidenta.

Saakašvili stál v čele Gruzie skoro deset let. Snažil se zemi integrovat do evropských struktur a do NATO. Naopak s Ruskem měl ty nejhorší vztahy. Část občanů Gruzie mu dává za vinu, že rozpoutal v roce 2008 válku s Ruskem o Jižní Osetii, která skončila bleskovým vítězstvím Rusů – stejně jako v 90. letech obsadily ruské tanky gruzínskou enklávu Abcházii, nyní jsou i v Jižní Osetii.

Z 270 tisíc uprchlíků, kteří žijí většinou v otřesných podmínkách, přišlo včera k urnám jen malé procento. Někteří jsou rozeseti po ubytovnách v provizoriu bez topení a možnosti uspokojovat důstojně nejzákladnější hygienické potřeby už 21 let. Nevěří, že jejich situaci zlepší někdo z kandidátů.

Dvaaosmdesátiletý pan Lomidze, kterému nikdo jinak neřekne než Kukuri, žije v polorozpadlém bývalém sovětském sanatoriu kousek za Tbilisi už přes dvacet let. Doma, v abcházské metropoli Suchumi, patřil k těm bohatším. „Nevěřím, že mi pomůže vrátit se domů Saakašvili, ani Ivanišvili, ani Burdžanadze. Ale k volbám jsem šel. Protože Ivanišvili alespoň zvyšuje penze a slíbil, že nás konečně přestěhuje někam, kde se v zimě dá topit a kde nežijí v jedné místnosti desetičlenné rodiny,“ prohlašuje smutně starý muž. Volil číslo 41., profesora Margvelašviliho. Prý také proto, že chce mír s Ruskem.